Rozhovor: Roman Prymula zhodnotil kvalitu českého zdravotnictví a přiblížil dopady schodku státního rozpočtu na péči o pacienty
Česká republika si prochází těžkými časy v ekonomické oblasti. Ve státní kase se prohání značně silný vítr, k jehož zkrocení bude zapotřebí řady vládních zásahů. Je naprosto jednoznačné, že dopady těchto kroků se promítnou do řady odvětví. Jedním z nich je zdravotnictví. Pro ŽivotvČesku.cz poskytl rozhovor bývalý šéf resortu a mezinárodně uznávaný epidemiolog Roman Prymula, který promluvil o dopadech škrtů na fungování českého zdravotnictví, zhodnotil ho i po stránce poskytování péče pro pacienty a její kvalita.
Pane profesore, na konci května skončil státní rozpočet se schodkem ve výši 271,4 miliardy korun. Informovalo o tom ve čtvrtek ministerstvo financí (MF). Co tento nepříznivý výsledek představuje pro běžného občana v rámci zdravotních služeb a péče?
Víte, těch negativních dopadů je celé spektrum, ale abychom byli srozumitelní, tak narůstající státní dluh ovlivní zjednodušeně řečeno všechny systémy. Zdravotnictví nezůstane nedotčeno. Totiž opatření, která se budou dělat v rámci vládních úspor a zastavení rekordního zadlužování, se musí z logiky věci buď přímo, nebo nepřímo dotknout také nákladů na péči, které mohou být rozloženy více v neprospěch pacientů.
Chápu správně, že rekordně prohlubující se schodek rozpočtu se rovná vyšší aktivitě v rámci škrtů, a tedy následně nižšímu objemu peněz určených pro zdravotnictví?
Asi je i možné to tak v jednoduchosti říct, ale je to složitější, protože do toho vstupují další ekonomické vlivy, jako je inflace a podobně. Pokud jde ale o zmíněné náklady na péči, které mohou být více rozloženy v neprospěch pacientů, je zásadní už třeba uplatnění úsporného balíčku a posunů v DPH a dalšího. Ono to samozřejmě může mít i řadu nepřímých konsekvencí z hlediska potenciálního výběru pojistného, ale také dopad na dotační politiku, kdy my se nevyhneme tomu, aby bylo zdravotnictví investičně dotováno, protože se nepočítá s tím, že by se ze zdravotního pojištění byl schopen celý systém pravidelně, přístrojově, ale i nemovitostě obnovovat. To zásadní, co je, že násobně narostly mzdy, s tím se v původním modelu výpočtu výběru ze zdravotního pojištění nepočítalo, to znamená, že dopady mohou být poměrně zásadní.
Rozumím. Zdravotnictví je v současnosti velké téma. Když byste jeho úroveň zhodnotil za posledních třeba deset let do současnosti, jakým směrem jde?
Myslím, že úroveň českého zdravotnictví musela jít zákonitě nahoru, protože to, co se dalo v rámci financí do zdravotnictví, tak to z hlediska historie nemá obdoby. Na druhou stranu je potřeba říct, že řada prostředků přímo nesměřovala do zvyšování kvality zdravotnictví a péče o pacienty, a tedy nesouvisela s tím základním. To znamená v jednom konkrétním případu, abychom to přiblížili, třeba náklady na antigenní a PCR testy a na nákup vakcín v rámci covidu byly tím, co se předtím v systému neobjevilo. To znamená, že s těmito náklady není možno objektivně počítat. Ale z obecného hlediska se české zdravotnictví posunulo výrazně v oblasti digitalizace, centrálního monitorování jeho výkonnosti, hlásných systémů a podobně, na druhou stranu vidíme negativní jev v tom slova smyslu, že nám začínají chybět některé profese.
To mě zajímá. Když to shrnu, zdravotnictví udělalo řadu pokroků, nicméně narážíme nyní na ekonomickou nepřízeň a komplikaci v rámci lidských zdrojů. Kde to v současnosti je v rámci odbornosti problém, tedy ve které oblasti nejvíce chybí personál?
Významný nedostatek personálního obsazení vidíme v rámci výkonu praktických pediatrů a psychiatrické péče pro děti a dorost. To jsou kategorie, které nám dramaticky chybí.
Když ještě u tohoto tématu zůstaneme, tak mě zajímá, čím to je, že je nedostatek odborníků ve zmíněných oborech? Je to tím, že řada z nich se nachází v seniorském věku a odchází do penze a není o tyto profese zájem?
Řekl bych, že mnozí z nich nejsou v seniorském věku, ale spíše post seniorském věku a řada lidí zůstala v systému pět i deset let poté, co mohla odejít do penze. Díky nim se však systém doposud nezbortil. Nicméně systém dostatečně rychle nezareagoval na model vzdělávání nových pediatrů a byly tady dlouholeté rozepře mezi pediatry nemocničními a terénními praktickými, jak by v podstatě měl vypadat systém vzdělávání, což se podepsalo na tom, že dnes už to nemá tak jednoduché řešení a musí docházet ke koncentraci poskytování dané péče. Jinými slovy v současnosti nemáme dostatek kapacity, abychom obsadili veškeré praxe, které v systému postupně vznikaly. A trochu úsměvně působí, když odbočím, že bychom volali na ministerstvo, které informaci předá pojišťovně, která nám do měsíce sežene pediatra či psychiatra. Technicky toto není možné.
Musím se tedy zeptat, kam směřujeme, pokud se z této šlamastiky hbitě nevyvlečeme?
Ve srovnání s jinými zeměmi máme neobvykle hustou síť zdravotnických zařízení a díky síti kvalitních komunikací skutečně nutné není, abychom na každých deseti kilometrech země měli zdravotnické zařízení. Bude tak muset docházet v rámci nedostatku personálu ke koncentraci do větších celků a zřejmě si budeme muset zvyknout na to, že ani pediatrická péče nebude v každém okrese, ale třeba bude fungovat jedna péče pro dva okresy, aby bylo možné kvalitní péči poskytovat. Je iluzorní si myslet, že když je v jednom okrese jeden nemocniční pediatr, že může kvalitní péči efektivně poskytovat.
Rozumím. Poslední dotaz, pane profesore, jak v současnosti hodnotíte nikoliv dostupnost, ale kvalitu péče o pacienty v ČR?
Tak určitě musíme vnímat to, že zejména v menších zdravotnických zařízeních - ve fakultních nemocnicích to ještě není ten případ - se často setkáváme s tím, že místa jsou vyplněna cizojazyčnými lékaři, kde přes veškerou snahu ČLK (Česká lékařská komora), aby tady byla srovnatelnost a ten jazyk byl adekvátní v rámci komunikace nejen s pacientem, jejich jazyková výbava v některých případech není dostatečná. Dochází k tomu, že řada pacientů si stěžuje, že s nimi obtížně komunikují a podobně. A další věc je, že zkušených lékařů na periferiích ubývá a obtížně mohou při své práci vychovávat svůj dorost. A to všechno svým způsobem ovlivňuje současnou kvalitu poskytované péče.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
