Rozhovor s mužem, který odchytl mambu zelenou: K hadům mě posunul sběr borůvek, říká herpetolog Tomáš Bublík

Chovatel hadů a herpetolog Tomáš Bublík na sebe výrazně upozornil v roce 2018, kdy v pražských Hlubočepích odchytl mambu zelenou. Hadi a ryby ho fascinovali od dětství, v 15 letech dokonce odešel z domova, aby se mohl životní vášni věnovat bez omezení. "V 15 letech jsem využil toho, že jsem měl starší přítelkyni a odešel z domova, abych se mohl věnovat chovu hadů. Od patnácti jsem se osamostatnil, začal chovat plazy a také si tím trochu vylepšoval rozpočet," řekl pro ŽivotvČesku.cz muž, který v současné době žije zejména objevováním přírody na Mentavajských ostrovech.

V roce 2018 jste s ledovým klidem odchytl zelenou mambu a získal pozitivní hlasy u veřejnosti. Lov uniklých hadů je ale pro vás jen takový melouch. Pojďme se ale vrátit do vašeho dětství. Jak se kluk z Chebu dostal k chovu exotických hadů?

Už v deseti letech jsem měl přání chovat nějakého hada. Hodně jsem je od malička studoval, ale doma jsem je mít nesměl. Potom jsme s rodiči udělali takový obchod, že když nasbírám dva kýble borůvek, že dostanu užovku. Od té doby nenávidím sběr borůvek (výrazně se směje). S chovatelem jsem ale udělal na rodiče past a dostal rovnou dvě užovky. Prvními hady byly užovky červené, tedy plaz, se kterým začíná každý mladý chovatel. Užovky se rychle začaly množit, najednou byl dětský pokojíček malý... V 15 letech jsem využil toho, že jsem měl starší přítelkyni a odešel z domova, abych se mohl věnovat chovu hadů. Od patnácti jsem se osamostatnil, začal chovat plazy a také si tím trochu vylepšoval rozpočet, protože mláďata jsem prodával. V osmnácti letech jsem měl už poměrně velký chov.

To byl moment, kdy jste si uvědomil, že se hadům budete věnovat na profesionální úrovni?

Začátky byly těžké, odborné literatury v Československu bylo málo, něco se dalo dovézt z Východního Německa. Hned po revoluci jsem sedl do letadla a vycestoval kvůli hadům do Indie, Nepálu a Tibetu. Začal jsem zkoumat zvířata v jejich přirozeném prostředí. Nejvíce mě zajímali chřestýšovci, tak jsem neustále lítal do jihovýchodní Asie, kde se hojně vyskytují. Snažil jsem se vždy pochopit etologii zvířat, jak se chovají v přírodě. Trápilo mě, že jsem třeba nebyl schopný některá zvířata množit, docházelo k úhynu mláďat a zajímalo mě, kde dělám chybu a tak jsem za hady vyrážel do jejich přirozeného domova.

To zni dost dobrodružně. Povedlo se vám ale odchovat řadu zajímavých druhů. Na který chovatelský úspěch jste nejvíce pyšný?

Jsem pyšný na celou řadu chřestýšovců, které jsem odchoval. Jsou to druhy, které třeba nejsou zajímaví expozičně, ale jsou zajímaví tím, že se v přírodě vyskytují na několika málo místech nebo jsou to přímo endemiti. Mezi ně patří určitě chřestýšovec mangšanský či druhy z Filipín.

Když se člověk podívá na váš web nebo na sociální sítě, tak to ale vypadá, že v poslední době jste dal hadům košem a věnujeme se hlavně rybám. Je to tak?

Ryby také miluji od dětství, ryby pro mě vždy byly ještě o kousek výš než hadi. Někdy převážily ryby, jindy zase jsem měl období s hady, ale pořád jsem se věnoval obojímu. S rybařinou jsem začínal v 6 let klasicky na »pytlačku«, od sedmi jsem si udělal povolenku a začal chodil na kapry a okouny.

Ty obrovské potvory, se kterými se fotíte, jako okouni nevypadají. Jak jste se dostal k lovu na moři?

Nějakou dobu jsem žil v Austrálii a měl jsem možnost si tam vyzkoušet rybolov na moři. Uchvátilo mě to. Pak jsem zase od toho odskočil k lovu na mušku, sjezdil jsem celou Evropu, jezdil jsem i do Kanady na lososy. Hodně jsem sice rybařil, ale pořád také podnikal cesty v oblasti Indonésie a Bornea. Zlom nastal v roce 2014, kdy jsem dostal možnost prozkoumat Siberut a Mentavajské ostrovy. Zjistil jsem, že žádná literatura na světě neposkytuje informace, jaká zvířata se nachází v oblasti Mentavajských ostrovů. Od roku 1917 tam neprobíhal žádný seriózní výzkum a dalo se jen geograficky předpokládat, jaké druhy tam budou. Věřil jsem, že díky neporušenému deštnému pralesu tam budou nějaké zajímavé druhy, ale nečekal jsem, že hned při první návštěvě najdeme chřestýšovce, kterého jsem neznal. Byl jsem si jistý, že jde o nový druh. Byl to pro mě zlomový bod, protože jsem koukal na zvíře, které věda nezná.

Opravdu jste objevil nový druh hada? Nebo vás vědci vyvedli z omylu?

Našel jsem chřestýšovce, kterého jsem prezentoval jako nepopsaný druh. To se mezi vědci nejprve setkalo s nedůvěrou. Já studoval chřestýšovce 20 let a věřil jsem si, že jde o nový druh. Když přišla kritika od světově uznávaného vědce z Německa, který na bázi DNA dělá taxonomii zvířat, tak jsem mu navrhl, že mu zařídím cestu do pralesa, kde ta zvířata vídám. Nejsem příznivcem pytlačení zvířat či zabíjení pro výzkum. Moje podmínka byla, že nebudeme nic zabíjet a vyvážet, ale ať za mnou doletí, že mu zvířata ukážu v terénu. On přiletěl, šli jsme do lesa a skutečně se potvrdilo, že jde o nový druh, nyní se pracuje na jeho pojmenování a zařazení.

To jsme zase od ryb odbočili k hadům... Ve vašem životě se tyto vášně prostě prolínají. Z fotek je vidět, že v oblasti Siberutu hodně rybaříte. To přijdete z pralesa, podíváte se, co jste nafotil a jdete se uklidnit na vodu a lovíte ryby?

Je to trošku jinak. Když jsem opakovaně na Siberut jezdil, začal jsem řešit jídlo. Tam je to velmi složité. Pro mě bylo velmi drahé ubytovat se v resortu pro surfaře, do pralesa je to navíc z resortů daleko. Ubytovat se blízko zvířat nebylo možné, protože je to odlehlá oblast, žijí tam primitivní původní kmeny, místní vesničany nezajímá turistika, nejsou na to vybavení. Domluvil jsem se s malým surfařským kempem, že tam budeme jako skupina, která vždy dojede se mnou. To bylo fajn, ale problém byl v zásobování. Když přivezete skupinu šesti chlapů z Česka, tak si musíte uvědomit, že to prostě nejsou Indonésané, kterým dáte misku rýže a vajíčko a oni na tom vydrží celý den. Zásadní problém pro mě i pro skupinu bylo, že jsme pořád měli hlad. Byli jsme prostě nucení vylepšovat si jídelníček rybami. Já si vždy dovezl výbavu, o které jsem si myslel, že je dostačující, ale za tři dny jsem zlámal pruty. Je tam opravdu hodně ryb a velké kusy a mně došlo, že na ten rybolov v oblasti Siberutu nejsem vůbec připravený. Vymýšlel jsem tedy stále lepší pruty a vhodnější výbavu, což mě dovedlo k tomu, že jsem vyvinul vlastní značku nástrah a prutů Maonu Fishing, které dnes posílám do celého světa. Nechtěl jsem žádné kompromisy, že si něco koupím v obchodě a ono to nevydrží. Takže jsem se propracoval k tomu, že vyrábím věci, které souboj s velkou rybou na Mentavajských ostrovech vydrží.

Domorodci mají vydlabané lodičky a vy vedle nich jedete na moderním kajaku. Neříkejte, že na Siberutu je nějaký obchod s kajaky...

Doprava je další problém. Všude kolem ostrovů je neporušený systém mangrovových lesů. To znamená neprostupná vodní džungle, přes kterou se dostanete jen v úzkém člunu. Domorodci proplouvají kanály na malých dlabankách z jednoho kusu kmene. Já vážím metrák a když do toho sednu, tak se v tom neudržím. Říkal jsem si, že by bylo skvělé mít s sebou kvalitní kajaky a přes mangrovy cestovat za hady a také z kajaků chytat ryby. Tři roky jsem usiloval o to, abych mohl na Sumatru transportovat moje rybářské kajaky. V mezidobí jsem se spřátelil s místními, dostal jsem nabídku, abych se stal spolumajitelem jednoho z nejlepších resortů a kývl na to. Nyní se starám o Hidden Bay resort, který je zaměřen v létě na surfaře a v zimě na rybáře. Zároveň tam mám základnu pro výlety za hady.

Výlet do pralesa určitě není pro »slečinky«. Když se někdo rozhodne, že s vámi vyrazí na Siberut, s čím musí počítat?

Většinou jezdí úzce specializovaní turisté, kteří už tuší, do čeho jdou. Jeden typ jsou zkušení surfaři z celého světa. Další skupinou jsou rybáři, kteří se specializují na lov z kajaku. Třetí skupinou jsou pak lidé, kteří chtějí do pralesa - chovatelé hadů, fotografové hadů a milovníci deštných pralesů.

Předpokládám, že kajak s sebou nikdo letadlem netahá, že si ho může zapůjčit na místě. Stejně tak je to s pruty, že?

Dá se vyrazit na lehko, resort je vybaven, ale já doporučuji, ať si klienti na rybaření berou vlastní věci. V případě zlomení prutu jsem ale schopný zajistit náhradu. Musíte si uvědomit, že pokud se mnou pojede rybář, který si zapůjčí profesionální kajak, bude chtít mít průvodce, který ho vezme na dobrá místa, bude mít loď pro vzdálenější destinaci, tak cena prostě naskakuje. Více každý zájemce najde na webových stránkách. Teď je samozřejmě vše strašně moc komplikované kvůli covidu, cestovat tam dnes je enormně složité, ale věřím, že situace se už začíná vylepšovat.

Sibertu není Řecko ani jih Itálie... Na jak dlouho se s vámi jezdí? Nehrozí výpravě, že může nastat »ponorková« nemoc?

Já rád jedu alespoň na dva měsíce, ale pro rybáře se jedná většinou o desetidenní pobyt. Každý člověk není stejný, já mohu udělat i individuální zájezd, ale pak je to opravdu hodně náročné po finanční stránce. Pokud se bavíme o přijatelné ceně, tak potřebuji poskládat alespoň šestičlennou skupinu. Když máte takovou skupinu, tak je potřeba, aby ti lidé měli podobné zájmy - abych mohl například tři vzít do pralesa na hady a tři zatím rybaří na kajaku. Problém je, když každý chce dělat něco jiného, to je pak těžké to skloubit. Je nutné si uvědomit, že je to pustý ostrov a nic tam není, žádné bary, žádné město, jen voda a prales. Navíc nikdy nemohu vyloučit, že přijde bouřka a třeba 5 dnů není možné vyjít z baráku. To se nám nyní stalo, pršelo a seděli jsme v baráku. S tím musí každý počítat, že počasí objednat neumím.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.