Rozhovor: Zdeněk Hřib promluvil o podrazu jako příkladu, který kazí vnímání politiky
Rozhovor: Rozhodně se v roli primátora stal jedním z nejviditelnějších, stojí za ním nemalé množství odvedené práce, může se pochlubit i tím, že před loňskými komunálními volbami o něm politolog Josef Mlejnek pro ŽivotvČesku.cz uvedl, že působí jako zjevení – nestála za ním totiž žádná korupční kauza, jako tomu bylo u jeho předchůdců. Zdeněk Hřib pro ŽivotvČesku.cz poskytl rozhovor, v němž přiblížil nejen to, jak se mu daří pracovně, ale nabídl i pohled do soukromí. Poukázal i na to, co v politice osobně považuje za faul na červenou kartu.
Zdendo... Vlastně začnu asi tak, zda vás mohu oslovovat »Zdendo«, protože už se nějaký pátek známe a já vím, že váš nadhled je pověstný, jste korektní chlap, a tak se ptám, aby to nebylo bráno jako nepokorné k vám?
(Zasměje se) Můžete.
Dobrá, děkuji. Tak pojďme na to...
Tak pojďme, jsem zvědav, co jste si na mě nachystal.
Věřím, že to bude fajn, protože se u vás hodně změnilo. V únoru jste opustil post primátora a stal se následně prvním náměstkem vašeho nástupce. Od té doby uplynulo devět měsíců. Co se v životě Zdeňka Hřiba za tu dobu změnilo?
(Zamyslí se jen krátce) Určitě mám více času na rodinu, to je důležité. Především už nemusím být v práci každý druhý víkend. To je tedy moc fajn. Práce primátora je na ten čas extrémně náročná, pokud to chcete dělat dobře.
Rozumím. Musím uznat, ale nepřekvapilo mě to, že ať jste byl v roli primátora, nebo teď jeho náměstkem, jste pořád stejný – normální chlap. To je u politiků poměrně vzácné. Platí stále i to, že preferujete MHD pro přepravu po Praze?
Metrem jsem jezdil do práce, před vstupem do politiky, jezdil jsem MHD jako primátor, jezdím jako náměstek a budu jezdit i potom, co v politice skončím. Nevidím žádný důvod, proč měnit své cestovní návyky. Není to tím, že bych neměl rád auta. Já sám auto samozřejmě používám, ono to v dnešním světě v rodině se třemi dětmi asi ani jinak nejde. Ale je to o tom, že auto prostě nemusí být na všech trasách a v jakémkoliv čase nejvhodnější dopravní prostředek. Při cestě do centra v ranní špičce jím zcela jistě není. A za druhé má Praha druhou nejlepší MHD na světě.
To je racionální vysvětlení a vidíte, to jsem ani netušil, že jsme na hrotu světa, alespoň pokud jde o MHD. Když jste ale byl primátorem, vím, že jste tu a tam čelil až fanatické kritice od několika nepříliš zajímavých opozičních jednotlivců, kteří se spíše na vás chtěli zviditelnit. Změnilo se s novou funkcí toto – že už jste méně »pronásledovaný«?
Lidé, co se chtějí zviditelnit nebo na někom parazitovat, tady s námi byli a budou vždycky. V tom politika není výjimkou. Na rozdíl od některých politiků ale jsem přesvědčen, že lidé i toto vidí, přemýšlí o tom a rozhodují se racionálně. Tedy lidově řečeno si myslím, že »lidi nejsou blbí«.
Obávám se, že ne vše vidí, proto jsem rád, že to říkáte. Žasl jsem v minulosti, jaké »tragické případy« přitahovalo to, že chcete být jako primátor zodpovědný, teď ale nechci, aby to bylo vnímáno, že vám nadržuji, spíš poukazuji, jak říkával Václav Havel, na takzvané »čecháčkovství«, což je opravdu něco, co mě osobně budí ze spaní. Nu, pojďme dál. Vím, že je to velice předčasné, ale v roce 2026 budou komunální volby. Umíte si alespoň trochu představit, že byste se chtěl pokusit o post primátora?
Volby 2026 jsou daleko, ale důležité je, že pokud chcete měnit město k lepšímu, tak opravdu nemusíte být primátor. Role primátora, stejně jako třeba premiéra, je reprezentovat, vysvětlovat a udržet koalici pohromadě. A ještě taky sehnat peníze na rozvoj. Náměstek pro dopravu je ale práce, kde můžete mnohem víc ovlivnit konečný výsledek. A já jsem povahově hodně zaměřený i na detail toho konečného výsledku, takže mně ten řetěz (myslí používání zlatého primátorského řetězu s medailí s městským znakem při slavnostních příležitostech, pozn. autora) určitě nechybí.
Trošku jsem tuto odpověď čekal, přiznám se. Jednoho dne politiku opustíte, možná ne, kam by směřovaly vaše kroky – bylo by to zdravotnictví, protože jste vystudovaný lékař?
Víte, kdybych skončil v politice, tak bych se pravděpodobně vrátil zpátky ke svému výzkumu v oblasti kvality zdravotní péče a bezpečnosti pacientů. Tam se řeší, jak omezit třeba pochybení ve zdravotnictví nebo jak zařídit, aby pacienti měli kvalitní péči nejen ve fakultních nemocnicích, ale i v posledním okrese v ČR. Je to hodně o práci s daty, ale i s lidmi. Jde totiž o to, že musíte lidi přesvědčit, že musí něco dělat jinak, než jak byli doposud zvyklí. Pokud se totiž nezměníte, tak nikdy nemůžete být lepší. A v tomhle je to vlastně pořád trochu »politika«.
Když jsme zpět u politiky, letos je to deset let, kdy jste se rozhodl, že ji budete dělat na plný úvazek – stal jste se členem Pirátů. Jak se vaším pohledem za tu dobu změnila – zhrubla? Platí vůbec ještě u politiků, když si na něco podají ruku?
Já celkově nemám rád ty generalizace. Jakože všichni Pražáci jsou takoví a všichni »ajťáci« jsou makoví. Takže pro mě je problém hodit všechny politiky do jednoho pytle. Zásadní je, jestli konkrétní politik je schopný dodržet dohodu i poté, co se třeba v mezičase nějak změnily podmínky a jeho část dohody už pro něj je najednou méně výhodná, než byla. A to je pak problém. Zrovna teď musím řešit, že jedna městská část udělala v minulém období dohodu s magistrátem, po dvou letech se zjistilo, že oni svou část nesplnili, a teď se k tomu už ani nemají. Já v téhle oblasti razím takový darwinistický přístup, jakože tihle politici musí »vymřít« – ve smyslu skončit v politice. Takže když mě někdo takhle podrazí, tak já už s ním žádnou další dohodu dělat nebudu. Protože jaký smysl by mělo uzavírat dohody, když ta dosavadní nebyla splněna. To je úplně ztracený čas a energie.
To chápu a dává to logiku. Teď jste však náměstek pro dopravu, jak vlastně hodnotíte Prahu v této oblasti, případně byste ji srovnal s okolními hlavními městy?
V dopravě má Praha silné i slabé stránky, hrozby i příležitosti. Silnou stránkou je MHD, slabou je například místní pojetí památkové péče, pro kterou jsou lidé ve městě na úplně posledním místě. Hrozba je třeba v tom, že se nepodaří dobře připravit na nástup elektromobility, a příležitost je v rozvoji města krátkých vzdáleností, to je takový moderní název pro občanskou vybavenost a pracovní příležitosti v místě, kde bydlíte, že tedy budete mít ve své čtvrti všechno »po ruce« a nebudete muset cestovat přes půl města za každou maličkostí. A pak je velkou příležitostí rozvoj takzvané aktivní mobility, tedy například bezpečné infrastruktury pro pěší a cyklisty. To jsou třeba školní ulice, úpravy přechodů, oddělené cyklostezky a podobně. Tam máme oproti západním metropolím ještě velké rezervy.
Zdendo, a poslední věc. Dokážete si představit, a je Praha na to nějak připravená, že v roce 2035 bude hlavní město plné bateriových vozidel. Je to vůbec splnitelné?
(Zasměje se krátce v souvislosti s oslovením) Abych pravdu řekl, pro rozvoj elektromobility děláme jako město, co můžeme. Primárně je to o podpoře infrastruktury pro levné neboli pomalé nabíjení. Kdyby tohle město neřešilo, tak elektromobily budou jen pro bohaté, kteří mají vlastní garáž a nabíjejí doma ze zásuvky. Když máte vlastní dům a dáte si na střechu dotované soláry, no tak v létě jezdíte zadarmo. Já ale třeba bydlím na sídlišti na Jižním Městě. Tam moc samostatných garáží nemáme. A když si budete nabíjet elektromobil na rychlé nabíječce třeba u benzínky, tak to vychází celkem draho. Takže elektromobilitu budeme podporovat budováním dobíjecí infrastruktury a vyhrazením parkovacích míst u těchto zmíněných nabíječek.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
