Spartakiádní vrah Jiří Straka se setkal se synem jedné z obětí. Nezasloužíš si žít, vyslechl si. Kamera byla u toho
Případ spartakiádního vraha Jiřího Straky, který byl v roce 1985 odsouzen za tři vraždy, pět pohlavních zneužití a další násilné činy, se v posledních dnech dostává znovu do centra pozornosti. Připomíná ho nejen nová kriminální série Metoda Markovič: Straka, ale také mimořádná reportáž České televize z roku 2005, natočená krátce po jeho propuštění z ochranné psychiatrické léčby. Straka, dnes vystupující pod jménem Novák, v ní otevřeně mluvil o svých činech, o pekle ve vězení i o vině, se kterou musí žít. Mimořádnou pozornost budí i scéna, kdy se Straka setkal se synem jedné z obětí. Osobní vzpomínku na dobu, kdy policie pátrala po sériovém vrahovi, sdílel pro ŽivotvČesku.cz bývalý šéfredaktor reportážní publicistiky ČT a současný zástupce šéferedaktorky deníku FORUM 24 Marek Wollner.
Jiří Straka byl zadržen na jaře roku 1985 jako šestnáctiletý mladík. V krátkém časovém úseku ve svém dospívání spáchal sérii mimořádně brutálních činů – mezi únorem a květnem 1985 napadl v Praze 11 žen, z nich tři zavraždil, další vážně zranil nebo znásilnil. Kvůli nízkému věku tehdy nemohl být odsouzen k nejvyššímu trestu. Od soudu odešel s trestem deset let. Devět let strávil ve vězení, v roce 1994 se díky amnestii Václava Havla dostal z vězení. Následně místo na svobodu ale zamířil do ústavní léčby v Bohnicích a později v Opavě, kde zůstal dalších deset let.
Jen několik měsíců po propuštění vznikla reportáž pořadu Reportéři ČT, která se pokusila zodpovědět otázku, jak žije člověk s temnou minulostí a zda se může vůbec změnit. Straka v reportáži bez obalu popsal nejen své činy, ale i to, co následovalo po odsouzení. Otevřeně mluvil o systematickém násilí, kterému byl podle svých slov vystaven ve vězení, a o tom, proč si tam nevzal život, přestože k tomu byl opakovaně dotlačován. Pro upřesnění - v roce 1989 podstoupil kastraci. Jak sám později uvedl, jeho genitálie už předtím poranili spoluvězni a dozorci.
Silné momenty přineslo i setkání s jeho rodiči. Ti v reportáži bez příkras přiznali, že kdyby jejich syn dostal trest smrti, možná by to pro všechny bylo jednodušší. Jeho matka si dokonce dávala za vinu samotný fakt, že ho porodila. Kamera zachytila bolest, stud i bezmoc rodiny, která nese stigma činů svého dítěte celý život.
Jedním z nejsilnějších okamžiků reportáže bylo setkání Straky se synem ženy, kterou v roce 1985 znásilnil a zavraždil. Muž se ho se slzami v očích zeptal, proč tehdy nevyhledal pomoc, když cítil, že s ním není něco v pořádku.
"Byl jsem jako posedlý a nefungoval mi mozek. Bylo mi 16 let, já jsem si s tím nevěděl rady a nebyl jsem dospělý, abych si nějaké věci uvědomoval. V tu dobu mi nedocházely ani následky. Já jsem jednal pudově jako robot," odpověděl Straka.
Na otázku, co by udělal on sám, kdyby mu někdo zabil matku, bez zaváhání řekl, že by se chtěl pomstít. "Upřímně, nezasloužíš si žít," zaznělo pak od syna oběti.
Reportér se ho následně zeptal, jaký je rozdíl mezi Jiřím Strakou z roku 1985 a tím »dnešním« (reportáž byla odvysílána v roce 2005, pozn. red.).
"Ten zásadní rozdíl je, že dneska už vím, že bych nic podobného neudělal. Zestárnul jsem, zrozuměl jsem, oproti dřívějšku mám dneska výčitky, uvědomuju si, co jsem udělal. Nezničil jsem život jen tobě, zničil jsem ho mnoha lidem. Žít s tím je možná horší než umřít. Kdyby mě pověsili, bylo by možná spravedlnosti učiněno zadost, ale takhle se na mě lidé a společnost dívají jako na odpad," popsal trojnásobný vrah, kterého se před 41 lety obávalo takřka celé Československo.
K reportáži se pro ŽivotvČesku.cz vyjádřil i Marek Wollner, tehdejší šéfredaktor reportážní publicistiky ČT, který ji v roce 2005 uváděl. Připomněl, že šlo o mimořádnou a velmi kontroverzní epizodu Reportérů ČT, na které dlouhodobě pracoval novinář Radek Hromuško.
"Byla to netypická věc. Tehdy jsme v Reportérech ještě dělali velké kriminální příběhy. Mělo to obrovsky kontroverzní reakce. To setkání Straky s mužem, jehož matku zabil, bylo zinscenované bez jeho vědomí. Pro něj to byl strašný šok," uvedl pro ŽivotvČesku.cz Wollner. Později syn oběti přiznal, že se po setkání s vrahem své matky paradoxně po dlouhých letech konečně v klidu vyspal.
Wollner s ohlédnutím uvedl, že mu nebylo příjemné, že se se Strakou osobně setkal. "Podal jsem si ruku se sériovým vrahem a nebylo mi z toho vůbec dobře. Mám problém dělat ze zločinců celebrity. Ale ten příběh byl mimořádně silný – analyzoval příčiny zla a ukazoval je hodně zblízka," doplnil pro ŽivotvČesku.cz.
Wollner zároveň zavzpomínal na atmosféru poloviny 80. let, kdy Strakovy činy vyvolaly ve společnosti paniku a strach. "Panovala kolem toho obrovská hysterie. Pamatuju si, že se ženy bály chodit večer přes parky. I když se o tom nemluvilo otevřeně, společnost to věděla. Udělalo to obrovskou psychózu."
Reportáž z roku 2005 se ptala i na to, zda odborníci, kteří doporučili Strakovo propuštění, skutečně věřili, že své činy nezopakuje. A také na to, jaký život může žít inteligentní člověk, který si plně uvědomuje, že to, co spáchal, nelze nikdy odčinit.
Příběh Jiřího Straky tak zůstává dodnes jedním z nejtemnějších a nejtěžších témat české kriminalistiky. A to nejen kvůli brutalitě činů, ale i kvůli otázkám viny, trestu, odpuštění a hranic lidské nápravy.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
