Spartakiádní vrah. Přestěhoval se a žije v ústraní. Promluvil odborník
Jméno Jiřího Straky se v posledních týdnech znovu dostalo do veřejného prostoru v souvislosti s odvysíláním seriálu Metoda Markovič: Straka, který připomněl jeden z nejděsivějších kriminálních případů československé historie. Spartakiádní vrah, jenž v 80. letech zavraždil tři ženy, si po propuštění z vězení vybudoval nový život v ústraní pod změněnou identitou. Deník.cz zkraje loňského roku vypátral, kde dnes Straka žije - podle jeho výpovědi našel v současném bydlišti klidné útočiště, kde ho sousedé konečně přijali. Pro ŽivotvČesku.cz psycholog Jeroným Klimeš popsal, co se mu v době vražd odehrávalo v hlavě.
Když československé soudy v roce 1985 poslaly tehdy šestnáctiletého Jiřího Straku na deset let za mříže za sérii vražd a pohlavních zneužití žen v době před spartakiádou, jen málokdo věřil, že se někdy vrátí zpět do běžného života. Přezdívku spartakiádní škrtič si vysloužil kvůli brutálním útokům, které otřásly celou zemí.
Po propuštění z vězení na Vánoce v roce 2004 se Straka pokusil začít znovu. Nejprve se vrátil k rodičům, kteří se po tragických událostech odstěhovali z Prahy na Jesenicko. Brzy však narazil na odpor okolí. Lidé mu minulost nedokázali odpustit a nepřátelská atmosféra ho donutila hledat jiné útočiště.
Nějaký čas pobýval na Frýdecko-Místecku, kde žil se ženou, kterou poznal během pobytu v psychiatrické léčebně. Společně se snažili vychovávat jejího syna. Ani zde ale Straka pod novým jménem Novák, které si změnil v roce 2005, nenašel klid. Sousedé o jeho minulosti věděli a dávali mu to najevo.
Definitivní útočiště nakonec našel až na Těšínsku poblíž polských hranic. Právě tam dnes žije a vyhýbá se jakémukoliv mediálnímu zájmu. Pracoval v nadnárodním obchodním řetězci, později si založil živnost na pomocné práce ve skladech a v dopravě. Už ve vězení se vyučil pekařem, což mu pomohlo při hledání zaměstnání.
Navzdory snaze skrývat se před veřejností se mu postupem let podařilo alespoň částečně zapadnout mezi místní. Podle Deníku ho dokonce obyvatelé domu, kde bydlí, před několika lety zvolili předsedou sdružení nájemníků, což naznačuje, že si mezi sousedy vybudoval určitou důvěru.
Když ho reportér Deníku vypátral a oslovil, reagoval Straka zdrženlivě, ale klidně. "Jsem v pohodě, začlenil jsem se a nemám problémy. Nemám zájem o žádnou publicitu," vzkázal prostřednictvím novináře veřejnosti. Na otázky prý odpovídal stručně, působil vyrovnaně a rozhovor rychle ukončil.
"Našel jsem se, mám nový život. Rodiče jsou také v pořádku. Nezlobte se, víc k tomu říct nechci," dodal s tím, že se ke své minulosti už vracet nechce.
V kontextu jeho tehdejších činů se pro ŽivotvČesku.cz vyjádřil psycholog Jeroným Klimeš, který mimo jiné popsal rozdíl mezi masovým a sériovým vrahem. "Masový vrah chce svým činem něco sdělit světu – jeho koníčkem je ideologie nebo teologie. Sériový vrah má ale jako koníček samotné zabíjení," uvedl Klimeš.
Podle Klimeše šlo o typický projev sériového vraha, který se při zabíjení dostává do stavu extrémního psychického rauše. "Je to podobné jako u gamblera. Zatímco gambler je závislý na odměně, sériový vrah má odměnu ve chvíli, kdy někoho zabije. Je to pro něj droga, při které se mu doslova »vyzmizíkuje« hlava," popsal Klimeš pro ŽivotvČesku.cz.
Dnes se Jiří Straka snaží žít nenápadný život mimo pozornost médií. Přesto jeho minulost zůstává temnou kapitolou české kriminalistiky, na kterou veřejnost jen tak nezapomene.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
