Stát zatím nevyhověl žádné žádosti o odškodné za očkování proti covidu. Lidé požadují téměř miliardu korun. Promluvil právník Ondřej Dostál
Ministerstvo zdravotnictví dostalo žádosti o odškodné kvůli následkům očkování proti covidu-19 za téměř miliardu korun. Z 63 vyřídilo zatím 19, žádné nevyhovělo, sdělil na dotaz ČTK mluvčí úřadu Ondřej Jakob. Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) lidé nahlásili více než 12.000 podezření na nežádoucí účinky. Lékaři z Iniciativy 21 v pondělí zdravotníky v tiskové zprávě vyzvali, aby je oznamovali častěji. Co je důvodem, že nedošlo k uznání následků po vakcinaci, pro ŽivotvČesku.cz vysvětlil expert na zdravotní právo Ondřej Dostál.
Dosud bylo v Česku podle dat ministerstva zdravotnictví podáno přes 17,5 milionu dávek covidových vakcín, plně očkováno bylo 6,8 milionu lidí. Ministerstvo podle Jakoba v současné době posuzuje 44 žádostí za necelých 618 milionů korun. "Částky, o které žadatelé žádají, se pohybují v rozmezí od 18.269 korun do 100 milionů korun," uvedl.
"Soudy celá léta kritizovaly ministerstvo zdravotnictví ve věcech povinných očkování, že neexistuje řešení, které by odškodňovalo újmy z jejich vedlejších účinků. Soudy to dokonce braly v úvahu v rozsudcích o pokutách za nedodržení očkovací povinnosti. Už u těch původních očkování byl vydán zákon o odškodnění vakcinačních škod, vždy tam ale byl problém s prokazováním příčinné souvislosti, tedy že újma vnikla z očkování, a ne něčím jiným. V covidu tento problém samozřejmě »vykvetl« mnohem více s tím, že stát schválil novelu, podle které se ale mají pouze odškodňovat zásadní újmy obdobně podle tohoto zákona. A zcela dle očekávání, jak byl ten zákon zformulován, to nevede k tomu, že by lidé to odškodnění dostali podle toho, jak je ta škoda pro ně tíživá, ale pouze podle toho, jak to vidí regulátor, nadto přetrvává problém s pochybností o příčinné souvislosti. Tady je tedy chyba už v právní normě. Když to shrnu jednoduše, tak stát říká: »My vás nějakým způsobem nutíme k očkování, pro některé lidi bylo de facto povinné, protože jinak nemohli vykonávat běžné aktivity, udělali jsme, abychom formálně vyhověli soudu, zákon, který má dávat nějakou naději na odškodnění, ale v reálu je situace podle toho zákona a jeho výkladu taková, že lidé to odškodnění nedostávají«," vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz expert na zdravotní právo Ondřej Dostál.
V posledních šesti letech před epidemií koronaviru zdravotníci a pacienti hlásili zhruba 700 až 1200 podezření na nežádoucí účinky vakcín za rok, u covidu je to zatím asi desetkrát tolik. Více než dvě třetiny hlášení se týkají celkových příznaků, jako je horečka, únava nebo reakce v místě vpichu. SÚKL prověřuje také 174 podezření na úmrtí v časové souvislosti s očkováním.
Po zahájení vakcinace spustil webový formulář, který hlášení zjednodušil. Podle informací na webu ústavu je u všech léčivých přípravků celosvětově nahlášeno jen asi pět procent nežádoucích účinků oproti očekávání a odborníci s tím při hodnocení bezpečnosti počítají. Výrobci účinky sledují už v klinických studiích a zveřejňují je v příbalovém letáku při uvedení na trh.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky všech léčiv včetně vakcín proti covidu-19 se pravidelně vyhodnocují na úrovni celé Evropy. Díky velkému množství údajů se dají lépe statisticky zhodnotit, popsala v lednu ředitelka SÚKL Irena Storová. Pokud se nějaký jev vyskytne častěji než u neočkované populace, zahájí se podrobnější hodnocení. Jeho cílem je ověřit, jestli jde buď skutečně o následek očkování, nebo třeba jen o časovou souvislost a důvod je jiný.
Častěji než zdravotníci, kteří mají povinnost neočekávané a závažné účinky hlásit ze zákona, na ně SÚKL upozorňují laici.
Zástupci Iniciativy 21, která se již dříve postavila proti plánovanému povinnému očkování vybraných skupin obyvatel proti covidu-19, vyzývají zdravotníky, aby podezření hlásili více. "Jedině hlášením všech podezření se vytvoří dostatečně robustní databáze nežádoucích účinků, jež ukáže, nakolik jsou vakcíny proti covid-19 bezpečné," uvedl v tiskové zprávě epidemiolog Jiří Beran.
Podle praktického lékaře a pneumologa Jana Brodníčka lékaři hlásí nežádoucí účinky minimálně. "Specialisté to možná považují za úkol praktika a naopak. Představuje to administrativu navíc, nemají čas a neví, že SÚKL hlášení velmi zjednodušil. Pacienti a rodinní příslušníci netuší, že mohou nežádoucí účinky hlásit sami," sdělil.
Podle anesteziologa působícího v Norsku Emila Berty nejsou lékaři pro hlášení nežádoucích účinků nijak motivováni. "Jde sice o zákonnou povinnost, ale ta reálně není nijak vymáhána. Naopak, takové hlášení je pro často administrativou přetíženého lékaře jen další zátěží, která má logicky nižší prioritu než péče o pacienta a vedení zdravotnické dokumentace," dodal.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
