Stávka dýdžejů byla cesta, jak provokovat. Štěpán Turek se stal ženou Olivií a řekl, jak snášel výsměch

Štěpán Turek v době největší slávy
Štěpán Turek v době největší slávy
Foto: Profimedia
Josef Šťastna | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 22. 9. 2021

Ovládl tzv. hvězdnou pěchotu a vlastně zastínil i ty zpěváky, kteří brali účinkování v hudební show smrtelně vážně. Štěpán Turek (44) paralyzoval diváky i porotu hitem Stávka dýdžejů a dnes říká, že hlavním cílem bylo na sebe upozornit a provokovat. Od roku 2005 ušel velký kus cesty a živí se jako datový analytik. Nebo spíše analytička, Štěpán totiž přijal ženskou identitu, stala se z něj Olivie a mluví o sobě v ženském rodu. Žije v Praze se svou partnerkou a nebrání se založení rodiny. Jako Olivie také na sociálních sítích glosuje politické dění a chystá se k volbám. "Já třeba minule volila někoho, o kom jsem si myslela, že je to menší zlo, ale ten člověk mě pak neskutečně štval," řekla Olivie pro ŽivotvČesku.cz a dala nahlédnout do svého nitra.

Olivie, vy jste v roce 2005 doslova zválcovala SuperStar, když jste ještě jako Štěpán zazpívala song Stávka dýdžejů. Sledujete letošní ročník hudební show a vyhlížíte někoho, kdo váš úspěch napodobí?

Na SuperStar se nedívám a ani nebudu. Televizi jsem vzdala, když se přecházelo z analogového na digitální vysílání. Také jsem přesvědčená, že kdo se chce dnes proslavit, nebo je nějakým způsobem zajímavý, tak natočí něco například na youtube a udělá se z toho virál. Televize dnes v takových případech hraje druhé housle. Ani nechci počítat, kdy jsem vyrobila ten virál já, je to fakt dávno, ale tehdy to ještě tak nějak přes televizi šlo. Provokativní lidé a provokativní kousky mě pořád baví, ale televizi nesleduji, podle mě tam není nic zajímavého a neupoutalo mě ani nic z talentových soutěží. Kdo se dnes chce proslavit, tak k tomu televizi nepotřebuje, udělá si něco podle sebe a pověsí to na internet. Sám si to ohlídá a pak se nemusí ani divit, jak to televize sestříhala.

Vy jste tehdy do SuperStar šla s cílem, že se proslavíte za každou cenu? Neříkejte, že to vystoupení jste myslela vážně... To byla od začátku legrace, že?

Nevím, jaký záznam se dá dohledat na síti dnes, ale tehdy jsem i na kameru říkala, že mám kapelu a čekala jsem, že mezi tím obrovským množstvím zpěváků najdu zpěvačku k nám do party. To byl ten důvod, proč jsem se chtěla do toho velkého davu dostat a proč jsem šla na konkurz. Chtěla jsem se mezi ty lidi dostat a nepřišla na žádný jiný způsob, než že se tam prostě přihlásím. Já před tím vystoupením svou motivaci i vysvětlila, ale to lidi nezajímalo, každý si myslel, že jsem tam šla, abych vyhrála.

Ještě jako proplešatělý muž jste ovládla tzv. Hvězdnou pěchotu. Co vám to do života přineslo?

Co z toho mám dnes? Ani nevím. Podívala jsem se asi trochu po republice, když jsem Česko objížděla s kapelou. Se skupinou The Jitrnice Zdarma jsme po SuperStar udělali desku, takže to nějak asi pomohlo. Pomohlo to asi i další kapele, se kterou jsem pak hrála, ale myslím si, že to má na mě čím dál tím menší vliv. Muziku dělám pořád, takže se asi dá pořád říct, že se to nějak hodí, ale nepřeceňuji to. Kdybych muziku nedělala a dělat nechtěla, tak si myslím, že moje účast v SuperStar by byla úplně zbytečná.

Na vaši hlavu se po legendárním vystoupení snesla lavina kritiky a snášela jste tehdy ještě jako Štěpán celorepublikový výsměch. Bolelo to? Nebo jste byla zcela nad věcí?

Já vyrůstala na kapelách, které rády provokovaly. Je známo, že když v televizi zahráli Sex Pistols, tak lidé rozmlátili televizi. Myslím si, že takhle se to má dělat. Vyvolat nějaké emoce je přesně to, co mě vždy zajímalo. Já to nemám tak, že chci přijít a udělat unylou estrádu, po které si lidé řeknu, že tu máme Zagorovou, která je vlastně hezká holka a dobře to zazpívala... Takováhle prezentace hudebních umělců mě opravdu nikdy nelákala. Vlastně po SuperStar se slilo to, co já od umění čekám, že to bude hodně »vostrý« a zajímavý. Dnes s odstupem času to ale vidím už trochu jinak, samozřejmě, že když člověk tu událost žije, že to není úplně příjemný. Ale neměla jsem potřebu se tím trápit, spíš jsem si řekla, že přesně o tomhle provokace je a být.

Prožitek klinické smrti je něčím, co člověka do jisté míry ovlivní. Pro herečku, zpěvačku a moderátorku Dagmar Patrasovou (65) se stal okamžikem, na který nikdy nezapomene. Dva dny po operaci zkolabovala v nemocnici a během okamžiku se ocitla na tenké hranici mezi životem a smrtí. "Má to určité prvky, které se v některých případech opakují. Lidé, kteří tento stav prožili, nemívají strach ze smrti," objasnil renomovaný psychiatr Jan Cimický (73) pro ŽivotvČesku.cz.

Čím se dnes živíte?

Dělám data. Data jsou uložená v počítačích, takže dělám s počítači. Napište, že dělám data, že zjišťuji a počítám.

Dá se tedy říct, že dnes pracujete jako datová analytička?

Jo, to by se dalo třeba říct.

Dnes je vám kolik? Je vám 42, jestli se nepletu?

To je mi asi už víc, mám takový pocit (směje se). Počkat, kolik mi je? Já jsem ročník 77, to mi bude víc. Člověk to už po čtyřicítce ani moc nepočítá (výrazný smích). Dělám s daty, budu na to muset udělat nějakou funkci, která to spočítá (opět se výrazně směje). Bude mi 44, ale je to nějaký divný, jak byl teď ještě covid, tak měl člověk pocit, že čas neběží, je to celý prostě divný.

Netajíte se tím, že žijete s přítelkyní. Máte společnou domácnost, uvažovala jste také už o miminku?

To se ještě uvidí. Nevím, co k tomu teď říct, ale já se tomu nebráním. Co k tomu dodat teď dalšího, nevím.

Lidé si vás pamatují jako Štěpána. Co vás naplňuje dnes, když vystupujete jako Olivie?

Baví mě hlavně filmy, máme doma stovky DVD, takže s přítelkyní vybíráme, na co budeme koukat, zkoumáme tedy filmy. Mě to dříve ani moc nezajímalo, ale moje partnerka se o to zajímá hodně, takže probíráme filmy, které se natočily za posledních sto let. Také se teď učím dvě písničky, ještě v září bych měla hrát ve filmu. Film se má jmenovat Uprostřed září zpěv, já nevím, zda září je jako měsíc, nebo je to jako sloveso... Ale mám tam hrát zpěváka, který hraje na basu. Nevím, zda tam budu hrát jako v kapele Haj hou, nebo zda to bude jen fiktivní kapela pro ten film. Poslali ale dvě písničky, že se je mám naučit. Jednu už jsem i pochopila, co je tam za tóny, tak se to během čtrnácti dnů naučím a pak se jde natáčet.

Na sociálních sítích často glosujete politiku. Půjdete k volbám?

Jasně. Většinou chodím. Skoro vždy chodím.

Hodíte do urny také nějako obálku? Nebo se jdete jen tak kouknout?

Hodím. Nejhorší jsou takové ty volby na dvě kola. To druhé kolo se občas už nedá, ale většinou k volbám chodím. Většinou tedy chodím, ale například druhé kolo senátních voleb občas vynechám. Já třeba minule volila někoho, o kom jsem si myslela, že je to menší zlo, ale ten člověk mě pak neskutečně štval (směje se).

Naznačíte čtenářům, koho budete volit?

Nenaznačím. Já si myslím, že volby jsou tajné. Já to hlavně ani nevím, koho budu volit. Pořád se rozhoduji mezi vícero subjekty a pořád to nevím. Budu se asi rozhodovat na poslední chvíli. Bude mě dost zajímat a bude rozhodovat u mě, co se bude dít na podzim s covidem. Teď se budou dělat testy, vyjdou nějaký čísla nakažených, nějaký čísla v nemocnicích, tak jsem zvědavá, co se bude dít. Dál jsem ty programy moc nečetla, ale co se bude dít na podzim, to mě zajímá. Jsem zvědavá, jaký je plán a budu se snažit rozhodovat zodpovědně. Dřív člověk covid neřešil, dnes u těch stran se člověk musí podívat na plno věcí.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Zavřít reklamu