Tereza Pergnerová promluvila o současné době. A prozradila, co pevně drží její vztah s partnerem Jiřím

Moderátorka Tereza Pergnerová
Moderátorka Tereza Pergnerová
Foto: nextfoto.cz

Moderátorka Tereza Pergnerová (46) o soukromí a vnitřních pocitech mluví výjimečně. Složitou dobu covidovou bere jako možnost, aby se lidé zastavili a uvědomili si, kam jdou a za jakou cenu. "Možná je tu nějaký úkol, kterým jako lidstvo máme projít," uvedla moderátorka pro ŽivotvČesku.cz a prozradila, co považuje za partnerské »lepidlo«, které pevně drží její vztah s přítelem Jiřím Chlebečkem (51).

Terezo, jak vy osobně bojujete s touto složitou dobou?

Já bych řekla, že vlastně nebojuji. Já už mám ze života nacvičené, že je dobré přijímat věci a události tak, jak jsou. Samozřejmě, že mě to někdy mrzí, někdy štve, někdy jsem podrážděná... Snažím se být hlavně ohleduplná a nějak platná. Dělám to, co dělá dobře mé duši. Ale nepatřím k těm lidem, kteří by se vzpěčovali. Určitě to beru i jako šanci k zamyšlení. Jsem zvyklá se na věci dívat pozitivně. Možná to v nás jako v lidech probudí to lepší. Možná je tu nějaký úkol, kterým jako lidstvo máme projít.

Myslíte si, že jako lidstvo si máme něco uvědomit?

Soucítím s lidmi, kteří přišli o své blízké. Není na místě covid blahořečit, je to těžká doba. Lidé snad ale dostali možnost si utřídit, co skutečně potřebují. A mohou si to utřídit v reálném žití. To, co se na začátku zdálo, že nám hrozně moc chybí, tak teď po roce najednou zjišťujeme, jako kdyby to nikdy nebylo. Myslím si, že se změní hodně věcí, že se změní třeba postoj lidí k nakupování, chování vůči jeden k druhému. Možná je to nějaký vzkaz, abychom byli lepšími lidmi. Abychom si uvědomili, kam ten konzum a to všechno může dojít. Teď přišla stopka. Vracíme k původním věcem a zjišťujeme, že to jde. Vracíme se k základu a prožíváme to v realitě každého dne.

Jak prožíváte tu náročnou každodennost? Chystáte nějaký nový mediální projekt?

V současné době jsem ráda, že jsme dokázali spustit moji nadaci. Dlouho jsem projekt připravovala, dlouho mi trvalo udělat sbírkový web. Teď je vše hotové a vlastně to teprve začíná. Během dvou měsíců jsme díky Nadačnímu fondu Terezy Pergnerové vybrali téměř milion. Musím poděkovat lidem, že nás velmi podpořili a také jsem objevila kouzlo sociálních sítí. Nemáme žádné politické ambice, jen chceme pomáhat lidem a rodinám v obtížných fázích života, kdy je drtí nemoc, bída, úmrtí... Chceme, aby lidé nepadli a nevzdali se, aby tu dobu překlenuli. Hodně tomu projektu věřím, naplňuje mě to, ale beru to také s pokorou, jsme na začátku.

Doba je zlá, hodně lidí se dotýká dna, světlo na konci tunelu je daleko...

Ty události ještě budou mít další vývoj. Tady byla velká starostlivost o ostatní, ale přijde i hlubší krize, lidé budou frustrovaní i agresivní. To nás podle mě čeká a pak to začne rupat v rodinách. Lidé přestanou mít příjmy, začnou přicházet o majetek... K dobrým věcem se přichází skrze utrpení. Abychom byli lepšími lidmi, tak je potřeba zažít omezení a utrpení. K dobru se nechodí přes růžovou zahradu, ale přes bolest. Někdo ten proces je schopný přijmout, jiný bojuje, já se nedivím ani jedné straně.

Co vaše nejintimnější soukromí? S přítelem Jiřím to pořád klape, je to tak?

My už se hlavně hodně známe. Mnoho věcí je najednou nepodstatných a zůstávají věci nosné. Zbytečnosti odpadávají. Zůstává humor, ten je hlavní. Umíme se pohádat, poštěkat... Ale humor a tolerance zůstávají. Už umíme přijímat lidi i s jejich chybami. Někoho chtít měnit? To je přeci ztráta času. Umění je přijmout člověka takového, jaký je.

Vynikající režisér a scénárista Filip Renč (55) upíná naději k létu, protože je přesvědčen...

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.