Umělci už nemohou mlčet, naznačil Čermák. V živém vysílání mluvil o dehumanizaci i speciální rase
Debata o tom, zda mají umělci vstupovat do politického prostoru, v posledních týdnech znovu zesílila. Do této atmosféry zapadlo i vystoupení herce Hynka Čermáka v pořadu Události, komentáře týdne v neděli, kde vysvětloval, proč podle něj kulturní obec nemůže mlčet ve chvíli, kdy cítí sílící tlak, znevažování a snahu vytlačit ji na okraj veřejné debaty, všimli jsme si v redakci ŽivotvČesku.cz.
Nedělní pozdní večer na ČT24 přinesl moment, který dobře zapadl do širší debaty posledních týdnů o roli umělců ve veřejném prostoru. V pořadu Události, komentáře týdne, který moderovala Jana Fabianová, usedli bývalý ministr financí Ivan Pilný, redaktorka Deníku N Petra Procházková, šéfredaktor Aktuálně.cz Matyáš Zrno, herec a fotograf Hynek Čermák a spisovatelka a podcasterka Markéta Lukášková. V závěrečné části hodinové diskuse přišla řeč na téma »filmaři jako občanští aktivisté«.
Právě tam dostal prostor Čermák, který se pokusil vysvětlit, proč podle něj není správné oddělovat umění od politiky. "Je taková tendence myslet si, že umění s politikou nemá nic společného. Já bych rád připomněl, že třeba Shakespeare nebo Molière jsou vysoce političtí autoři a ty hry velmi často obsahují politiku. Takže v politice se jako umělci vyznáme," uvedl. Na jeho slova navázala Markéta Lukášková stručnou poznámkou, že »hlavně v totalitních režimech bylo umění vždycky to, co se cenzurovalo jako první«.
Čermák následně popsal, že právě sílící tlak na uměleckou obec považuje za důvod, proč se zástupci branže ozývají. "Poslední dobou probíhá ze strany Motoristů a jiných, až bych řekl, dehumanizace, kdy se snaží nás umělce vykreslovat jako darmožrouty, kteří nemají právo dostávat peníze za svoji práci," řekl. Ještě silněji zněla další část jeho vystoupení: "Někdy už pozoruji tendenci udělat z nás speciální rasu, která si nezaslouží vůbec být tolerována společností. A toho se bojím." Podle něj je už samotný náznak takového posunu důvodem, proč mají umělci povinnost veřejně reagovat. "Jakýkoli takový náznak je pro mě důkazem, že je potřeba se v té společnosti ozvat a říct »prosím vás, tady se děje něco špatně«."
Jeho slova nezazněla ve vzduchoprázdnu. Už v únoru patřil právě Čermák k výrazným tvářím veřejné debaty kolem tehdejšího ministra kultury Oty Klempíře z Motoristů. Skupina umělců ho tehdy pozvala na veřejnou debatu do pražského divadla Palace, kde na něj čekala řadu hodin, ministr ale nakonec nedorazil. Čermák na závěr akce prohlásil, že šlo o »čekání na Godota«, zároveň ale dodal, že setkání nebylo zbytečné, protože ukázalo šíři podpory uvnitř kulturní obce. Do divadla tehdy přišli i další známí umělci a veřejně se tam mluvilo mimo jiné o budoucnosti veřejnoprávních médií a o situaci v kultuře na Slovensku.
Nedělní vystoupení Hynka Čermáka navíc přišlo jen den po letošním udílení cen Český lev. V pražském Kongresovém centru se při 33. ročníku cen České filmové a televizní akademie objevily politické motivy hned několikrát. Večerem poprvé provázela stand-up komička Bianca Cristovao, která v úvodním monologu použila i narážku na českou politickou scénu. Později pak zazněl ještě výraznější veřejný apel ze strany slovenského hudebníka a skladatele Jonatana Pastirčáka, který při děkovné řeči po převzetí ceny za hudbu k filmu Sbormistr vyzval k obraně veřejnoprávních médií a zmínil i nedávný odchod Václava Moravce z České televize. České lvy letos ovládl film Franz, nejlepším celovečerním filmem se stal Karavan.
Právě spojení sobotního ceremoniálu a nedělní televizní debaty ukázalo, že vztah mezi kulturou a politikou se v posledních týdnech dostává do popředí stále častěji.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
