Uznávaný psycholog Jeroným Klimeš odpověděl na otázku, která rozděluje společnost, zda existuje Bůh, ďábel, případně anděl
Komentář: V minulosti se mohlo zdát, že řada »vědeckých poznatků« zcela jednoznačně vylučuje Boha. Počáteční nadšení ale upadá a stále méně lidí se s těmito »poznatky« ztotožňuje. Například neznáme žádný přírodní proces, který by existoval věčně. Každý proces má začátek, každá částice ve vesmíru někdy vznikla a někdy zanikne. I o celém vesmíru víme jistě jen to, že vznikl. Víra, že existoval věčně, je stejně logická i nelogická jako víra v Boha, který ho měl na počátku stvořit. Důkazy jeho existence, které by toto dilema měly rozhodnout, jsou zčásti chybné, zčásti velmi komplikované na pochopení a s důkazy nehmotných bytostí - jako mají být andělé či ďáblové - je to ještě těžší. A právě tvrzení, že zmíněné postavy existují, rozděluje od nepaměti společnost na dva tábory. Stejně tak jako dnes volba prezidenta. Redakce ŽivotvČesku.cz oslovila špičkového psychologa Jeronýma Klimeše, který se zabývá nejen psychologií rodiny, partnerských vztahů, ale i církevně-pastorální, zda zmíněné »jevy« existují.
JK: Víra v anděly v teologii se moc neliší, není ani výrazně v rozporu s obecnou vírou v mimozemšťany. Věda je dnes přesvědčená, že inteligentní život může vzniknout i mimo zeměkouli, třeba i na jiné bázi než uhlíkové. Teorie andělů a ďáblů říká prakticky totéž, ale říká to teologickou hatlamatilkou, které dnes málokdo rozumí. Má se jednat o inteligentní bytosti nepozemského původu. Je dobré připomenout, že řecké slovo anděl znamená doslova posel, a ze zkušenosti víme, že ne každý posel má křídla a sedí na obláčku jako Trojan. Poslem čili andělem proto v teologii může být nejen člověk, ale i pes. Prostě kdokoli, koho pošle Bůh. Teologicky těžkou otázkou tedy není otázka existence anděla, protože to je otázka křesťanské víry, ale spíš - jak poznat, že právě tento člověk či tato událost je posel či vzkaz od Boha či anděla.
Občas rodiče přivedou dítě, které vidí duchy. Většinou se jedná o tzv. paridolie, tedy obrazy zvířat či různých netvorů, které vidíme v oblacích či nezřetelných tvarech. Nicméně argumentace pro dítě je v podstatě stejná jako používá teologie pro dospělého člověka. Pokud to, co vidí, popř. to, s čím komunikuje, má být nějaká skutečná bytost a ne výtvor fantazie, musí to splňovat několik podmínek.
A) Nesmí to být jednoduchá zákonitost ala přírodní zákon. Když jsem například nevyspalý, tak je duch divoký, ale když jsem vyspalý, tak je mírný, případně se vůbec neobjeví. Podobně je dobré znát zákonitosti fantazijních postav, kterými se liší fantazie od reálných lidí či případných reálných andělů - pokud vize má tyto vlastnosti, tak je to výtvor fantazie, která je z principu schematická.
B) Reálný duch musí mít charakter inteligentní bytosti, musí tedy vědět něco, co já nevím. Moje žena ví, co bude k večeři, já ne, ergo ani výtvory mé fantazie to na rozdíl od ní nemohou vědět. Kdybych měl za kamaráda pravého ducha, tak bych nemusel křičet na ženu přes celý dům, stačilo by se zeptat ducha, co žena právě kuchtí.
Existuje vtipná rada od zenbudhistů: Bavíte-li se s duchem, vezměte si do rukou hrst fazolí a zeptejte se ducha, zda dokáže spočítat, kolik jich máte v ruce dříve, než je spočítáte vy. Dětem, co vidí duchy, to říkám podobně jako zenbudhisté: Mít za kamaráda pravého ducha má velké výhody - může ve škole napovídat, ale problém je, že většina jich je falešných. Neříkám, že všichni jsou, protože to nemohu vědět. Vyzkoušej si proto napřed, jestli znají výsledek matematických příkladů dříve než ty.
Calvinův »tigr« je takzvaný mentální společník (mental companion), který ožívá z vycpaného tygra, jakmile odejdou dospělí, zde učitelka. Mentální společníci jsou tedy fantazijní postavy, tak i tento tygr umí matematiku stejně špatně jako jeho "loutkoherec" Calvin. Učitelka nemusí mít strach, že Calvinovi fantazijní tygr bude napovídat.
C) Teologická podmínka, kterou samozřejmě dětem neříkáme, požaduje, že zjevení náboženských postav musí být v souladu s učením církve. Jedna věřící měla například vidění Krista, se kterým si nevěděla rady. Kromě již zmíněných podmínek byl problém v tom, že tento "Kristus" jí říkal: "Já jsem smrt!" To je pravý opak toho, co říká Ježíš v evangeliích: "Já jsem vzkříšení a život." Jinými slovy, jednalo se o výtvor fantazie, což se ukázalo i na jiných vlastnostech.
Obecně se v Bibli žádá po věřících, aby vnuknutí a zjevení, které občas někdo má, automaticky nebrali za pravé, ale mají je napřed zkoumat a testovat. Jinými slovy se po nich chce, aby si zachovali zdravý rozum. Citát pro úplnost (1J 4, 1): "Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa."
Problémů s vysvětlením andělů a ďáblů je mnoho. Například můj patron, kterým je sv. Jeroným, ve třetím století napsal jednu důležitou teologickou poučku: "Ďábel skrývá svou tvář." Podle teologie podobně jako všichni psychopati či sňatkoví podvodníci ani ďábel netouží, aby jej člověk poznal či rozpoznal jeho působení. Jinými slovy se stejně jako zvířata v lese před člověkem schovávají a jen školení biologové a hajní dokáží najít jejich úkryty, tak i v případě náboženských bytostí se též předpokládá jisté »vyškolení«, které je nutné k tomu, aby člověk dokázal rozpoznat působení těchto bytostí. Tomuto nelehkému »školení« se říká v teologii svatost. Kdo tedy není vnitřně svatý, tak dopadne jako my laici, když bloudíme lesem, zvířata tedy trochu tušíme, ale bude ještě dlouho trvat, než je uvidíme jasně.
Ezoterici jsou přesvědčení, že komunikace s duchy, anděli a ďáblem je lehká jako facka. Na jejich adresu mám jednu závažnou výtku. Před pár lety sexuální úchyl zabil 9letou Aničku. Půl roku se marně hledalo její tělo, které se nakonec stejně našlo klasickými policejními technikami. Ptám se proto ezoteriků, co dělali, když nebyli svými úžasnými technikami schopni se dotázat duchů či zemřelých při seancích, kde tělo Aničky je. Kdyby to tedy bylo lehké jako facka, tak bychom museli ezoteriky zažalovat za to, že kryli dotyčného úchyla.
Podobně stále existuje milionová nabídka Randiho nadace či spolku Sysifos pro ty, kteří prokážou nějakou paranormální schopnost, např. právě komunikaci s duchy a anděly. Zdá se tedy, že komunikace s anděly je obecně asi tak snadná a úspěšná jako pokusy vědců vstoupit do kontaktu s jinoplanetníky, mimozemšťany a ufony. Sice pípáme, pípáme, ale nakonec se v tom pípání, co na nás jde zpět z kosmu, stejně nemůžeme vyznat.
Na druhou stranu neustále - byť ne každý den - nosí klienti nevysvětlitelné příběhy, nad kterými zůstává rozum stát: Do kuchyně přiběhne za matkou vyděšená dcera: "Děda umřel! Děda umřel!", "Co to plácáš?", "Jak to můžeš vědět?", "Byl za mnou!", "Ale nestraš…" Za deset minut volají matce příbuzní z Moravy: "Děda zemřel…". Takže sám stojím před tímto tajemstvím v úctě a snažím se najít zdravý střed - mezi ztřeštěným optimismem i ztřeštěným skepticismem.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
