V sedmnácti jsem opustila panelákový byt, kde bydlelo sedm lidí. Máma mi na cestu dala zásadní radu, vzpomíná Zlata Adamovská
Pomoc od lidí je dobrým bonusem, ale každý by se měl spoléhat hlavně sám na sebe. To je přístup k životu, kterým se řídí oblíbená herečka Zlata Adamovská (62), která pro ŽivotvČesku.cz zavzpomínala na své dospívání, když se rozhodla odejít od rodičů a »vylétnout« do světa. "Když jsem v sedmnácti odcházela z domova, opouštěla jsem tehdy panelákový byt, kde jsem bydlela já, moji rodiče, můj bratr, jeho žena a jejich dvě malé děti," prozradila o tom, jak žila, než se stala vyhledávanou herečkou.
Usměvavá herečka Zlata Adamovská, která dokazuje, že žena může stárnout s velkou noblesou, se po boku manžela Petra Štěpánka (73) objevila na akci, kde se křtila kniha novináře Tomáčka Poláčka, která je hlavně o běhání a o vytrvalosti.
Představitelka primářky Běly Valšíkové ze známého seriálu z lékařského prostředí na sebe prozradila, že ve sportovním kontextu žádnou maratonkyní není, ale v životě se zabejčit umí. "Pokud si něco umanu, tak to chci mít co nejdřív a co nejlíp a udělám pro to maximum. Zaručeně si umím jít za svým cílem," popsala pro ŽivotvČesku.cz jeden ze svých povahových rysů s tím, že v životě se začala stavět na vlastní nohy dost brzy.
"Když jsem v sedmnácti odcházela z domova, opouštěla jsem tehdy panelákový byt, kde jsem bydlela já, moji rodiče, můj bratr, jeho žena a jejich dvě malé děti, tak mi máma řekla: jaký si to uděláš, takové to budeš mít. To byla zásadní rada. Pro mě to tehdy nebyla velká pomoc, ale pak jsem si mockrát uvědomila, že je důležité, aby člověk ve spoustě věcech spoléhal sám na sebe, vzal za svá rozhodnutí a za své činy zodpovědnost a nespoléhal se na to, že mu někdo pomůže. Když se tak stane, tak je vítaný dárek na cestě životem, ale je lepší, když člověk na ty druhé nespoléhá a je schopný si poradit sám," řekla s velkou otevřeností a pokorou žena, která za svůj bohatý život také už ví, jak chutnají nezdary a porážky, které ale člověka posouvají dál.
"Kdybych mohla něco opravit, tak bych nic neopravovala. Myslím, že to je na tom životě to nejhezčí, že občas šlápnete vedle, občas se něco nepovede, ale může to být motivující pro další kroky. Říká se, že chybami se člověk učí. Jde jen o to, aby si člověk nesedl dvakrát na rozpálenou plotnu," vysvětlila pro ŽivotvČesku.cz inspirativní dáma, která za svůj největší životní úspěch považuje to, že dokázala ze svých dětí vychovat slušné lidi.
"Nic nepovažuji v životě za větší úspěch, než to, že jsem z mojí dcery a syna vychovala dva slušné dospělé lidi. To je celoživotní šichta. Při povolání herečky to bylo opravdu velmi náročné. Nechci se stavět do nějaké výjimečné pozice, potvrdí mi to každý, kdo dělá náročné povolání. Když máma není večer doma, tak se s tím děti těžko smiřují. Pro mámu to nikdy nekončí. A nekončí to ani pro mě, dceři je sice pětatřicet let, je samozřejmě samostatná a dospělá osobnost, ale má dvě děti, takže často nastupuji jako babička a když je potřeba, tak to jako babička jistím a hlídám," doplnila pro ŽivotvČesku.cz s tím, že děti jsou závazek i radost na celý život.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
