Válka jen naoko: S Alenou Schillerovou spolu mluvíme o dětech a vnucích, říká v rozhovoru Jan Skopeček z ODS
Rozhovor: Místopředseda Poslanecké sněmovny z ODS Jan Skopeček se v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz zamýšlí nad vztahy v české politice. Někdy to vypadá, že opozice a vláda se tak nenávidí, že si ruku nepodají. Skopeček ale tuto představu boří. Ačkoliv ji velmi tvrdě kritizuje, s bývalou ministryní financí Alenou Schillerovou si dokáží lidsky promluvit.
Pane místopředsedo, často reagujete na bývalou ministryni financí Alenu Schillerovou. A o opozici jste uvedl, že hraje divadlo a ve skutečnosti nechce diskutovat. Jsou vztahy mezi vládní většinou a opozicí vyhrocenější než v minulosti?
Ano, bohužel jsou. Ničemu a nikomu to ale podle mého soudu nepomáhá. Jsem přesvědčen, že to nepomáhá ani opozici. K politice patří střet, argumentační bitvy, ironie, bonmoty. Zastávám ale názor, že čím je někdo ideově a znalostmi slabší, musí ten deficit v argumentační bitvě dohánět agresivitou.
Ještě k Aleně Schillerové. Dokážete si, ač každý z jiné strany barikády, normálně promluvit?
Snažím se normálně a slušně mluvit a komunikovat se všemi, kteří o to stojí. Ať už jsou z opozice, nebo koalice. A to platí i při diskuzích a setkáních s občany. Při řízení Sněmovny jsem spravedlivý ke všem poslancům stejně, tedy bez ohledu na klub, který reprezentují. I s paní předsedkyní Schillerovou byly chvíle, kdy jsme prohodili pár vět o mých dětech a jejích vnoučatech. Tedy je v nás snad ještě i kus lidskosti.
A tím se dostávám k obecnému problému nekomunikace v české politice. Neměli by politici spolu více mluvit než si jen posílat někdy i drsné vzkazy přes Twitter? Vím, proč se ptám, protože podlehnout kouzlu »jedůvek« na Twitteru bylo i pro mne lákavé. Ošidně.
Mluvit, resp. diskutovat o věcných tématech a dokázat vyslechnout oponentní názor, dokázat o něm popřemýšlet, to určitě ano. Protlachat čas ve sněmovních kuloárech naopak ničemu a nikomu nepomůže. Nejen Twitter, ale i další sociální sítě vytvořily bubliny, které dramaticky zkreslují obraz společenské reality, lidé v nich diskutují jen se svými názorovými souputníky, oponentní názor maximálně agresivně zadupou. Žije se tam v názorových šablonách, myšlení uvadá. Také sítě používám, také se tam snažím být ostřejší, ironický, ale nehodnotím svět a realitu podle hodně zkresleného Twitteru. Snažím se to kompenzovat četbou třeba i levicových kulturních a politických žurnálů. Člověk má mít povědomí i o svých »nepřátelích«.
Patříte ke konzervativněji laděným politikům, netajíte se úctou k Václavu Klausovi. Jak nahlížíte na Petra Fialu? Pro mne je třeba zosobněním trpělivosti.
Ano, k Václavu Klausovi mám skutečně úctu za to, co pro naši zemi dokázal, i za to, co jsem s ním pracovně prožil a co jsem se díky tomu dozvěděl. Jsem k lidem, se kterými spolupracuji, loajální. A to i poté, co jsme třeba každý někde jinde. A také se lidí nezříkám, jako to udělala vůči Václavu Klausovi celá řada lidí, když už jim to nic nepřinášelo. S Petrem Fialou mám přirozeně jiný vztah, nestudoval jsem u něj, nenastoupil jsem k němu jako mladičký poradce, tak jako před mnoha lety k Václavu Klausovi. Petra Fialu považuji za intelektuálního a sečtělého politika. Vždycky jsou mi bližší a mám raději politiky s akademickým backgroundem, přesahem do vědy, kultury a podobně. Než ty stoprocentně pragmatické a technology moci. Ale i ta trpělivost je určitě znak, který Petra Fialu charakterizuje.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
