Vánoční poselství Ivana Bartoše: Tato země je tvořena lidmi, jejich prací, jejich životy
Předseda podle průzkumů v současnosti druhé nejsilnější politické strany Ivan Bartoš (40) napsal poselství, které shrnuje letošní rok a poskytl ho pro ŽivotvČesku.cz. V něm uvádí, že si váží solidarity lidí ve velmi těžké situaci, kterou všichni prožíváme. Zároveň vyzdvihuje, že Česko je tvořeno lidmi, jejich prací, jejich životy, jejich malými a velkými příběhy, radostmi, obavami i potřebami.
Blíží se konec kalendářního roku a dnes slavíme Štědrý den. Málokdo si před rokem v tuto dobu dokázal představit, čím nejen naše Česká republika, ale i Evropa a celý svět bude v roce 2020 procházet.
Z počátku neznámé zdravotní nebezpečí související s šířením a průběhem nemoci COVID19, ale i související omezení a jejich ekonomické dopady, zasáhly prakticky do všech aspektů lidských životů.
Od výpadku ve vzdělávání našich dětí, který se skrze zavřené školy projevil taktéž obrovskou zátěží na pracující a pečující rodiče, ale ve zvládání distanční výuky i na pedagogický personál. Přes samotu a odcizení v rodině, kdy zodpovědně raději příliš nenavštěvujeme své rodiče či prarodiče, což pravidelné telefonování či Skype nemůže nahradit.
Byli jsme a jsme stále svědky pádu řady firem a obchodů, gastronomických zařízení, kulturních projektů či malých provozoven, ztrát možnosti výdělku vedoucí k osobním bankrotům, dluhům a existenčním krizím. Řada lidí také ztratila své blízké - což je ztrátou nejbolestnější. Toto bychom si měli uvědomovat.
Naše země není tvořena makroekonomickými tabulkami, grafy HDP, příjmy a výdaji, lidskými zdroji a segmenty trhu, i když z pohledu vlády či politiky jsou toto nástroje pro rozhodování.
Je tvořena lidmi, jejich prací, jejich životy, jejich malými a velkými příběhy, radostmi, obavami i potřebami. Toto si já připomínám každý den. Jsme to jediné co máme.
Vážím si solidarity lidí, která je reálná, stejně tak jako jejich píle a v časech zlých i ochota omezení se, je-li s lidmi jednáno fér a mají-li důvod věřit těm, kterým je svěřeno privilegium rozhodovat o nastavení pravidel a směřování naší země v časech klidu a růstu i v období krize, v kterém nyní jsme a bohužel ještě chvíli budeme.
Je-li tato důvěra nalomena, nebo dokonce zneužívána, stále nás může vést silný princip sounáležitosti, neboť jako společnost máme historii i živou paměť na doby, kdy byl člověk člověku vlkem, stejně tak jako příklady odvahy a úsilí, které je hodné následovat.
Je správné kontrolovat a ptát se, zda rozhodnutí, která nás ovlivňují jsou dělána zodpovědně a v dobré víře.Je správné, obracet se na politiky i vládu, aby lidem, kteří svou prací i životy tvoří Českou republiku, v době krize pomohli. Neboť právě občané a firmy svou činností dávají tomuto státu a jeho uspořádání samotný smysl jeho existence.
Je však dobré uvědomit si, nejen dnes, i vlastní sílu. I když byli mnozí lidé sami těžce krizí zasažení, stejně se vždy snažili pomáhat ostatním, ať už svou ohleduplností či podporou jiným, nebo šitím roušek, roznáškou potravin, sbírkami pro lidi v nouzi a mnohým dalším.
Řada řešení, o které se mohli opírat a stále se opírají hygienici, pedagogové či zdravotníci, přišla od komerčních specialistů, vědců či oborových nadšenců. Stejně tak vnímejme obrovské nasazení lidí v sociálních službách, zdravotnictví, hasičů či vojáků. To vše je obrovská hodnota, která leží mimo politický kontext. Hodnota, která se nedá vyjádřit čísly v tabulce, kterou si nikdo nemůže usurpovat, či se jí za ostatní chlubit. Hodnota, která si zaslouží důvěru a respekt, která se dá vyvážit opět jen solidaritou či ohleduplností i sebekázní v našem chování k druhým.
To je hodnota, kterou si já o těchto Vánocích připomínám.
Krize, o které jsem hovořil v úvodu rozhodně nekončí, nehledě na to, jakým způsobem budou nastaveny ony “vládní tabulky”. Přesto máme nyní, více než před rokem, jistou výhodu. Mnohé již víme, něco jsme společnými silami vybudovali, vytvořili a zvládli. Dokážeme díky testům odhalit nemoc, konečně snad dokážeme naše spoluobčany, kteří mohou být v ohrožení, efektivně chránit. Stejně tak již máme, tedy v brzké době budeme mít, možnost dobrovolného očkování.
Věci se nedějí ze dne na den a právě končící rok mohl jistě přinést výrazně více. Přesto pro mě osobně přinesl hodně, a to právě onu důvěru ve společnou budoucnost, kterou staví, za kterou bojuje, a za kterou odpovídá každý jeden z nás.
Každý jeden z nás, který je ochotný a připravený druhým v rámci svých možností pomoci. Každý, kdo je ohleduplný k potřebám druhých, protože ví, že jemu bude od nich opláceno stejně dobře, neboť není žádné “my” a “oni”, ale pouze společné “my”.
Buďme prosím svorni a otevřeni ve svých srdcích nejen v průběhu Vánoc.
Přeji všem klidné svátky, sílu, zdraví, rozum i lásku.
Ivan Bartoš
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
