Veronika Arichteva přišla o vytoužené miminko. Ukázala snímek, ze kterého bolí srdce
Ještě v létě bezstarostně hladila bříško na pláži a psala, že poprvé nemusí zatahovat břicho. Dnes je všechno jinak. Herečka Veronika Arichteva na Instagramu se srdcervoucí otevřeností oznámila, že s manželem, režisérem Biserem Arichtevem, přišli o vytoužené miminko. "Přestalo mu tlouct srdíčko pod tím mým," napsala. Slova, která se čtou těžko a ještě hůře píšou. Co prožívají rodiče, kteří přijdou o nenarozeného potomka, popsal pro ŽivotvČesku.cz psycholog Jeroným Klimeš.
"Náš malinkej nádhernej chlapečku… držet Tě poprvé v náručí a pak Tě muset nechat jít nás zlomilo," vzkázali rodiče v dojemném vyznání na Instagramu, kde slibují, že chlapeček bude "navždy součástí rodiny". V závěru smutného příspěvku herečka přidala i větu, která láme srdce: "Až na měsíc a zase zpátky." Zároveň požádala všechny o klid, soukromí a čas, aby mohli svou bolest prožít v kruhu rodiny.
Arichtevovi se přitom ještě nedávno těšili na podzimní přírůstek. Veronika uspořádala minulý víkend synovi Lukovi krásnou oslavu pátých narozenin, kde nechyběla ani Veroničina kamarádka Martina Pártlová. Luka se na sourozence těšil a rodina včetně dospívajícího Teodosia z Biserova předchozího vztahu plánovala veselý podzim. Nyní je jejich svět vzhůru nohama.
V srdcervoucím vzkazu ale nechybí střípek naděje v lepší zítřky. "Máme jeden druhýho, máme Luku a Tea, máme rodinu, přátelé, zdraví, domov, práci… to všechno je v týhle bolavý realitě naše světlo," uvedla herečka. Slova, která připomínají, že i uprostřed ztráty se dá opřít o nejbližší a dýchat dál.
Podle psychologa jde po ztrátě nenarozeného dítěte o mimořádně náročné období »poruchy přizpůsobení«, které se obvykle měří v měsících až několika letech, typicky zhruba 3 měsíce až 2 roky. Smutek mívá vlnovitý průběh a u partnerů se liší tempo i způsob prožívání. Právě rozdílná dynamika truchlení je prý častým zdrojem napětí.
"Část párů takové zatížení neustojí, zejména v mladším věku. V první fázi pomáhá jednoduché pravidlo: dovolit si truchlit, zmenšit okruh lidí kolem sebe, opřít se o rodinu, držet se denního režimu a nezůstávat úplně bez kontaktu. Smysl mívají i rituály rozloučení a uchování památky (dopisy, fotografie, pamětní krabička). Pokud i po delší době přetrvává nespavost, silná úzkost, pocity viny nebo vztahová krize, je namístě odborná pomoc. Cílem není »zapomenout«, ale postupně žít dál se vzpomínkou, která přestane bolet v každém kroku," uvedl pro ŽivotvČesku.cz psycholog Jeroným Klimeš.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
