Yvetta Blanarovičová o Princezně ze mlejna: Při natáčení jsem se v kostýmu čerta úplně vařila, vzpomíná

Yvetta Blanarovičová je sympatická herečka
Yvetta Blanarovičová je sympatická herečka
Foto: nextfoto.cz
Klára Zaňková | Redaktorka
[email protected]ivotvcesku.cz
Publikováno: 30. 12. 2020

Pohádka Princezna ze mlejna je jednou z nejkrásnějších, kterou nabízí každoročně vánoční televizní program. Nezapomenutelná zůstane postava čerta, kterého ztvárnila úžasná herečka Yvetta Blanarovičová (57), která pro postavu pekelníka musela zvládnout hodně náročné natáčení. V exkluzivním rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz prozradila, jak vzpomíná na spolupráci na oblíbené pohádce, co musela vydržet v kostýmu a také to, jaká má novoroční předsevzetí.

Jak vzpomínáte na natáčení pohádky Princezna ze mlejna 1 a 2, kde jste si zahrála roli čerta?

Na to natáčení vzpomínám moc ráda, byl tam vynikající tým. Točilo se to dlouho a byla to samozřejmě dlouhodobá práce, tak hodně záleželo na tom, aby tam byli ti správní lidé a Zdeňkovi Troškovi se to povedlo. Bylo mi báječně, protože se o nás starali. Věděli, že je to velmi těžké natáčení pro všechny. Bylo tam hodně zvířat, pádů do vody a efektů – nebylo to úplně nejjednodušší natáčení, ale vzpomínám na to ráda.

Čemu jste se na place zasmála?

My s vodníkem a čarodějnicí, ať už v 1. nebo 2. díle, jsme zažili hodně legrace. V kostýmech jsme byli najednou k nepoznání, takže to bylo hodně humorné.

Jako postava čerta jste musela mít kožich a spoustu maskérských úprav. Bylo to pro Vás náročné, když jste musela být tolik hodin v převleku pekelníka?

Když je na slunci asi 40 °C a ještě mě přisvítili světelnou deskou, abych byla vidět v černém kožichu a tmavém líčení s všude polepenými vousy, bylo to náročné. Stalo se mi to, že při natáčení na komíně jsem se úplně »vařila«. Bylo mi tak horko, až mi tepalo v hlavě. Ale byl tam neskutečný servis a obrovská sranda, takže jsem to vydržela.

Byla jste překvapená z toho, jaký měla pohádka už od začátku u diváků úspěch?

Každý rok mě úspěch pohádky překvapuje, že se dívá tolik lidí, i když už to museli vidět opravdu nesčetněkrát. Myslím, že nikdo netušil, že bude tak úspěšná a pojede dlouhé roky. Stala se opravdu hodně oblíbenou. Makali jsme jak »šroubové«. Hodně se na jejím úspěchu podepsalo to, že na ní spolupracoval fantastický tým lidí. Ať už co se týká hereckého obsazení, tak i zabezpečení – produkčním, technickém, zkrátka všichni dohromady.

Dívala jste se letos o Vánocích na Princeznu ze mlejna, která šla již tradičně v televizi?

Vím, že to běželo, ale vzhledem k tomu, že jsem to viděla už asi pět tisíckrát, tak jsem se nedívala. Lidé mi to různě hlásí, fotí se před obrazovkou, sdílejí to a píšou, že je to jejich nejoblíbenější pohádka, tak jsem moc ráda. Co může být víc, než když herec pracuje na něčem, co i po dvaceti letech oslovuje diváka a stále to funguje. A třeba je i vzpomínkou. Takto to mám třeba s pohádku Tři oříšky pro Popelku, je to moje dětství. Kdybych ji o Vánocích neviděla, tak už to pro mě v lednu nefunguje. Ale o svátcích to má velké kouzlo.

Máte radost, že Princezna ze mlejna u českých diváků zlidověla a líbí se mnoha generacím?

Mluvila jsem se Zdeňkem Trošku a říkali jsme si, že nikdo z nás netušil, že se to stane tak generační a on mi to potvrdil. Je to risk – buď to u publika zafunguje, nebo jen to jen další pohádka v řadě. Jsem šťastná, že se to povedlo.

Dívala jste se na nějakou pohádku, která Vás oslovila?

Podívala jsem se na pohádku O vánoční hvězdě. Ta se mi opravdu moc líbila. Koukala jsem na ni a říkala si, jak je to hezounká pohádka. Myslím si, že má taky dobře nakročeno a každý se na ni rád podívá.

Co považujete na práci herce za nejdůležitější?

Nejdůležitější je ta práce, která má zpětnou vazbu. Když dostanete honorář, je to samozřejmě příjemné, ale ve finále peníze nic neznamenají. Třeba u Princezny ze mlejna ten výsledek práce postupuje časem a trvá. Je vážně úžasné, že si pohádka nachází pořád nového a nového diváka.

Máte pro rok 2021 nějaká předsevzetí?

Každý rok jsem si dávala předsevzetí a každý rok jsem ho zdárně v lednu porušila. Tento rok, který je tak podivný »veletoč« lidských charakterů a emocí, nám sice hodně vzal, ale také neuvěřitelně dal. Každý z nás si musel uvědomit, že když si naše planeta jen trošku »kýchne«, tak to jsou obrovské manévry a přinutí nás to přemýšlet jinak. Přeju si především, ať jsme všichni zdraví, jsme v pohodě a můžeme se společně scházet beze strachu, který nemá tvář a měl by už konečně zmizet pryč. Ať už to skončí a je to za námi.

A jaké je Vaše osobní přání?

Sama za sebe se chci vrátit zpátky do divadla, na plac a na koncertní pódia. Mít práci, herecké řemeslo, kterou tolik miluju. Věřím a cítím, že to bude dobré.

Na co se nejvíce těšíte v souvislosti se současnou situací v Česku?

Lidé v sobě mají neuvěřitelnou křehkost bytí. Moje maminka bydlí na Slovensku, ale zůstala tu rok. Starala jsem se o ni, dodržovala jsem striktně všechno, co jsem dodržovat měla, aby byla zdravá a v pořádku. Všichni v rodině ji moc milujeme. Těším se, až se vrátí do svého bytu a zase pocítí, jaké je to být ve svém »doma«. Já si sednu na lavičku a budu si užívat toho, že už je konec všeho zlého, co se dělo.

Devadesátá léta byla pro televizní zábavu dobou rozkvětu. Vzniklo mnoho populárních seriál...

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Zavřít reklamu