Záchranka není taxík, říká právník Ondřej Dostál. Expert bez pardonu odhalil, kdo výjezdy zdravotníků zneužívá
Záchranáři se s tím setkávají téměř každý den. Odstraňování klíštěte, kašel vydávaný za dušnost, teploty u chřipky, zhmožděnina opilce - to jsou jen některé příklady toho, kvůli čemu si lidé opakovaně volají záchrannou službu. Jenže mnohdy jinde bojuje pacient skutečně o život a jde o minuty, které mu bere někdo, kdo akutní problém nemá. A pak je tu také zdravotnická doprava, která k plánovanému převozu pacienta skutečně slouží. O zneužívání záchranky a na co má pacient právo, pro ŽivotvČesku.cz vysvětlil specialista na zdravotní právo a uznávaný vysokoškolský pedagog Ondřej Dostál (43).
Ondro, v posledních letech je hojně slyšet od záchranářů, že lidé využívají záchranku jako »taxi službu«. Tedy příkladem uvedu, že pacient má například teplotu a přivolá si záchranku, která ho odveze do nemocnice. Důvodem je, že takový člověk se zkrátka nechce vláčet třeba MHD. Je to opravdu tak?
Víte, není sanitka jako sanitka. Musíme rozlišovat zdravotnickou záchrannou službu, která má pomáhat v neodkladných stavech, ta skutečně nemá fungovat jako odvoz do nemocnice pro neakutní pacienty. A zdravotnickou dopravu, která naopak k převozu pojištěnce, tedy typicky plánovanému, skutečně slouží, a to jak ve směru do nemocnice, tak i z nemocnice zpět do místa bydliště.
Rozumím. Za jaké situace si tedy lidé mohou zavolat záchranku?
Záchranku bychom měli volat v případech ohrožení života, náhle vzniklého onemocnění či úrazu, případně náhle vzniklých intenzivních bolestí nebo změn duševního stavu. Zákon důsledně mluví o »náhlých« případech, rozhodně tedy není v pořádku, pokud si pacienti volají o půlnoci záchranku kvůli něčemu, co je bolí už dva dny.
A víte co mě taky zajímá, je nějaký čas, do kdy musí po oznámení na tísňovou linku záchranka přijet?
Záchranná služba musí být schopna na výzvu kamkoliv dojet do 20 minut a skutečně tomu tak v praxi je, s výjimkou extrémně odlehlých lokalit nebo povětrnostních kalamit. Jde o skvělou službu, kterou leckde v zahraničí na takové úrovni nemají, ale také značně nákladnou pro kraje, které ji provozují.
Když se ještě vrátíme k tomu, že mnohdy dochází ke zneužití záchranky ze strany pacienta. Dá se zabránit tomu, aby tak lidé činili?
Záchranka bohužel je zneužívána. Jednak opilci či narkomany, dále zmíněnými neakutními případy. Pak jsou zde sporné případy, a to typicky u dětí, kdy s malým pacientem »něco je« a vystrašení rodiče volají záchranku pro jistotu, mnohdy ale zbytečně – jindy ale může takový výjezd zachránit život. Ne ze všech zneužití lze ale vinit pacienta. Kvůli špatné organizaci se bohužel přivolání záchranky někdy stává jediným způsobem, jak získat medicínskou radu a pomoc. Tam, kde by levněji zafungovala lékařská pohotovost nebo návštěvní služba mimo ordinační hodiny, tyto služby ale nejsou všeobecně dostupné, takže je záchranky musejí draze a neúčelně suplovat. Proto také není řešením zavádět drastické pokuty za zneužití záchranek, spíše je zapotřebí zajistit dostupnost pohotovostí a běžné péče obecně. Péči o opilce je zas žádoucí zajistit v zařízeních tradičně zvaných záchytky.
Kdy má vlastně člověk, který je nějakým způsobem nemocný, právo na převoz sanitkou?
Nyní se dostáváme od záchranek ke zdravotnické přepravě, a to zpravidla plánované. Na tu má každý pojištěnec ze zákona o zdravotním pojištění nárok. Hradí se přeprava k poskytovateli, tedy do nemocnice nebo ke specialistovi, dále převozy mezi poskytovateli a zpět do místa bydliště, a to v případě, že zdravotní stav pojištěnce neumožňuje přepravu běžným způsobem, například vlakem, autobusem nebo vlastním vozem. To posoudí ošetřující lékař, v praxi může jít třeba o pacienty buď nepohyblivé, nebo vážně nemocné.
Teď tomu rozumím. Kdo ale převoz pacienta vlastně hradí? A pokud má takový člověk doprovodnou osobu, má takový člověk třeba nárok na přepravu také?
Náklady zdravotnické přepravy hradí zdravotní pojišťovna smluvnímu poskytovateli zdravotnické dopravy. Za určitých okolností může ošetřující lékař schválit, že se pacientovi uhradí i odvoz někým jiným, například soukromým vozidlem ochotného souseda, specializovaným vozidlem pro vozíčkáře, výjimečně i letecky. Přeprava se vždy hradí jen do ceny cesty k nejbližšímu poskytovateli; pacient si může vybrat, že se nechá odvézt do vzdálenější nemocnice, které dává přednost, to už ale za svoje. V tom se liší zdravotnická přeprava od záchranky, ta vozí akutní případy vždy do nejbližšího zařízení schopného poskytnout pomoc a volba možná není.
Ošetřující lékař může dále schválit úhradu přepravy i pro doprovázející osobu, například rodiče nebo opatrovníka pacienta, například tehdy, je-li pacient malé dítě nebo osoba dezorientovaná a závislá na pomoci příbuzného.
Slyšel jsem o tom, že když člověk dostane »poukaz« na převoz k lékaři, zpět musí lidově řečeno po svých. Je to pravda?
Není. Zákon jasně říká, že se hradí přeprava jak do nemocnice či k lékaři, tak i nazpět do místa bydliště, pokud se pacient není schopen přepravovat běžným způsobem. V praxi jsem se ale u vážně nemocných pacientů dojíždějících na infuzní léčbu či chemoterapii do specializovaných center setkal s tím, že dostali od ošetřujícího lékaře sanitku na cestu tam, v nemocnici jim ale dopravu nazpět nezajistili a pacient se v oslabeném stavu musel trmácet zpět vlakem s několika přestupy. To není v pořádku, zde je namístě, aby se pacient uměl ozvat a o dopravu nazpět si nemocničnímu lékaři řekl.
Kdo je Ondřej Dostál:
JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. je absolventem Právnické fakulty UK v Praze, studoval též v Rakousku a díky Fulbrightově stipendiu též postgraduálně v USA. Autor četných publikací z oboru zdravotnického práva v ČR a v zahraničí. Vysokoškolský učitel, od roku 2003 činný na Univerzitě Karlově a na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Odborně se zaměřuje především na regulaci systému zdravotního pojištění, úhrad za zdravotní péči, organizaci zdravotnických zařízení a práva pojištěnců.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
