Zákulisí Výměny manželek: Žádné extrémy netočíme, tito lidé mají volební právo, říká režisérka pořadu
České domácnosti zná lépe než mnozí sociologové či psychologové. Kreativní producentka a režisérka Jana Rezková (55) natáčí populární a sledovanou reality show už téměř 16 let. Může tedy hodnotit, jak se Češi za tu dobu změnili. "Problémem českých domácností je lenost i agresivita. Extrémní rodiny netočíme. Díváte se na lidi, kteří jsou svéprávní a chodí k volbám," uvedla Jana Rezková pro ŽivotvČesku.cz.
Kromě Výměny manželek Jana Rezková režírovala SuperStar 3, Milionový pár, Dům snů nebo seriál Ordinace v růžové zahradě. Po maturitě začínala v roce 1983 v České televizi, nyní je její práce spojena s TV Nova.
Vzpomenete si dnes na natáčení první Výměny?
Točili jsme v Klánovicích v dubnu 2004. Byla to moc fajn rodina. Kolega Jirka Hornych byl u druhé rodiny na Moravě, už to bude 16 let.
Co se v českých domácnostech za těch 16 let změnilo?
České rodiny jsou dnes doslova napadené sociálními sítěmi. Před 16 lety si možná někdo psal blog, ale nebyly žádné Facebooky a Instagramy, děti nekoukaly na YouTube a nikdo neměl chytrý telefon. Rodiče dnes nemají na děti čas a veškeré volné chvíle tráví na internetu. Dnes všichni drží telefon v ruce a sedí v obýváku. Jsou tam spolu, ale každý sám.
Pomůže pobyt v nové rodině k uvědomění, že u někoho existuje závislost na mobilním telefonu?
Když do rodiny dojede nová manželka a vidí dočasnou rodinu na mobilních telefonech, tak jí často dojde, že u ní doma je to stejné. A pak se to snaží v nové rodině změnit. Fenoménem pak jsou společenské hry, začnou vytahovat Člověče, nezlob se! a pokouší se to změnit. Začnou si hrát a všem se to najednou moc líbí. Otázkou ale je, zda to tak zůstane, když se do rodiny vrátí původní maminka.
Změnil se vztah Čechů k intimitě a erotice?
To se podle mě nezměnilo. Už před lety se některé ženy se mnou otevřeně bavily o problémech. Ale změnilo se to, jak se lidé chovají k sobě navzájem a jak se chovají ke štábu. Stoupá agresivita a lidé se moc nehlídají. Kolikrát nás zaskočí, jak na sebe ty páry řvou a jsou agresivní. To se pak divíme, jak spolu vůbec mohou žít. Takové lidi nezastaví ani kamera, nic nehrají, jedou si pořád to svoje.
Podle jakého kritéria k sobě kombinujete rodiny při castingu?
Nejsou žádná kritéria, podle kterých rodiny mixujeme. Pořád máme z čeho vybírat, hlásí se stovky rodin. Nyní jsme vysílali příběh dvou kadeřnic, tedy dvě rodiny na stejné sociální úrovni, a také to fungovalo. Není žádným pravidlem, že mixujeme jednu rodinu bohatou a druhou chudou. Někdy jsou ty rodiny na první pohled vlastně stejné a divácky to funguje výborně.
Když srovnáte muže a ženy, tak kdo je horší?
To bude půl na půl, české dámy umí držet krok s muži. Problémem českých chlapů je často lenost. Někteří jsou agresivní a další skupina je zase na můj vkus moc submisivní. Já si myslím, že v českých domácnostech je poměrně dost dominantních žen. Ti chlapi mnohdy chtějí den přežít a mají v zádech energickou ženu. Jindy je to ale zase naopak.
Rodina dostane za účast 100 tisíc korun. Jsou peníze tou hlavní motivací, proč se páry do Výměny přihlásí?
To si nemyslím. Na začátku se ani nevědělo, že za to peníze jsou. První dvě až tři sezóny nikdo o penězích nevěděl. Na začátku jsem věřila, že nás ty páry používají jako manželskou poradnu. Mám pocit, že to nikdy není jen kvůli penězům, vždy je tam něco navíc. Takové to klasické on si mě neváží a ona si mě neváží. Také není pravidlem, že do Výměny přihlašují ženy, v poslední době přihlašuje rodinu dost chlapů. Peníze jsou velmi příjemné, ale jde tady hlavně o to nastavení zrcadla, podívat se, jak to funguje v jiné rodině. Dost často jsme používání jako poslední záchrana před rozvodem. Výměna je pro mnoho lidí poslední možností, jak zachránit vztah.
Jak moc do dění v domácnosti jako režisérka vstupujete?
Já vždy říkám, že kdybych to 16 let jela podle napsaného čtenáře, tak jsem geniální a dělám pro Hollywood. Reálný běh událostí naprosto předčí jakýkoliv scénář. Mně vždy přijdou směšné ty diskuze, kde se píše, že naše sousedka tam byla a rozdali jí scénář… Jak bych mohla dělat scénář, když já ty lidi vůbec neznám? Vidím je pár hodin na obhlídce a teprve při natáčení se s nimi více seznamuji.
Situace v rodině ale probíráte...
To ano, ale nejprve je necháme se v té situaci projevit a pak hodnotíme. Vyzvu třeba, aby tu prožitou situaci manželka srovnala s tím, co má doma. Nebo se zeptám, zda by si manžel také troufl řvát, jako to předvádí nový manžel… To ale není manipulace, to je rozebírání těch situací. Když vidím, že někdo brečí, tak se jdu zeptat, co se děje a zase spolu mluvíme. Kolikrát vidím nějaký problém, který by se dal jednoduše řešit. A poradit v tu chvíli nemohu, protože zastávám funkci pozorovatele a nechci do toho dění vstupovat.
Vnímáte tlak psychologů a sociologů, že reality show může těm rodinám ubližovat?
Já pořád soupeřím s psychology a jejich názory. Já vždy říkám, že ti lidé mají občanku, mohou volit, jsou svéprávní a mají právo se rozhodnout, zda do toho pořadu chtějí jít, nebo ne. Toto nejsou žádné extrémní rodiny, extrémní rodiny netočíme. Já pořád slyším něco o manipulaci, že někdo byl k něčemu donucen… Tak já vždy říkám: A jít k volbám vás také donutili? To je dobré si uvědomit, že točíme rodiny, které mají volební právo, ono to pak vysvětluje mnohé, co se v této zemi děje.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
