Ceny benzinu a nafty se poprvé dostaly nad 40 korun. Zdražují energie. Europoslanec Mikuláš Peksa nabídl řešení a volá po snížení vlivu ruských paliv
Ruská invaze na Ukrajinu změnila svět ze dne na den a dotýká se prakticky každého Evropana. O růstu cen energií už nikdo nepochybuje. Reálně také hrozí naprosté odříznutí od dodávek ruského plynu a mnozí ekonomové tvrdí, že za současného stavu je Green Deal utopií. Podle europoslance za Piráty Mikuláše Peksy (35), který pro ŽivotvČesku.cz poskytl rozhovor, je ale naopak aktuálnější než kdy dřív.
Průměrné ceny pohonných hmot v Česku ve čtvrtek poprvé přesáhly 40 korun za litr. Benzin nabízejí pumpy v průměru za 40,40 Kč, naftu o haléř levněji. Vyplývá to z dat společnosti CCS. Řidiči si ale podle predikcí ekonomů sáhnou do kapes ještě hlouběji. V podobném duchu rostou i ceny v rámci energií. Konkrétně velkoobchodní cena plynu pro evropský trh v pátek poprvé překonala hranici 200 eur (zhruba 5 150 korun) za megawatthodinu (MWh). Ukazují to záznamy z nizozemské burzy TTF ICE, která je pro evropský trh určující.
Redakci europoslanec Mikuláš Peksa nabídl v rámci budoucnosti řešení, které takzvaný Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu, pozn. red.) vrací zpět do hry.
Pane poslanče, první otázka je vzhledem k aktuální situaci jasná. Jak moc jsme jako Evropská unie závislí na fosilních palivech z Ruska?
Přes 40 % dovozu zemního plynu na evropský trh pochází z Ruska, nejvíc ho proudí přes plynovod Jamal a ukrajinský tranzit. Roční import plynovody z Ruska činí v současnosti zhruba 1550 TWh a dalších víc než 150 TWh sem doputuje v tankerech na lodích ve formě kapalného plynu LNG. Je to méně než v předchozích letech, stav zásobníků v Evropě je letos rekordně nízký. Zbývajících cca 60 % importu k nám proudí jinými cestami, ať už jde o plynovody z jihu a severu nebo terminály LNG typicky v jihoevropských státech. Můžeme tedy navýšit odběry z těchto míst, jejichž kapacita teoreticky dovoluje posílení odběru až o 1800 TWh dovozu, tedy zhruba o tolik, kolik k nám dnes Rusko dováží. Zkapalněný plyn můžeme dovážet i ze skandinávských zemí, Austrálie, USA nebo Kataru. Co v tuto chvíli nevíme, je to, kolik ho bude k dispozici a za jakou cenu. Bohužel se nedá čekat, že by byla nějak výhodná.
Jak chcete tento problém vyřešit? Vláda už připravuje veřejnost na zvyšování cen energií, které způsobí ruská agrese, a třeba cena pohonných hmot už překonala rekord z roku 2012.
I když nahradíme současný ruský import plynu do EU, neřeší to dlouhodobou energetickou bilanci. Dodávky z Ruska jsou totiž na minimu oproti předchozím letům, navíc není pravděpodobné, že se podaří vykrýt celý jejich výpadek bez jakýchkoliv ztrát. Budeme tedy muset řešit, jestli nemůžeme někde plyn vyměnit za jiný zdroj nebo celkově snížit energetickou spotřebu.
Rozumím. Může tedy nastat situace, že lidé nebudou mít doma čím topit?
Skoro dvě třetiny dovozu zemního plynu do Evropy stále proudí jako dřív, protože nepochází z Ruska. Z toho je jasné, že se v žádném případě nemůžeme dostat do situace, kdy by »lidi mrzli, protože v EU není plyn«. Pokud se někdo bude uskromňovat, bude to průmysl. A dodávám jedním dechem, že i to by bylo krajně nepříjemné a bude lepší, když se tomu vyhneme. Ale rozhodně neplatí, že by reálně hrozil absolutní nedostatek plynu pro spotřebu domácností.
Plyn ale stejně není podle takzvané evropské taxonomie, která navazuje na Green Deal, dlouhodobým řešením, protože ho považuje za dočasné, přechodové palivo pro vyrovnání výkyvů energetické sítě. Jak se tedy bez ruského plynu úplně obejít?
Jsou dvě možnosti. Buď můžeme snížit potřebu záloh díky efektivnější kapacitě sítě a alokovat energii podle aktuálních potřeb, což by se dalo zařídit masivní digitalizací přenosové soustavy. Nebo můžeme pro vyrovnávání použít jinou energetickou komoditu než zemní plyn. Tuhle schopnost má třeba vodík, který má tu výhodu, že se dá vyrobit z různých prvotních zdrojů, soláry, vítr, teoreticky i metan. Některé jsou navíc velmi levné - typicky solární energie ze zemí, které mají moře a hodně slunce. Vodík se navíc dá přepravovat podobným způsobem jako zemní plyn, tedy buď zkapalněný na tankerech, nebo potrubím. Mohli bychom tedy pro jeho distribuci využít dosavadní, ale samozřejmě modernizovanou infrastrukturu.
Rozumím tomu tak, že vnímáte vodík jako hlavní řešení energetické krize?
Řeknu to tak, že vodík, a zejména ten, který se vyrábí z obnovitelných zdrojů jako slunce a vítr, má ještě jednu přednost. Tím, že se dá vyrábět z levných obnovitelných zdrojů, může být jeho výroba decentralizovaná. Na těžbu uhlí nebo zemního plynu mají historicky monopol státní giganti a náklady na vstup do oboru jsou pro kohokoliv dalšího extrémně vysoké. U zeleného vodíku je to přesně naopak, vstupní náklady jsou čím dál nižší a těžko půjde zabránit firmám, aby se do výroby pustily. Právě proto třeba nedávná studie mezinárodní agentury IRENA mluví o zeleném vodíku jako o chybějícím článku energetické tranzice. Vodíkové energetické hospodářství nepotřebuje žádné Gazpromy ani jiné oligarchické státofirmy, jen dobrou infrastrukturu podléhající jasným pravidlům. Na trhu, kde je velké množství menších a středních hráčů, se nedostaneme do situace, kdy nás bude někdo vydírat, že nám stopne kohoutky.
Což je problém obřích ruských firem úzce napojených na stát...
Je to ohromný problém, před kterým už nemůžeme zavírat oči. Ukazují to ostatně poslední události kolem velmocenských ambic Ruska. Podívejte se na celková čísla. Ruské ministerstvo financí hlásilo v roce 2021 příjmy z prodeje ropy a zemního plynu na úrovni 120 miliard dolarů. V druhé polovině roku se přitom výnosy z prodeje plynu u samotného Gazpromu zdvojnásobily. Optikou dnešního dění to nejde říct jinak, než že Rusko zvedlo Evropanům ceny energií a teď z nich financuje válku.
To se ale netýká jenom Ruska, na tom se asi shodneme?
Určitě to není jen problém Gazpromu, který se v posledních letech na evropském trhu nechoval jako tržní firma, ale jako nástroj výkonu vůle Vladimira Putina. Nezdravé prorůstání byznysových zájmů majitelů fosilních gigantů a státní politiky vidíme i třeba u takové PGE - státem vlastněné těžební skupiny v sousedním Polsku. Státofirmy v energetice můžou své postavení snadno zneužít, tlačit a vydírat demokraticky zvolené vlády nezávislých států. Události posledních dní nám podle mě daly jasný a pádný důvod, proč s tím skoncovat.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
