99 procent v ČR běžně používaných antibiotik je z minulého století, říká špičkový lékař s tím, že ale ztrácí účinky
V posledních letech se čím dál častěji mluví o takzvané antibiotické rezistenci, což je jinými slovy ztráta léčivých účinků antibiotik. Řada studií poukazuje na to, že v roce 2050 by tento fenomén mohl zabíjet více lidí než rakovina. Pro ŽivotvČesku.cz o něm v rozhovoru promluvil respektovaný lékař Jan Strojil.
Pane doktore, specializujete se na farmakologii a infekční lékařství. Předpokládám, že máte přehled také o vývoji nových antibiotik. Jak si v tomto ohledu stojí ČR?
Budete se divit, ale nevyužíváme je téměř vůbec, je jich málo a šetříme si je.
Jak to teď mám chápat?
No, statistiky ukazují, že přes 99 procent u nás běžně používaných antibiotik je z minulého století, řada z nich je starších padesáti let.
To mi, prosím, vysvětlete.
Je to jednoduché, jedním z důvodů je, že byla tak dobrá, že nová dlouho nebyla potřeba. Bakterie se však vyvíjejí a vznikají rezistentní kmeny, na něž pak antibiotika nepůsobí. I proto je důležité držet takzvaná rezervní antibiotika, která nám pomohou v případech, kdy ta původní z důvodu rezistence již nezabírají.
Rozumím. To znamená, že nová antibiotika by byla rozhodně potřeba. V čem je tedy háček?
Víte, velkým firmám se do vývoje moc nechce z důvodu nízkého ekonomického potenciálu. Vývoj nového léku trvá běžně 10 až 15 let a stojí více než 1 miliardu dolarů (přibližně 21,5 miliardy korun). Antibiotika ale pacient užívá jen po omezenou dobu, a navíc je velmi pravděpodobné, že nový lék bude »uzamčen v trezoru« a vyhrazen pro těžké případy a rezistentní bakterie. Trh pro ně je omezený ve srovnání s léky na cukrovku či krevní tlak. Není se tedy co divit, že tři společnosti zodpovědné za 5 z 15 nových antibiotik od roku 2010 zkrachovaly, přestože jejich léky nyní zachraňují životy.
Chápu správně, že zůstaly u vývoje nových antibiotik - případně jejich alternativ - třeba vědecké laboratoře nebo menší firmy?
Určitě se vývoj nezastavil úplně. Bohužel, to »nízko visící ovoce« již bylo otrháno a přijít se zcela novým mechanismem účinku je stále těžší. Některé firmy rozhodly vrátit se k přírodním zdrojům a zkoumají, zda by nebylo možné využít látek produkovaných plísněmi či mikroby žijícími v oceánech. Jednou z dalších cest je vývoj léků, které omezí virulenci bakterií - to znamená, že bakterie nezabíjí, ale omezí jejich schopnost vyvolávat onemocnění. Dají tak imunitnímu systému více času se s bakterií vypořádat a současně by tento mechanismus neměl tolik tlačit na rozvoj rezistence.
Mluví se také o metodě, že bakterie budou zabíjeny viry. Jak to aktuálně je?
Ano, vědci se zabývají vývojem takzvaných fágových lyzátů, které obsahují bakteriofágy, což jsou viry, které »požírají« bakterie, přitom pro člověka nejsou nebezpečné. Nejedná se nový o objev, nicméně po rozvoji tradičních antibiotik v minulém století zájem o jejich terapeutické využití opadl. Výzkum ale pokračuje a ČR se na něm podílí nemalou měrou, problematice se věnují například kolegové z Akademie věd či brněnského CEITEC. Pořád je ale potřeba pamatovat, že nemůžeme spoléhat na to, že tyto nové směry nás zachrání, antibiotika stále potřebujeme a musíme si je chránit.
Rozumím. Co může udělat každý z nás, abychom si ochránili antibiotika, když to řeknu takto?
Nejdůležitější je šetřit si to, co máme, a zbytečně jimi neplýtvat. Antibiotika jsou unikátní v tom, že při každém jejich použití zvyšujeme riziko, že o ně přijdeme. To u jiných léků není.
Ale co s tím?
Není to těžké. Netlačme tedy na lékaře, aby nám je předepsal, pokud to není jednoznačně indikováno. Jakmile je užíváme, řiďme se pokyny lékaře a případný zbytek vraťme do lékárny, neschovávejme si je »pro jistotu«. V době covidu se řada lidí zaklínala »vlastní silnou imunitou«. Tak jí věřme i v tomto případě a nechejme ji pracovat, řada infekcí – i těch bakteriálních - je samoúzdravných a antibiotika nejsou vždy potřeba.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
