Rozdíl mezi vědomou a náhlou smrtí: Zde se střetávají dvě skutečnosti a dva světy, uvedla psycholožka
Přesto, že smrt je nepříjemnou součástí života, se kterou se každý vyrovnává těžko, bohužel k němu patří. Existuje však polemika o tom, jestli existuje rozdíl v tom, když zažijeme odchod někoho blízkého nečekaně, nebo o něm víme delší dobu a lze se na něj »připravit«. Zda je mezi tím skutečně rozdíl a co člověk v takových chvílích prožívá, vysvětlila pro ŽivotvČesku.cz přední česká psycholožka.
Smrt. Závěrečná kapitola života, která i dnes přináší řadu nezodpovězených otázek. Pokud přijdeme o někoho blízkého, je to hluboká rána, která se mnohdy ani nikdy nezahojí. Existuje několik možností toho, co se v člověku odehrává po odchodu milované osoby a vyrovnání se s takovým faktem, může probíhat různě. "Otázkou zůstává, co je míněno oním »smířením«. Pokud tím budeme myslet jakési hluboké vyrovnání se s faktem, že dotyčný odešel a už ho nikdy neuvidíme, neuslyšíme, nedotkneme se ho, a zachováme si na něj láskyplnou vzpomínku, tak je to asi ta nejlepší možnost. Právě ono »smíření se« je to nejtěžší, čemu pozůstalí čelí. V odborné literatuře byly popsány různé fáze vyrovnávání se nejen s nemocí, ale i traumatem jako je ztráta blízkého člověka – od šoku, popření, agrese, smlouvání, deprese až po smíření, nicméně, celý proces závisí nejen na tom, jak kvalitní byl mezi lidmi vztah, ale také na charakteru a osobnosti pozůstalých," vysvětlila pro ŽivotvČesku.cz Lenka Krámská, přední klinická psycholožka z pražské nemocnice na Homolce.
"Obecně platí, že pokud byl vztah relativně harmonický a nezůstaly nedořešené hluboké konflikty či neuzavřené důležité záležitosti, obvykle se lidé s odchodem blízkého člověka dříve či později vyrovnají. Jen jde o to, zda proces truchlení bude komplikovaný či nekomplikovaný, a to můžeme zásadním způsobem ovlivnit ještě během života. Pokud se pozůstalý nemůže dlouho s odchodem smířit, je na místě vyhledat odbornou psychoterapeutickou péči," řekla Lenka Krámská pro ŽivotvČesku.cz
Jak lidé vnímají to, pokud ztratí někoho náhle, nebo jsou naopak o jeho blížící se smrti informovaní. "Zde se střetávají dvě skutečnosti a dva světy – pacienta a jeho rodiny. To, že člověk dlouhou dobu trpí nevyléčitelnou nemocí, má jistý časový prostor, kdy se může s nemocí vyrovnávat on i jeho rodina. Proces vyrovnávání však může být více či méně komplikovaný, a ne každý pacient dosáhne onoho smíření. Na druhé straně může přijít náhlé úmrtí, např. mladého člověka, či dítěte, u nichž by to nikdo nečekal, a je to pro všechny obrovské trauma. Nicméně, nezřídka se stává, že člověk, který trpí nevyléčitelnou nemocí, to neřekne ani těm nejbližším a když lékaři oznámí, že dotyčnému zbývá pár týdnů života, je to pro všechny velký šok. Jakási »výhoda« toho, že jsou pacient i rodina dopředu informování spočívá v tom, že mohou dotyčnému splnit poslední přání a dořešit neuzavřené záležitosti, dokud to stav pacienta dovoluje. Když přijde smrt náhle a neočekávaně, bohužel, často zůstane řada nezodpovězených otázek, které mnohdy mohou mít i právní konsekvence," uvedla Lenka Krámská, přední klinická psycholožka, pro ŽivotvČesku.cz
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
