Od natáčení komedie s dědou Komárkem uplynulo 50 let. Chalupa z filmu Na samotě u lesa se proměnila k nepoznání
Je to přesně padesát let, co režisér Jiří Menzel začal natáčet jednu z nejoblíbenějších českých komedií všech dob – Na samotě u lesa. Kulaté výročí připomněl v sobotu celodenní program ve vesničce Obděnice na Příbramsku, odkud je ikonická chalupa dědy Komárka vzdálená jen dva kilometry. Právě sem se každoročně vydávají stovky fanoušků filmu, který ani po půl století neztratil nic ze svého kouzla. O tom, proč snímek dodnes oslovuje další generace diváků, promluvila již před časem pro ŽivotvČesku.cz herečka Daniela Kolářová.
Jen málokterá česká komedie se může pochlubit tak výjimečnou oblibou jako »Na samotě u lesa«. Film režiséra Jiřího Menzela, natočený podle scénáře Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, letos slaví padesát let od svého vzniku. Příběh rodiny Lavičkových, která si pořídí vysněnou chalupu, v níž však stále bydlí svérázný děda Komárek, patří dodnes k nejčastěji reprízovaným českým filmům.
Významné výročí si v sobotu připomněli také na Sedlčansku. V nedalekých Obděnicích, odkud je slavná filmová chalupa v Radešicích vzdálená přibližně dva kilometry, se koná celodenní vzpomínková akce. Součástí programu je pochod po filmových místech, výstava dobových fotografií a rekvizit, besedy s tvůrci i herci nebo večerní promítání legendární komedie pod širým nebem. V Obděnicích se nachází také hospoda, kam pravidelně chodil děda Komárek v nezapomenutelném podání Josefa Kemra.
Přestože od natáčení uplynulo půl století, film si stále nachází nové diváky. Podle Daniely Kolářové, která ve filmu ztvárnila Věru Lavičkovou, je důvod jednoduchý.
"Myslím si, že diváky baví, jak jsou příběhy lidí v tom filmu vlastně obyčejné, jsou tam zachycené věci, které se mohly stát. Jsou to příběhy, které jsou spojené s tou dobou, protože tehdy se opravdu dělo, že se koupil dům, kde žije člověk a čekalo se, až zemře. Je to temnější, ale není to rušivé, je to příběh, který se mohl stát. Také si myslím, že film je úspěšný díky humoru Zdeňka Svěráka, jeho styl je velmi jemný a nikdy není vulgární. Pak to souvisí s tím českým chalupařením, v té době pobyt na chalupě představoval takový únik," řekla před časem pro ŽivotvČesku.cz legendární herečka.
Právě chalupa dědy Komárka se mezitím stala doslova poutním místem českých filmařů i turistů. Když se před kamerou objevila v roce 1976, šlo o bílé, vlhké venkovské stavení. Dnes je situace úplně jiná. Současný majitel, který objekt koupil v roce 1988, prošel s domem rozsáhlou rekonstrukcí. Přesto se mu podařilo zachovat genius loci místa, které fanoušci okamžitě poznají. Z někdejší zanedbané chalupy vzniklo citlivě opravené venkovské stavení, které přirozeně zapadá do okolní krajiny.
Daniela Kolářová na natáčení vzpomíná dodnes s velkou nostalgií. Dokonce přiznala, že právě díky němu se zamilovala do zdejší krajiny.
"Když jsme film natáčeli, tak jsem si říkala, že bych právě na Sedlčansku někdy chtěla mít nějaký domeček, ten kraj se mi moc zalíbil. Shodou okolností nás později osud skutečně na Sedlčansko zavál, ale na druhou stranu řeky Vltavy. Domeček mám asi šest kilometrů od Cholína, do Sedlčan jezdím občas na nákupy," svěřila se pro ŽivotvČesku.cz.
Zajímavostí je, že film se původně vůbec neměl natáčet v Radešicích. Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak původně uvažovali o chalupě v Melechově u Ledče nad Sázavou. Nakonec ale rozhodl kameraman Jaromír Šofr, který měl na Sedlčansku vlastní rekreační objekt a zdejší krajinu dobře znal. Ukázalo se, že šlo o šťastnou volbu. Chalupa dědy Komárka se stala jedním z nejznámějších filmových stavení v české kinematografii a ani po padesáti letech nepřestává přitahovat milovníky legendární Menzelovy komedie.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
