V rybníku u Prahy byl nalezen mrtvý František Klišík, hvězda vítězného dokumentu z Varů
V rybníku v Ohrobci u Prahy našli lidé v neděli ráno mrtvého dvaašedesátiletého Františka Klišíka, jednoho z bratrů, jejichž příběh zachycuje dokumentární film Raději zešílet v divočině. Právě tento snímek, inspirovaný životem dvojčat žijících na šumavské samotě, získal v sobotu večer hlavní cenu Křišťálový glóbus na 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. "Oznámení o nálezu těla ve vodě jsme přijali v 8:30," uvedla pro ŽivotvČesku.cz policejní mluvčí Michaela Richterová. Na místě zasahovali policejní potápěči, kteří tělo muže vyprostili z vody.
František Klišík prožil většinu života v šumavské Stögrově Huti u Volar na Prachaticku se svým dvojčetem Ondřejem, který je druhým hlavním protagonistou filmu, jehož režisérem je Miro Remo. Námětem snímku je soužití neustále se hašteřících bratrů, kteří žijí podivínským způsobem na zchátralém statku mimo civilizaci. Oba bratři se karlovarského festivalu, který v sobotu vyhlášením cen skončil, zúčastnili.
O totožnosti utonulého informoval jako první deník Metro. Následně ji portálu Novinky potvrdil publicista Aleš Palán.
Tělo muže objevil náhodný kolemjdoucí v neděli kolem půl deváté ráno. "Na tísňovou linku jsme obdrželi oznámení o nálezu mrtvého muže ve vodní ploše. Na místo okamžitě vyrazili potápěči z poříčního oddělení i členové zásahové jednotky," uvedla dále policejní mluvčí Michaela Richterová.
Zpočátku nebyla totožnost muže potvrzena, odpoledne však policie upřesnila, že se jedná o osobu narozenou v roce 1963. Jde o údaj, který odpovídá Františku Klišíkovi - podle databáze organizace Paměť národa se narodil 3. května 1963 v Prachaticích.
Jeho rodiče byli Slováci z Rumunska, kteří vyrostli v Sedmihradsku a do Československa se přistěhovali během poválečného osidlování pohraničí po vyhnání Němců. Stögrova Huť se po odchodu Němců stala osadou s pár domy, kde žije jen několik stálých obyvatel.
František Klišík se stejně jako jeho bratr Ondřej vyučil zedníkem a po vojně odešel pracovat do panelárny na pražském Zahradním Městě. V Praze žil v komunitě »mániček«, poznával autory disentu, filozofa Jana Patočku, spisovatele Egona Bondyho, kapelu The Plastic People of the Universe.
Na Šumavu se vrátil v roce 1987 a koncem 80. let byl aktivní v disidentském Hnutí za občanskou svobodu. Po listopadové revoluci v roce 1989 pomáhal zakládat Občanská fóra ve městech a vesnicích regionu, politiku ale brzy opustil. Se sedmi třídami základní školy se na veřejnou funkci necítil, řekl. Ve Stögrově Huti pak spolu s bratrem pořádal občasné koncerty a výstavy.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
