„Mužská láska“ u Motoristů? Odborník popsal vazbu Turka a Macinky jako vztah vůdce a věrného následovníka
Spor kolem nejmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí dál eskaluje a Petr Macinka (Motoristé) kvůli tomu tlačí na prezidenta Petra Pavla stále razantněji. Psycholog Jeroným Klimeš se specializací na rodinu a partnerské vztahy pro ŽivotvČesku.cz nabídl výklad, v němž tandem Turek–Macinka popisuje jako vztah »vůdce a následovníka« a naznačuje, že loajalita může být v takových vazbách jednostrannější, než se navenek tváří.
Podle Klimeše je klíčové rozlišit formální roli a skutečný vliv uvnitř skupiny. "V psychologii se rozlišuje vedoucí a vůdce. Někdo může být jmenovaný jako vedoucí. Ale ten, kdo určuje chování té skupiny, je vůdce," uvedl pro ŽivotvČesku.cz. A následně svůj pohled zpřesnil: "To je Turek. To je ta charismatická osobnost. A na něj je psychologicky navázaný Macinka. Macinka je vyhlášený oficiálně jako vedoucí – to je formální role. Ale fakticky je vůdce partaje Turek."
V praxi to podle něj vypadá tak, že Macinka investuje do Turka politický kapitál i osobní energii, protože právě přes něj se určuje směr a soudržnost hnutí. "Možná Macinka dá ruku do ohně za Turka, ale nikdo neví, jestli Turek nevymění Macinku za někoho jiného, kdy ho napadne," naznačil a dodal, že v podobných vazbách bývá riziko nerovnováhy.
A tady přichází rovina, která v rozhovoru zazněla s lehkým nadhledem – motiv »mužské lásky« jako přátelství, oddanosti a obdivu. Psycholog ale brzdí romantizaci: "Já si myslím, že tam žádná láska není. To je vůdce partaje a jeho následovníci. Macinka je následovník Turka. Udělá pro něj všechno." Zároveň vysvětlil, co by muselo být splněno, aby se dalo mluvit o »lásce« v psychologickém smyslu: "Kdyby tam byla láska, tak tam musí být reciprocita."
V optice zkušeného a vyhledávaného psychologa jde spíš o velmi pevné přátelské pouto – jednostranně intenzivní, založené na obdivu a loajalitě. "To je vždycky vlastnost těch dvojic, ne? To znamená, že Macinka má velmi rád Turka a Turek ho bere jako kamaráda," popsal a připustil i drsnější možnost, kterou ale sám označuje za neprokázanou: "Nebo… užitečného blbce. To nevíme, to nemáme nikde potvrzený."
Důležitý je závěr Klimeše: "Je to jednostranný vztah, který dost možná bude neopětovaný." V překladu: Macinka může Turka vnímat jako klíčového člověka svého politického světa – jako přítele, vzor a »vůdce«, zatímco Turek může tu vazbu brát praktičtěji, volněji a s větším odstupem.
Interpretace odborníka pak může pomoci číst i Macinkovu eskalaci směrem k Hradu: nejde jen o jedno ministerské křeslo, ale o potvrzení autority, loajality a vnitřní hierarchie. A když je v jádru vztahu silné přátelství spojené s obdivem, tlak na »správný výsledek« bývá o to urputnější.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
