„Chorobná potřeba být středem pozornosti.“ Stropnický se pustil do Turka s Macinkou, pak si vychutnal i Klempíře

V nedělním vydání pořadu Události, komentáře týdne na ČT24 se v první části rozebírala vyostřená situace kolem neprosazené nominace poslance Filipa Turka na ministra životního prostředí. Moderátorka Klára Radilová se spolu s hosty věnovala tomu, zda Motoristé po slovech premiéra Andreje Babiše (ANO) o tom, že prezident Petr Pavel Turka nejmenuje, zvolí smířlivější tón, nebo naopak přitvrdí. Redakce ŽivotvČesku.cz se v tomto textu zaměřila na vyjádření bývalého ministra a diplomata Martina Stropnického, který své hodnocení opíral o zkušenost z vrcholné politiky a státní správy.

Do studia přijali pozvání komentátor Daniel Kaiser, zmíněný herec a diplomat Martin Stropnický, neurochirurg Vladimír Beneš, herec a režisér Milan Šteindler a právnička a exministryně Kateřina Valachová. Redakce ŽivotvČesku.cz, jak již bylo výše nastíněno, v tomto textu soustředila pozornost výhradně na odpovědi Martina Stropnického. Nejde o vytržení debaty z kontextu ani o zamlčení názorů ostatních hostů – článek je záměrně vystavěn jako souvislý »Stropnického« pohled, protože právě on své závěry opíral o osobní zkušenost z vrcholné politiky i diplomacie a rozvíjel praktické dopady popisované krize.

Moderátorka Radilová se Stropnického hned v úvodu zeptala, zda Motoristé nyní »šlápnou na brzdu«. Odpověděl, že výrazné zklidnění neočekává: "Nemyslím si, že se bude nějak extra brzdit, protože už první výroky po tom takzvaném příměří... nebo jak to nazvat… zase zněly jako popíchnutí do hlavy státu, docela tvrdé."

Když upřesňoval, koho má na mysli, odkázal na dvojici Turek a ministr Petr Macinka a uvedl, že »oba trpí docela chorobným..., ale větu nedokončil«. Právě v ten moment se ho moderátorka dotázala, koho má na mysli. V narážce na studio, kde se na obrazovce objevil jejich snímek, poznamenal: "Jak tam za vámi jsou pan Turek s panem Macinkou v nadživotní velikosti, což mě skoro až zahlcuje, se přiznám."

Následně použil pojem, který podle něj vystihuje jejich styl: "Italové tomu říkají protagonismo a je to taková chorobná potřeba být neustále středem pozornosti," dovysvětlil. Podle Stropnického jde o vědomě volenou strategii, jak přitahovat mediální zájem: "Oni si spočítali, že když plácnou v podstatě jakoukoliv hloupost, tak druhý den jsou na prvních stránkách, často i s fotografií. Opakovalo se to dlouhé týdny a myslím, že by se jim po tom stýskalo. Vědí, že teď, když řeknou cokoliv, se tam prostě dostanou."

Dodal i osobnější poznámku směrem k Turkovi: "Je vidět i na některých fotkách pana Turka v poslanecké lavici, že to zrovna jeho životní sen nebyl – ta tvrdá židle."

Klára Radilová otevřela i otázku, zda by měl Turek dostat možnost »odpracovat si minulost«. Navázala tím na vyostřenou debatu kolem výroků ministra Macinky, který ve Sněmovně spojoval prezidenta Pavla s »vnitřním bojem« a zpochybňoval jeho motivace. Moderátorka proto připomněla často opakovanou tezi, že »prezident si svou minulost odpracoval«, a položila otázku, zda by se podobný princip neměl vztahovat i na Turka. Stropnický ale takové srovnání odmítl: "Myslím, že se to nedá úplně porovnávat. Já v tom nejsem nestranný." Naznačil tím, že oba případy podle něj nejsou srovnatelné a že aktuální situaci nepovažuje za vhodný prostor pro další osobní a symbolické půtky, když se podle něj ve stínu ostrých sporů odehrávají i vážnější věci.

Zároveň dodal, že současnou situaci nepovažuje za vhodný okamžik pro další ústavní spory: "Nemyslím si, že je to úplně chvíle na nějaké půtky ohledně výkladu ústavy." Ke vstupu Turka do exekutivy byl pak přímočarý: "Člověk, který má za sebou to, co má – nechci to tady opakovat – všechny ty přešlapy, trapasy, lži a různé opravdu… já si nedovedu představit, že bude ministrem zahraničních věcí, životního prostředí ani čehokoliv jiného."

Stropnický zároveň upozornil, že pod viditelným povrchem každodenních střetů mohou probíhat zásadnější změny. "To nebezpečí je tady, že pod touhle pěnou permanentních půtek se odehrávají zásadní věci," uvedl a vyjmenoval několik okruhů, které vnímá jako podstatné: "Redukce rozpočtů ministerstev… obrany, školství, životního prostředí o 25 procent, docela drsná diskuze o veřejnoprávních médiích…"

Varoval i před možnými personálními dopady: "Jestli začnou mizet lidé z těch ministerstev na úrovni ředitelů odborů nebo vrchních ředitelů, ti, co drží kontinuitu profesní, tak se budeme divit, co se s republikou stane. Já bych to strašně nerad podcenil."

V debatě se otevřelo i téma, že Macinka by mohl vést dvě ministerstva i do budoucna. Stropnický, který sám v minulosti řídil ministerstvo zahraničí, kritizoval argumenty o »manažerských schopnostech«: "Když tady slyšíme od pana Havlíčka, že je to otázka manažerských schopností… to jsou takové floskule, že to můžete delegovat." Uznal, že část práce delegovat lze, ale upozornil na cenu, kterou to nese: "Samozřejmě, leccos můžete delegovat, ale pak se jenom stáváte naprosto závislým na těch náměstcích nebo na vrchních ředitelích."

A připomněl i praktickou stránku řízení resortu: "Vezměte si jenom, že na každou vládu si každý nese takový štos… (stohy dokumentů, pozn. red.). To se nedá přečíst, ale musíte aspoň přečíst výtahy… To nemůžete stihnout za dva rezorty, prostě nemůžete."

Moderátorka se Stropnického zeptala také na výroky, že by ministerstvo zahraničí či vláda mohly prezidenta ignorovat. Stropnický to odmítl jako nezralý truc: "Zařadil bych to do kategorie věcí, kterým se skoro nemá smysl věnovat. To je prostě věta z nějaké jiné galaxie, trucovitá věta nedospělého člověka."

Zároveň ale hájil význam schůzek ústavních činitelů, i když mezi nimi panují napjaté vztahy. Připomněl svou zkušenost z doby prezidenta Miloše Zemana: "Ty schůzky určitě smysl mají… i v době, kdy jsem se jich docela účastnil… a to opravdu tam všichni nemluvili stejným jazykem a byly tam různé rozdíly. Dařilo se některé ty hroty tlumit tou diskuzí nebo debatou. Nebylo to zbytečné a nebylo to unisono, zdaleka ne, ale smysl to mělo."

V další části se debata dotkla i ministra kultury Oty Klempíře a jeho sporu s částí umělecké obce. Stropnický situaci zhodnotil stručně: "Je to smutný příběh."

Následně přiznal, že nerozumí motivaci, proč se Klempíř stal ministrem kultury: "Upřímně řečeno nejsem schopen pochopit motivaci pana Klempíře stát se ministrem kultury." Podle něj jsou umělci v podobných otázkách přirozeně citliví: "Jsou na to možná až přecitlivělí, ale v každém případě citliví."

Zároveň kritizoval emotivní reakce, které podle něj do funkce nepatří: "To, že hned odpoví, že mu plivli do tváře… to je zase projev emocionality, která tam nepatří. Měl by to zvládnout, takovouhle situaci."

Kdo je Martin Stropnický:

Martin Stropnický vstoupil do hnutí ANO v roce 2013, tedy krátce po jeho vzniku, a stal se jednou z jeho nejviditelnějších tváří. Veřejnost si dodnes vybavuje i předvolební spoty s Andrejem Babišem, v nichž zazněla věta: "Pojďme udělat takovou změnu, aby všem lidem zářily oči a naše děti tu chtěly žít."

V politice zastával post ministra obrany, kultury a také ministra zahraničí. V roce 2018 složil poslanecký mandát a rezignoval na funkci místopředsedy ANO. Řadovým členem hnutí zůstal. Do diplomacie odešel kvůli působení na postu velvyslance v Izraeli, kde pracoval od listopadu 2018 do konce července 2023. Po návratu z mise mu zanikl pracovní poměr na ministerstvu zahraničí a odešel do penze.

Zároveň platí, že Stropnický se dlouhodobě pohybuje na pomezí veřejných rolí – je hercem a režisérem, v minulosti působil také jako umělecký šéf Divadla na Vinohradech a diplomatickou dráhu spojil s několika velvyslaneckými posty. K otázce, zda »stranickou knížku« v ANO definitivně uzavřel, se před časem vyjádřil slovy: "V závěru mého působení v Izraeli jsem si řekl, že to je možná ten čas, abych to udělal."

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.