Bony a klid pomohli rozšířit veksláci: Rozvezli VHS kazety po celé republice, říká herec Jan Potměšil
Film režiséra Víta Olmera (78) Bony a klid působil při své premiéře v roce 1987 jako zjevení. Ukázal veksláckou realitu tehdejšího Československa a bylo jasné, že při schvalování narazí na přísné oko socialistické cenzury. "Ze střižny unikly nějaké materiály a veksláci to na VHS kazetách rozvezli po celé republice. Funkcionáři už pak nechtěli být za trdla," říká o schválení filmu Jan Potměšil (54), který v kultovním filmu hraje automechanika Martina, kterého uchvátí svody hlavního města.
Šedivá scenérie Prahy, totalitní myšlení do kterého nenápadně vstupuje tržní uvažování, sympatický Martin a hlavně bony, které chce úplně každý. To jsou hlavní atributy filmu, který nestárne.
"Film Bony a klid to bylo úplné zjevení, protože v té době se nečekaně udělalo něco, co si nikdo neuměl představit, že by se mohlo promítat v kinech. Já v té době chodil na DAMU, točilo se to v roce 1987. Těsně před tím jsem s Karlem Smyczkem točil film Proč o sparťanských fanoušcích a v létě 1986 se Zdeňkem Troškou pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Režisér Vít Olmer s Radkem Johnem a s kameramanem Otou Kopřivou připravili k filmu úžasný scénář. Nějakým způsobem se dostali do úzkého kontaktu s veksláky a s šéfy podsvětí, nějak se dostali do té šedé zóny. A dozvěděli se spoustu věcí. Znali tím pádem to prostředí a mohli to při práci využít," vystihl Jan Potměšil v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz, proč měl film tak velký úspěch.
Při natáčení se sešla skvělá parta. Málokdo ale tušil, že z filmu se stane generační výpověď o tom, že i v době socialismu se dá v Praze dělat pořádný byznys.
"Ta práce byla úžasná. Měl jsem radost, že jsme se při natáčení potkali s báječnými lidmi jako je například Tomáš Hanák, Veronika Jeníková a nebo Roman Skamene. Ten štáb byl báječně poskládaný. Já o tom příběhu nepřemýšlel ani vteřinu, zda to vzít či ne. Já byl nadšený, že se něco takového bude točit a že tu postavu mohu dělat. Štáb táhl za jeden provaz a při natáčení byla obrovská pohoda. Tu atmosféru vytvářeli Vít Olmer, Ota Kopřiva za kamerou a nebo pomocný režisér Honza Křížek. Všichni jsme najednou cítili, že se děje něco mimořádného. Točili jsme v noci, přes den, na parníku Admirál, pak zase v ulicích Prahy… I když byly samozřejmě i náročné situace, když se točily »nočky« a různé rvačky a úniky, tak pořád byla na place pohoda a legrace," usmívá se při vyprávění pro ŽivotvČesku.cz respektovaný herec Jan Potměšil, který ale také nemohl tušit, jakou brilantní podívanou pro filmového diváka vlastně chystají.
"Když jsme to točili, tak jsme vůbec nevěděli, jak velký to bude mít dopad, jaká to bude pecka. Když je člověk v tom každodenním natáčení, tak to bere jako přirozenou věc. Do těch jednotlivých situacích jde ze dne na den. Byla tam velká kreativita a svoboda. Pan režisér dělal třeba několik různých verzí klapek. Byla tam velká pohoda a velká tvůrčí atmosféra," upřesnil Jan Potměšil, který se na film rád podívá.
"Když mám čas a nemám pracovní povinnosti, tak se rád podívám. Také mě velmi těší, že je to pořád koukatelné, že to nezestárlo. Člověk si pořád některé situace užívá a říká si, jak to na tu dobu bylo odvážné. V podstatě se nesmělo vůbec nic a najednou se tam ty situace veřejně dějí a odhalují podsvětí. To mi bere dech a říkám si, že to byla paráda," prozradil herec pro ŽivotvČesku.cz a přidal historku, jak se vlastně film vyhnul trezoru, kam zřejmě mířil.
"Funkcionáři, kteří to na Barrandově schvalovali, byli rozhodnutí, že to nepustí. Ale ze střižny unikly nějaké materiály a na VHS už to veksláci rozmnožovali po celé republice. Což bylo pro film dobře. Protože půl milionu kazet už bylo po republice a bylo jasný, že už to nejde zakázat, že by byli za trdla. Takových podobných historek koluje plno. Ale toto bude regulérní historka, protože se všichni třásli, že do kina film nepůjde," zavzpomínal Jan Potměšil na těžkosti při schvalovacím procesu.
A to ještě cenzura musela zavřít oči před faktem, že ve filmu zní západní hudba. "Nezapomenu na premiéru, která byla v kině 64 U Hradeb. A při premiéře nastal další velký pozitivní šok. Muziku a zvukové efekty dělal Ondřej Soukup. Ten napsal do Kalifornie skupině Frankie Goes to Hollywood, že tu točíme film a že by byla v něm skvělá jejich hudba. Oni měli velký hitovky Relax a The Power of Love. No a oni souhlasili a za symbolický dolar či za korunu dali práva. To jsou takový další historky, u toho jsem nebyl, ale věřím tomu, protože jednoho dne měl Ondra Soukup velkou radost," dodal Jan Potměšil pro ŽivotvČesku.cz, jak vznikl nápad mít ve filmu anglicky zpívané songy.
Co je Bon:
Bon (z německého der Bon – poukázka, dobropis, což je z francouzského bon – dobrý, v množném čísle bony, také tuzexové poukázky, tuzexové koruny, odběrní poukazy) byla poukázka, jakými se platilo zahraniční nebo luxusní zboží ve speciálních prodejnách Tuzex. Bony bylo možné oficiálně získat pouze při povinné výměně za valuty. Bony nebyly zpětně směnitelné a platily pouze na území ČSSR.
Lidé, kteří neměli přístup k valutám, mohli koupit bony pouze na černém trhu od nelegálních překupníků – takzvaných veksláků.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
