Schillerová otevřeně o pískotu i České televizi. Vládní změna financování se podle ní do ledna nestihne
Rozhovor: Místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová (ANO) v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz připustila, že plánovaná změna financování České televize a Českého rozhlasu se podle jejího odhadu může odsunout. Důvodem má být především stav legislativního procesu – návrh podle ní dosud neprošel ani prvním čtením. Schillerová zároveň reagovala na kritiku opozice po pietě k výročí okupace Československa, kde část veřejnosti členy vládní koalice vypískala, a popsala také složitou situaci kolem přípravy státního rozpočtu na rok 2027.
Včerejší pietní připomínku 58. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy před budovou Českého rozhlasu provázel pískot i výkřiky »hanba«. Kritika se soustředila zejména na předsedu Sněmovny Tomia Okamuru (SPD), část nesouhlasných reakcí ale zazněla také během vystoupení dalších představitelů vládní koalice.
Ministryně financí Alena Schillerová za kabinet ve svém projevu vzdala úctu obětem okupace a lidem, kteří se tehdejšímu zásahu postavili. Předseda Senátu Miloš Vystrčil naopak navázal na prezidenta Petra Pavla a zdůraznil význam nezávislých médií.
Právě budoucnost veřejnoprávních médií se stala jedním z hlavních témat rozhovoru Schillerové pro ŽivotvČesku.cz. Vláda chce zrušit televizní a rozhlasové poplatky a nahradit je financováním ze státního rozpočtu. Ministryně však nyní připouští, že účinnost změny od 1. ledna 2027 podle jejího názoru není realistická.
Paní ministryně, na páteční pietě se pískalo na několik politiků, nejvýrazněji patrně na Tomia Okamuru. Když se něco podobného stane vám, berete to jako podnět k sebereflexi, nebo jako součást politického života?
Váte, já to beru přesně tak, jak jste řekl. Máme demokracii. Patřím ke generaci, která v roce 1989 zvonila klíči na náměstích. Já jsem tehdy byla na našem malém jihomoravském náměstí s malými dětmi, ale zvonila jsem klíči stejně jako lidé po celé republice. Právě proto považuji svobodu slova a demokracii za jedny z nejcennějších hodnot, které jsme tehdy získali. Samozřejmě přišla i svoboda cestování a další věci, ale svoboda slova je pro mě opravdu mimořádně důležitá. Jako politička proto musím přijmout, že se někdy něco podobného stane. Pro mě je podstatné na takové pietní akce chodit, poklonit se památce obětí a připomínat lidi, kteří tehdy našli odvahu postavit se moskevskému diktátu a okupaci.
Jestli správně tuším, z vašich úst zazněl i silný lidský příběh...
Ano, mluvila jsem například o studentce, která tehdy zcela nevinně zaplatila životem, ale také o několika poslancích, kteří měli odvahu se okupaci postavit. Myslím si, že právě tohle je potřeba připomínat, místo abychom při podobných událostech rozdělovali společnost nebo hledali paralely s dneškem, které podle mě neexistují. Rok 1968 si osobně nepamatuji, byly mi čtyři roky. Kdyby nám o něm nevyprávěli rodiče a prarodiče, skoro nic bychom tehdy nevěděli. Ve škole jsme se o tom neučili a v učebnicích jsme se to nedočetli. Informace se předávaly hlavně v rodinách. Pro mě je proto důležité na takových akcích být, žít v souladu se svým svědomím a mít v tomto směru čistý štít. Svůj projev jsem přednesla tak, jak jsem ho cítila, a nezastavila jsem se ani ve chvíli, kdy někdo pískal.
Je ale v takové chvíli přece jen nějaká osobní emoce? Neřeknete si někdy: Proč sem vůbec chodím, když mě část lidí vypíská?
Ne. Jako politik s tím musíte počítat. V žádném případě mě to nemůže zastavit od toho, abych příští rok nepřišla znovu. Přijdu zase. Podobné je to třeba 17. listopadu. Ten jsem na rozdíl od roku 1968 osobně prožívala. Patřím přesně ke generaci, která chodila na náměstí a zažívala tehdejší silnou emoci. A přesto mám dnes někdy pocit, jako by si někteří politici nebo jejich podporovatelé chtěli ten svátek přivlastnit. Ale 17. listopad je svátkem nás všech. Patříme tam všichni bez ohledu na to, co kdo politicky cítí nebo jak věci vnímá. Já nikoho nechci dehonestovat. Mám obrovský respekt ke svobodě slova. Držím se známého hesla: »Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu hájit vaše právo to říkat«. Mám ho ostatně i na svém sociálním účtu v krátkém popisu a je pro mě velmi důležité. Pokud tedy mělo být cílem některých pískajících, abych příště nepřišla, musím je zklamat. Přijdu znovu.
Opoziční politici ale kritiku staví ještě jinak. Tvrdí, že členové vlády přicházejí před Český rozhlas mluvit o demokracii a svobodě, zatímco jejich kabinet zároveň připravuje zásadní změnu financování České televize a Českého rozhlasu. Rozumíte tomu, proč tato kritika vzniká?
Myslím si, že opozice to bohužel využívá k rozeštvávání společnosti. K Českému rozhlasu jsem šla uctít oběti tehdejší doby, připomenout hrdinství lidí a velmi těžké období, po kterém následovaly dlouhé roky normalizace, ve kterých jsem sama vyrůstala. Proto tam podle mě máme chodit. Máme si tu dobu připomínat právě tím, že tam přijdeme a uctíme její oběti. To, že opozice tuto věc využije k politickému střetu, mě nepřekvapuje. Podobnou rétoriku jsme podle mě viděli už před volbami, kdy nás nálepkovali jako proruské a zaznívaly výroky, že pokud vyhrajeme volby, budou tu pomalu ruské tanky. Jsme skoro rok po volbách, žádné ruské tanky tady nejsou a na politice vůči Rusku jsme podle mého názoru nezměnili ani milimetr. Vnímám to proto jako pokračování stejné politické rétoriky.
Pojďme tedy přímo k České televizi a Českému rozhlasu. Vláda chce zrušit koncesionářské poplatky a převést financování veřejnoprávních médií na stát. Co se má podle vás fakticky změnit?
My jsme šli do voleb s tím, že zrušíme poplatky České televizi a Českému rozhlasu a jejich financování nahradíme ze státního rozpočtu. Co se týče samotného zákona o České televizi a Českém rozhlasu, tam se podle připraveného návrhu nic jiného nemění. Návrh se týká pouze financování. Neprošel ještě ani prvním čtením, takže nás podle mě čeká velmi dlouhá debata. Vedle toho existuje také návrh Patrika Nachera, který by naopak poplatky vypínal pouze pro některé skupiny obyvatel, například seniory, nebo řešil firmy, pro které mohou být současná pravidla výraznou zátěží. Možná bychom se vůbec nebavili o rušení poplatků, kdyby bývalá vláda podle mého názoru nepřehnala poslední změnu poplatkové povinnosti. Nemyslím tím ani tak samotné zvýšení poplatku o několik desítek korun, ale především způsob, jakým byla povinnost nastavena pro firmy a nově pro další skupiny občanů.
Jak to myslíte?
Jsou větší firmy, které mohou na poplatcích platit velmi vysoké částky, a já si například neumím představit, že by dělníci u výrobních linek během práce sledovali televizi nebo poslouchali rozhlas. Podle mě se to přehnalo a právě tím vznikla celospolečenská diskuse, která následně vyústila v náš předvolební slib a potom také v programové prohlášení vlády. Všichni tedy věděli, s čím jdeme do voleb. Nemluvíme v návrhu o kompetencích České televize nebo Českého rozhlasu, nemluvíme o jejich omezování. Jde o změnu způsobu financování. Spojovat tuto debatu s 21. srpnem 1968 považuji za naprosto bezprecedentní. Zároveň mě to ale u současné opozice nepřekvapuje. Podle mě se tím opět snaží vytvářet nesmiřitelné skupiny ve společnosti.
Jenže jako ministryně financí současně připravujete rozpočet na rok 2027. Už jste řekla, že jeho schodek bude vyšší než letošních 310 miliard korun, přestože má zůstat pod 400 miliardami. Když stát nemá peněz nazbyt, není právě převod financování České televize a rozhlasu do státního rozpočtu něco, co by mohlo počkat?
Máte pravdu v tom, že by šlo o další mandatorní výdaj. Pojďme si ale říct, v jaké jsme situaci. Zdědili jsme státní kasu v určitém stavu, ale současně jsme podle mého názoru zdědili velmi nevěrohodně postavené veřejné finance. Když jsem se na ministerstvo financí vrátila, tušila jsem, jaký stav najdu, protože jsem ho často kritizovala už z opozice. Podle toho, co jsem následně viděla, je realita ještě horší. Už pro rok 2026 jsme proto museli zreálnit příjmy i výdaje. Podle mého názoru předchozí rozpočty neukazovaly skutečný stav, protože příjmy byly nadhodnocované a některé výdaje naopak podhodnocené. Jako ministryně financí teď ty věci musím dát do pořádku.
A to se daří?
Po sérii jednání s jednotlivými ministry zjišťuji skutečný stav resortů a strukturální podfinancování některých oblastí. Neříkám tím, že se nemá šetřit. Naopak, šetřit se musí. Současně ale nelze ze dne na den jednoduše vyškrtnout desítky nebo stovky miliard korun. Proto jsme nyní v situaci, kdy musíme pro rok 2027 schodek zvýšit. Máme předběžný souhlas Evropské komise s tím, že můžeme mít vyšší strukturální deficit. Evropská komise to doporučila také Radě ECOFIN, tedy ministrům financí členských států. Formálně by se tím měla zabývat na prvním řádném jednání ECOFIN na začátku října. Jinak bych podle současných pravidel měla mít schodek zhruba 150 miliard korun, což by v současné situaci podle mě nebylo reálné.
Právě proto se zeptám ještě jednou přímo: když je státní rozpočet tak napjatý, proč do něj nyní přidávat také financování České televize a Českého rozhlasu? Nebylo by rozumnější ponechat současný systém ještě například dva roky a změnu odložit?
Když sleduji vývoj legislativního procesu a vidím, že máme téměř září a zákon ještě není ani po prvním čtení, považuji to podle svých zkušeností za jasný signál, že se účinnost k 1. lednu 2027 nemá šanci stihnout. Legislativní proces znám velmi dobře, pohybuji se v něm dlouhé roky. Myslím si proto, že nás čeká ještě velmi dlouhá debata. Dokonce si troufnu odhadnout, že se změna právě z důvodu dlouhého legislativního procesu, náročné debaty a dalšího vyjasňování odloží v čase. Sama to vidím u svých zákonů. Když chci, aby nějaká změna začala platit od 1. ledna 2027, musím už dnes být legislativně mnohem dál. Například u zákona o EET už mám za sebou Senát. Samozřejmě nás ještě čeká vypořádání případné senátní »vratky«, ale jsem už ve fázi, kdy si mohu dovolit s příjmy z tohoto opatření počítat v návrhu rozpočtu. U financování České televize a Českého rozhlasu jsme v legislativním procesu výrazně méně daleko. Proto si myslím, že odklad je velmi pravděpodobný.
Rozpočet na rok 2027 tak bude znamenat další zadlužení. Co musí vláda podle vás udělat, aby se tento trend v dalších letech podařilo otočit?
Teď ten schodek musíme zvýšit, abychom dokázali současnou situaci financovat. I tak bude rozpočet velmi napjatý. Současně ale musíme nastartovat naše opatření. Není to jen EET, jsou tam i další kroky. A samozřejmě musíme udělat strukturální změny také na výdajové straně. Některé věci bude potřeba omezit. To nás teprve čeká.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
