Havlíček rozjel ostrou palbu: Hřiba přirovnal ke komsomolci, hájil obří schodek a zhodnotil ruskou hrozbu

Rozhovor: Vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz navázal na svůj ostrý televizní střet s předsedou Pirátů Zdeňkem Hřibem. Odmítl, že by mezi nimi šlo o osobní spor, politiku svého soupeře však přirovnal k někdejšímu komsomolu (Komunistický svaz mládeže, pozn. red.). Hájil také návrh státního rozpočtu se schodkem 389 miliard korun, vysvětlil, kdo podle něj ponese náklady rostoucího zadlužení, a promluvil o hrozbě, kterou představuje Rusko.

Se Zdeňkem Hřibem jste se v nedělní televizní debatě ostře střetl a vaše slovní přestřelka pokračovala i později (redakce ŽivotvČesku.cz o tom psala článek). Je už mezi vámi něco osobního, nebo jde stále pouze o politickou konkurenci?

Není to osobní. Člověk musí v politice počítat s tím, že se bude průběžně setkávat s různými podivíny, manipulátory, lháři a možná i psychicky narušenými osobnostmi. To k tomu patří. Pro mě to byla super debata, i když mě samozřejmě nepustil ke slovu. To ale není podstatné. Do podobných debat nechodím proto, abych obhajoval sám sebe a své kroky v době před vstupem do politiky. Strávil jsem třicet let v byznysu, něco jsme za tu dobu v průmyslu vybudovali, díky tomu jsem přišel do veřejné sféry jako zabezpečeny člověk. Do debat jdu proto, abych obhájil naše kroky ve vládě a ukázal nekompetenci opozice. To se v neděli podařilo, aniž bych moc mluvil.

Očekáváte, že třenice mezi vámi budou pokračovat? Je Hřib člověk, se kterým byste si mimo politiku zašel na kávu nebo na pivo?

Vůči nikomu nemám předsudky. Když vás ale někdo trvale uráží, vnímám to spíše jako signál, že svou práci neděláme špatně. Pokud člověk přivádí do nepříčetnosti lidi typu předsedy Pirátů, je to v zásadě dobrá zpráva. My se samozřejmě nemůžeme shodnout téměř na ničem. Každý jsme úplně jinak nastavený. Já jsem vždy sázel na pracovitost, podnikavost, schopnost přijmout odpovědnost, podstoupit určité riziko a tvrdě pracovat. To se mi v životě osvědčilo. Piráti naopak chtějí pracovitým, podnikavým a úspěšným lidem brát. Jdou proti lidem, kteří tvrdě pracují a jsou ochotni riskovat. Je to v podstatě přemalovaný komsomolec, jen zasazený do jiné doby. Tehdejší komsomolci možná neuměli anglicky, ti dnešní ji pravděpodobně ovládají, ale podstata zůstává stejná.

A to?

Nemají rádi lidi, kteří jsou schopni přijmout odpovědnost a nést riziko. Nejdříve útočí na velké podnikatele, korporace a údajné oligarchy. Úplně stejně mluvili komunisté, svazáci a komsomolci. Nejdříve majetek sebrali velkým, potom středním podnikatelům a nakonec živnostníkům. Když se do řízení hospodářství pustili sami, skončilo to katastrofou. Nyní sledujeme podobný příběh, jen posunutý o několik desetiletí. Piráti podle mě nechtějí pracovat, ale přisát se k veřejné sféře a odtud čerpat peníze. Jinými slovy, není tragédie, že nenávidí podnikavé a úspěšné, podobné antikapitalistické a kolektivistické party podivínů jsou všude na světě. Ale nikde je nepouští do vlád. Zde si notují s opozicí a těší se, jak spolu budou opět vládnout.

Koalice jednala o návrhu rozpočtu se schodkem 389 miliard korun. Petr Macinka následně uvedl, že deficit klesne pouze o jednotky miliard. Jak takto vysoký schodek hodnotíte?

Říká se, že jde o druhý nejvyšší schodek v historii, ale musí se přihlédnout také k inflaci. Po jejím započtení je čtvrtý nejvyšší. To samozřejmě nic nemění na tom, že je vysoký a že z něj nemáme radost. Musíme ale zohlednit naprosto mimořádnou bezpečnostní situaci, tristní situaci v energetice a potřebu zachovat určitou míru investic, minimálně do dopravy. Nemůžeme si dovolit, aby nám zkolabovalo stavebnictví. Všichni, včetně našich oponentů, velmi dobře vědí, že rozpočet nebylo možné sestavit zásadně jinak. Vzpomeňte si na poslední rozpočet Fialovy vlády. Kdyby v něm neschovala 80 až 90 miliard korun, měla by prakticky stejný schodek. Oni to vědí a v zákulisí nám to přiznávají, navenek ale samozřejmě používají politickou rétoriku.

Přiznávají v zákulisí?

Ano. Naším úkolem je nastartovat hospodářský růst. Na tom pracuji každý den a o tom je také naše hospodářská strategie. Musíme postupovat podobně jako Spojené státy v osmdesátých letech – výrazně deregulovat, zásadně změnit stavební zákon a podporovat soukromý sektor. Právě to Piráti nechápou. Stále si myslí, že peníze vydělá stát a že všechno zařídí veřejná sféra. Tak to není. Musíme vsadit na podnikatelský sektor. Ten zaměstnává lidi, vyplácí mzdy, vytváří spotřebitelskou poptávku a investuje. Až se podaří tento systém nastavit, můžeme začít postupně snižovat strukturální deficit. Pokud si ale někdo myslí, že je možné všechno změnit z roku na rok, žije v iluzi.

Nemáte obavy, že může přijít další mimořádná událost, na kterou bude stát znovu potřebovat obrovské množství peněz? Nehrozí nám náraz do zdi?

Náraz do zdi neočekávám, protože česká ekonomika je v dobré kondici. Z hlediska zadlužení patříme přibližně do první třetiny evropských zemí. Máme nízkou nezaměstnanost, protože jsme si na rozdíl od některých jiných států udrželi průmyslový sektor. Zatím máme také dobře postavený energetický mix. Především ale věřím českému soukromému sektoru a našim firmám. Jsem s nimi každý den. Dnes jsem byl například s jordánským králem, kterému jsem představil několik českých společností a jejich výrobky. Podporuji naše firmy při zahraničních aktivitách i investicích a sázím na to, že se nám to vrátí. Dám ruku do ohně za to, že pokud budeme pokračovat tímto tempem a vydržíme, české ekonomice se to vyplatí. Z tohoto směru neustoupím ani o milimetr.

Kdo ale rostoucí dluhy jednoho dne zaplatí? Od pandemie se výrazně zadlužila většina evropských ekonomik a řada těchto dluhů už vypadá prakticky nesplatitelně.

Samo o sobě to není tragédie. Podstatné je nastartovat rozumný hospodářský růst, abychom byli schopni deficity pokrývat rostoucí ekonomikou. Zjednodušeně řečeno, pokud schodek odpovídá třem procentům, hospodářský růst by se měl rovněž pohybovat přibližně kolem tří procent. Jestliže to dokážeme udržet, budeme šetřit na úřadech, zeštíhlíme stát a nastavíme rozumné investiční programy, zvládneme financovat také to, co nás dnes zatěžuje nejvíce. Jde především o armádu a bezpečnost. Bezpečnost přitom neznamená pouze obranu před vojenským útokem. Zahrnuje energetickou, vnitřní, průmyslovou i kybernetickou bezpečnost. Pokud nebudeme investovat například do průmyslové odolnosti, převálcují nás Číňané. Stabilitu státu musíme udržet i za cenu toho, že nám krátkodobě vzroste zadlužení. Pokud nezvládneme energetickou, vnější, vnitřní, průmyslovou a kybernetickou bezpečnost, nebude za chvíli vůbec co řešit. Zodpovědná vláda tyto výdaje realizuje, ale současně je musí vyvažovat. Nemůžeme se nechat zahnat do kouta představou, že budeme řešit pouze vnější bezpečnost a soutěžit o procenta HDP, zatímco podceníme energetickou nebo průmyslovou bezpečnost. Ekonomické hrozby mohou být stejně nebezpečné jako ty vojenské.

Lze vůbec státní dluhy někdy zcela splatit?

Nejde to. Tyto dluhy tu mohou být desítky, možná i sto let. Stát ale musí prokazovat přiměřenou ekonomickou výkonnost, plnit své závazky a dodržovat splatnost dluhů. Od toho existují také ratingy. České republice byl nyní rating potvrzen a nadále patří mezi nejlepší. Nebyl nám snížen, takže je patrné, že kroky vlády jsou ve světě vnímány pozitivně. Každý, kdo umí počítat alespoň do deseti, ví, že hospodářství není pouze o státním rozpočtu, přestože je samozřejmě důležitý. Rozhoduje také hospodářský růst, inflace a nezaměstnanost. Inflaci díky našim zásahům, mimo jiné do cen energií, držíme na druhé nejnižší úrovni v Evropské unii. Nízkou máme také nezaměstnanost. Všechny tyto ukazatele musíme chytře vyvažovat.

Opoziční strany nezvykle chválily premiéra Andreje Babiše za to, že nepřátelské působení Ruska proti České republice označil za hybridní válku. Česko navíc patří mezi země, které Moskva považuje za nepřátelské. Jak vážná je současná situace?

Velmi dobře si ji uvědomujeme a vždy jsme se v této otázce chovali zodpovědně. Když nás nyní opozice chválí, měla by si vzpomenout, že ještě před několika měsíci tvrdila, že tady budou ruské tanky a že Putin bude žhavit telefony. Teď se jí její slova vracejí. Byli jsme to my, kdo v roce 2021 vyhostil ruské diplomaty. V té době byly na ruském seznamu nepřátelských států pouze dvě země – Spojené státy a Česká republika. Velmi dobře víme, kdo je agresorem. Současně si ale uvědomujeme, že se musí každý den dělat všechno pro ukončení války. Čím více do ní obě strany vloží lidských životů, finančního a politického kapitálu, tím obtížnější bude najít cestu ven. Když k tomu připočteme dopady války na Blízkém východě a související růst cen energií, může to mít pro Evropu fatální následky. V kombinaci se zeleným šílenstvím to nemusí dopadnout vůbec dobře. Nejhorší by bylo, kdyby situace začala lidi unavovat natolik, že ztratí elán a víru v to, že nastane opět normální doba. Lidé jsou unaveni pandemií, energetickými krizemi, válkami, nařízeními, regulacemi. Jakmile ztratí chuť pracovat, investovat, podporovat správné věci a přestanou věřit státu, je konec.

Obáváte se, že by Rusko mohlo přímo zaútočit na některou ze zemí NATO?

Rusko bude nepochybně členské státy NATO provokovat. Současně ale mělo problém dojet s tanky do Kyjeva. Pokud tedy někdo tvrdí, že začne konvenčními zbraněmi útočit na Berlín nebo Prahu, je podle mě mimo realitu. Jinou věcí je zranitelnost států prostřednictvím nových technologií. Týká se to chytrých systémů v energetice, průmyslu a dalších strategických oblastech. Právě tam musí Česká republika výrazně posilovat svou odolnost. Nesmíme podlehnout představě, že bezpečnost automaticky zvýšíme pouze navýšením procent výdajů. Pokud na konci roku zjistíme, že nám chybí peníze do stanoveného limitu, a narychlo nakoupíme padesát tanků, procenta tím sice naplníme, ale naši skutečnou bezpečnost to příliš neposílí. Musíme se přizpůsobovat tomu, co se kolem nás opravdu děje, a zaměřit se na hrozby, které nám reálně hrozí.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.