Reklama:

Dominik Feri obviněn ze znásilnění. Advokátka vysvětlila, proč dívky šly s verzí ven až po letech

Bývalý poslanec Dominik Feri
Bývalý poslanec Dominik Feri
Foto: Tomáš Tkáčik / Profimedia
Josef Šťastna | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 26. 5. 2021

Člen TOP 09 a opoziční politik Dominik Feri (24) čelí obvinění ze znásilnění a sexuálního nátlaku. Několik žen ho prostřednictvím médií obvinilo z toho, že si vynucoval pohlavní styk. Redaktoři ŽivotvČesku.cz se zeptali právničky, proč oběti znásilnění nejdou celou věc ohlásit hned, ale proč s tím řada žen a dívek vyjde ven až po letech. "Když je pachatel veřejně známý, je to nějaká autorita, tak se oběť bojí, že to bude slovo proti slovu," uvedla pro ŽivotvČesku.cz Lucie Hrdá.

Reklama:

Poslanec TOP 09 Dominik Feri rezignuje na mandát poslance a nebude kandidovat v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. Oznámil to na svém Instagramu poté, co byl nařčen ze znásilnění. Proti článkům, ve kterých ho řada žen obviňuje ze sexuálního nátlaku, se chce bránit soudní cestou.

Redaktoři ŽivotvČesku.cz kontaktovali právničku Lucii Hrdou z kanceláře AK Hrdá. Ta se soustředí na pomoc obětem znásilnění či domácího násilí. Lucie Hrdá nemůže konkrétně komentovat případ Dominika Feriho, ale k problematice znásilnění a dosvědčování znásilnění se vyjádřila v obecné rovině.

Reklama:

Paní doktorko, jak je složité v Česku prokázat znásilnění, u kterého byli jen dva lidé (násilník a oběť), a zároveň od té události uplynula lhůta několika měsíců nebo i let?

Nelze generalizovat, každý případ je jiný. To, že u znásilnění není nikdo třetí, je běžné. Bez svědků se ale odehrává i řada jiných trestných činů. V trestním řízení může jako důkaz sloužit cokoliv. Sama oběť je nositelem svého důkazu, protože má povinnost mluvit pravdu. Na rozdíl od obviněného, ten se může hájit jakýmkoliv způsobem - zákon předpokládá, že může i lhát. Nesmí ale vypovídat tak, aby někoho křivě obvinil. Většinou probíhají znalecké posudky a řeší se to s ohledem na kontext - jak se chovala oběť před tím, jak se chovala po tom, zda na ní někdo pozoroval změny chování, zda o tom někomu řekla atd. Mám například kauzu, kde byl pachatel odsouzen 10 let po znásilnění. Soud posoudí jednotlivé důkazy, zda dávají dohromady ucelený řetězec, který vede k vině pachatele. Nebo soud dojde k závěru, že důkazů nemá dost a pak musí podle zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) ho zprostit.

Co se bude dít nyní v kauze, která otřásla politickým prostředím?

Nemohu se vyjadřovat ke konkrétní kauze. Obecně ale mohu říct, že pokud policie oznámila, že v té věci bude konat úkony, tak musí shromažďovat důkazy, na které přijde a musí objasňovat ve prospěch i v neprospěch potencionálního pachatele. Shromažďuje se svědectví, listinné důkazy, SMS zprávy, emaily, další elektronická komunikace... V trestním řízení se jako důkaz používá vše, co lze jako důkaz použít.

Veřejnost hodně diskutuje a komentuje, proč ženy a dívky neohlašují znásilnění hned. A lidé také spekulují, zda když se ozve jedna osoba, tak to uvolní stavidla a ozvou se další oběti...

Bývá to tak, že se jedna ozve a ozvou se další, protože najednou vidí, že je to prakticky možné. Proces sekundární i primární viktimizace (způsobení újmy) oběti jak trestným činem, tak jeho následným prověřováním - že o tom mluví s kamarády, s rodinou, že se o tom píše - to vše je pro oběť velmi zraňující. Oběť si často potřebuje tu věc vyřešit sama v sobě. Teprve když má tu věc alespoň minimálně zpracovanou nebo i potlačenou (někdy se stává, že už to má sama v sobě vyřešeno, ale když se o tom začne jednat, tak to znovu vybouchne a začnou problémy) teprve pak je připravena s tím jít ven. U traumat typu znásilnění, zneužívání a týrání v dětství jsou tyhle doby zpracovávání klidně i v řádu desítek let. Stává se mi poměrně často, že někdo se na mě obrátí s dotazem, že by chtěl nahlásit týrání či zneužívání v dětství, které se stalo před dvaceti či třiceti lety. Uvedou, že už jsou připraveni jít to řešit, z pozice promlčenosti ale už bývá někdy pozdě. V horizontu dvou měsíců, pokud tam není viditelné zranění, tak to nejsou schopné oběti řešit akutně. Pak je tam otázka postavení pachatele. Když je pachatel veřejně známý, je to nějaká autorita, tak se oběť bojí, že to bude slovo proti slovu. V českém prostřední stále převládá narativ »fame hunters« (chtěli být slavní, chtěli si na tom udělat jméno). Tím, že jste obětí trestného činu, se nikdo neproslaví a projít trestním řízením je extrémně traumatizující.

Hodně se v této otázce řeší presumpce neviny...

Presumpce neviny platí v Česku v každém procesu. To je základní zásada trestního práva, od které by se žádný orgán činný v trestním řízení neměl odchýlit. Presumpce neviny je tak zvaná zásada in dubio pro reo - v pochybnostech je třeba věci vykládat ve prospěch pachatele. Zákon o obětech, který vychází z evropských norem, počítá v případě znásilnění s presumpcí zranitelnosti oběti a s presumpcí existence oběti. Neporušuje to ale zásadu presumpce neviny. Zákon o obětech říká, že každý, kdo se prohlásí za oběť, tak je k němu nutné přistupovat tak, jako by obětí skutečně byl. Teprve v momentu, kdy se prokáže opak, to není potřeba. Presumpce neviny není v rozporu s presumpcí zranitelnosti. Presumpce zranitelnosti říká, že pokud někdo by mohl být zvlášť zranitelnou obětí, u které hrozí sekundární viktimizace (druhotná újma) kvůli povaze trestného činu, tak je třeba se k ní chovat jako ke zvlášť zranitelné oběti, dokud se neprokáže opak. K oběti se přistupuje tak, aby trestní řízení nezhoršovalo její postavení, ale zároveň se ctí presumpce neviny směrem k pachateli.

V zahraničí se často řeší spor, kdy si muž během dobrovolného styku sundá prezervativ a pokračuje v souloži, aniž by partnerku upozornil, že ochranu odložil. Podobné tvrzení se objevilo v souvislosti s obviněním pana Feriho...

Znovu opakuji, že se nemohu vyjadřovat ke konkrétní kauze. K takovému případu, který popisujete, nemáme v české legislativě speciální právní úpravu. V zahraničí jsem viděla rozhodnutí, že to bylo hodnoceno jako nekonsensuální styk. My na to úpravu nemáme, nejsem si vědoma toho, že by se podobný případ soudil jako samostatný trestný čin. Teoreticky by mohlo jít o poškozování cizích práv, ale praxi k tomu u nás nemáme.

Reklama:

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Reklama:
Reklama: