Babišova nedělní chvilka zlosti: Mikromanažer na tričku, nepostradatelný ve vlastní režii. Nakonec zaznělo nikdy neodstoupím
Komentář: Od izraelských nemocnic přes protiraketovou obranu a modulové koupelny až k novinářům, kterým se podle premiéra nemá věřit. Andrej Babiš (ANO) zveřejnil další přehled své práce, který redakce ŽivotvČesku.cz pracovně označuje jako »Babišova nedělní chvilka zlosti«. Tentokrát už se dostalo i na protesty proti změnám financování veřejnoprávních médií. Místo odpovědi na obavy demonstrantů ale premiér nabídl vlastní vysvětlení jejich motivů a závěr doplnil známým slibem, že nikdy neodstoupí, všimli jsme si v redakci ŽivotvČesku.cz.
Minulou neděli Babiš podrobně probíral školní jídelny a čočku ve svíčkové, zatímco demonstraci na Letné ve svém videu vynechal. Redakce ŽivotvČesku.cz o tom psala v předchozím článku. Tentokrát se k protestům dostal. A spolu s nimi také k médiím, která podle něj zamlčují úspěchy vlády, rozeštvávají koalici a vedou proti kabinetu kampaň.
Nedělní přehled přitom začínal jako zpráva z pracovní cesty. Premiér popsal třídenní návštěvu Izraele, jednání s tamními představiteli i návštěvy nemocnic. Vyzdvihoval technologie, výzkum, prevenci nemocí a protivzdušnou obranu.
To všechno jsou témata, u kterých má smysl hledat zahraniční zkušenosti. Pozoruhodný byl ovšem spíše způsob, jakým Babiš jednotlivé příklady postupně spojoval do obrazu vlády, jejíž výsledky zajišťuje především jeho osobní dohled.
"Ano, já jsem mikromanažer," oznámil při vyprávění o nemocnicích. Aby o tom nezůstaly pochybnosti, vzal si i černé tričko s nápisem »mikromanažer«. Tentokrát tak jeho sdělení doplňoval i pozoruhodný šatník.
Později tuto charakteristiku ještě rozvinul. Při přechodu k projektu ubytování pro zdravotnický personál vysvětlil, že jde o další věc, které se, jak jinak, osobně věnuje.
"A kdybych to nedělal, tak nic není. O tom bych vám mohl vyprávět hodiny a hodiny," prohlásil.
V jedné větě tak premiér vystavil vysvědčení nejen sobě, ale také aparátu, který řídí. Pokud však bez jeho osobního zásahu nic nevznikne, není to výhradně pochvala mimořádně pracovitého předsedy vlády. Je to totiž také významná otázka, proč stát nefunguje bez toho, aby premiér osobně posouval - dozoroval každý projekt.
Právě továrna na modulové koupelny dostala v nedělním přehledu nezanedbatelný prostor. Babiš popisoval, jak se na jednom místě vystřídá několik profesí a hotový modul následně usnadní práci na stavbě. Přidal vzpomínku na bydlení v jedenáctém patře panelového domu, kde často nefungoval výtah, i plán podívat se na rychlou výstavbu bytového domu v Liberci.
Samotná technologie je významná věc. Zrychlování výstavby a bydlení pro zdravotníky jsou užitečná témata. Zvláštní je až politický závěr, podle něhož se dobré věci dějí především díky premiérovu osobnímu nasazení, zatímco překážky mají vždy nějakého jiného autora.
Jednou jsou to úředníci, podruhé předchozí vláda a nakonec, jak je u Babiše silným zvykem, novináři.
Při líčení protivzdušné obrany Babiš připomněl nákup systému Spyder za své předchozí vlády a kritizoval kabinet Petra Fialy. Vyčítal mu, že nenakoupil další systém, zatímco pořizoval letadla a podle Babiše předražené tanky.
Současně oznámil, že další obranný systém chce vláda vybírat v soutěži. Armáda podle něj dostala za úkol během dvou měsíců říct, jak bude postupovat.
"Bezpečnost vaše je pro mě priorita," zdůraznil.
O několik minut později však mezi výhrady k médiím zařadil i to, že »stále píšou o obranné bezpečnosti«. V nedělním výkladu tak vznikl velmi pozoruhodný až zvláštní rozpor. Když totiž o obraně mluví premiér, jde o nejvyšší prioritu. Když se jí věnují novináři, objevuje se v seznamu toho, co mu na jejich práci vadí.
Právě obranné nákupy přitom patří k rozhodnutím, u kterých je veřejná kontrola nezbytná. Politik může vysvětlovat, proč chce konkrétní systém, a novinář se má ptát, kolik bude stát, kdo ho vybere a zda odpovídá potřebám armády. Jedno druhé nevylučuje.
Babiš se ve videu věnoval také evropskému rozpočtu. Odmítal navrhované škrty a kritizoval výdaje na evropské instituce i plánované peníze pro Ukrajinu. U té přitom výslovně požadoval financování mimo společný rozpočet.
"Proč my máme dávat peníze z evropského rozpočtu Ukrajině? Ukrajina má dostávat peníze mimo evropský rozpočet," řekl.
Nešlo tedy o výrok, že Ukrajina nemá dostávat žádnou pomoc. Premiér zpochybňoval způsob jejího financování. Jak přesně by ale jiná cesta vypadala a kdo by ji platil, v tomto přehledu nerozvedl. Pro diváka zůstalo především u příslibu tvrdého vyjednávání a boje za české zájmy.
Nejostřejší část vystoupení si Babiš nechal na závěr. Od oznámení o jmenování šéfa nového stavebního úřadu přešel k tvrzení, že média o pozitivních krocích vlády neinformují.
"Rozeštvávají koalici, různé blbosti stále komentují," uvedl.
Pak přišlo vysvětlení, proč podle Babiše někteří novináři vládu kritizují. Předchozí kabinet jim prý posílal stovky milionů korun na údajně vymyšlené kampaně. Jeho vláda peníze neposkytuje, a proto přichází kritika. Premiér tak složitou otázku fungování médií vyřešil pozoruhodně jednoduše: nepíšou hezky, protože nedostali zaplaceno.
"My jim nedáváme nic. A tihle vybraní aktivističtí novináři stále štvou proti nám," prohlásil.
Konkrétní důkaz, který by kritické zpravodajství spojoval s nedostatkem vládních peněz, ale v jeho vystoupení chyběl. Na obvinění se čas našel, na jeho doložení už nikoli. Místo odpovědí na nepříjemné otázky tak diváci dostali podezření namířené proti těm, kteří je pokládají.
Je to pohodlná obrana. Když se podaří zpochybnit novináře, nemusí se už tolik vysvětlovat, co vlastně zjistil. Nálepka »aktivista« zastoupí argument a slovo »štvaní« má vyřídit všechno ostatní. Jenže premiérova nelibost ještě není důkazem novinářského pochybení.
Pokud Babiš ví o účelově placených kampaních nebo nepravdivých článcích, má uvést konkrétní příklady a doložit je. Rozhořčení před kamerou není důkaz. A skládání účtů, které sám slibuje, nemůže spočívat v napadání těch, kteří se na účty ptají.
"Nevěřte jim, protože oni stále lžou," vyzval diváky.
Premiér má samozřejmě právo kritizovat média a upozorňovat na jejich chyby. Od předsedy vlády by ale bylo namístě slyšet také to, kdo konkrétně napsal něco nepravdivého a v čem chyba spočívá. Jinak zůstává jen návod: zprávy o vládě posuzujte podle toho, zda se vládě líbí.
Podobně stručně Babiš vyřídil i motivaci demonstrantů.
"Ty protesty nejsou o poplatcích. Každý rozumný člověk ví, že to není o poplatcích," řekl.
Taková formulace má jednu praktickou vlastnost. S lidmi, kteří s premiérem nesouhlasí, není potřeba vést spor o konkrétní argumenty. Už úvodní větou jsou postaveni mimo skupinu »těch rozumných«.
Přitom otázka financování České televize a Českého rozhlasu není jen debatou o jedné platbě z rodinného rozpočtu. Kritici změn upozorňují na riziko politického vlivu prostřednictvím peněz. Premiér ve videu zmínil další jednání s generálním ředitelem ČT a technické podrobnosti, odpověď na tuto obavu ale nerozvinul.
Místo toho nabídl vlastní výklad demonstrace.
"Oni chtějí zkrátka, aby naše vláda skončila. No neskončí," uvedl.
A pak přišla závěrečná věta, která z nedělního přehledu udělala i připomínku jeho dřívějšího politického hesla. "Nikdy neodstoupím. Pamatujete si to? Tak si to pamatujte dobře."
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.