Babišova nedělní chvilka zlosti: Z vyznamenání udělal vlastní zásluhu. Podepsal i hejtry a zatleskal si za velkorysost
Komentář: Premiér Andrej Babiš (ANO) v neděli zveřejnil další přehled svého uplynulého pracovního týdne, který redakce ŽivotvČesku.cz pracovně označuje jako »Babišova nedělní chvilka zlosti«. Tentokrát se od návštěvy Alžírska a soch ve vládní zahradě dostal ke státním vyznamenáním. Veřejnosti připomněl, že bez jeho podpisu by jejich udělení neprošlo. Podepsal prý všechno, dokonce i »ty dva hejtry«. Následovalo ujištění, že je nad věcí. U veřejnoprávních médií už ovšem pro odpůrce svého postupu tolik pochopení neměl. Jejich reakce označoval za hysterii a nesouhlas vysvětloval prohranými volbami.
Začátek pravidelného videa se nesl ve známém duchu pracovního výkazu. Babiš popsal cestu do Alžírska, připomněl účast čtyř desítek českých firem, hospodářské fórum a podpis čtyř memorand. Zdůrazňoval význam země pro český export i vztahy, které se podle něj podařilo navázat.
Poté přešel k jednání o Státním fondu audiovize. Podle premiéra vzniklo nedorozumění kolem rozpočtového výhledu na roky 2028 a 2029, zatímco rozpočet na příští rok se měnit nemá. Připomněl také svou dlouhodobou podporu filmových pobídek.
Následovala návštěva slovenského premiéra Roberta Fica a socha darovaná do zahrady úřadu vlády. Babiš ukázal také dar z Itálie a vyjmenoval další země, s nimiž se o podobných příspěvcích jedná. Diváky pozval na návštěvu zahrady a později doporučil i expozici státních symbolů na Vítkově.
Až potud šlo především o přehlídku schůzek, zahraničních kontaktů a kulturních doporučení. Osobnější tón přišel ve chvíli, kdy se dostal k večernímu ceremoniálu na Pražském hradě.
"Možná to nevíte, ale předseda vlády kontrasignuje návrh prezidenta na vyznamenání," uvedl.
Vzápětí vysvětlil, proč to považuje za důležité připomenout.
"Znamená to, že kdybych já nepodepsal nějaký návrh, tak to neprojde. Ale podepsal jsem všechno. I ty dva hejtry. Jsem nad věcí. Jsme v pohodě," prohlásil.
Koho měl označením »dva hejtři« na mysli, ve vystoupení neupřesnil. Dá se ale odhadovat, že jedním z nich mohl být režisér Jan Hřebejk. Podstatné je ale už samotné zařazení této poznámky. Státní vyznamenání oceňují zásluhy konkrétních osobností. V premiérově nedělním podání k nim přibyla další informace: někteří ocenění ho nemají rádi, přesto jejich vyznamenání podepsal.
Od předsedy vlády se přitom právě takový odstup očekává. Kritický vztah k premiérovi není důvodem, proč by si někdo státní ocenění nezasloužil. Není tedy nutné z běžné státnické zdrženlivosti dělat zvláštní projev osobní velkorysosti.
Věta »Jsem nad věcí« by možná působila přesvědčivěji, kdyby jí nepředcházela potřeba připomenout, komu všemu premiér mohl podpis zkomplikovat, ale neudělal to. Být nad věcí a veřejně si za to vystavit pochvalu jsou přece jen dvě různé disciplíny.
Babiš následně zmínil osobnosti, které by podle něj měly dostat vyznamenání příště. Jmenoval Milana Kunderu a Tomáše Hercíka, jehož spojil s pomocí při útoku na Filozofické fakultě UK. Uvedl, že se bude snažit příslušný návrh prosadit.
Po dalších zprávách o jednáních se zahraničními partnery, vysokých školách a státním rozpočtu přišlo téma, které v posledních dílech pravidelně mění pracovní bilanci v polemiku s odpůrci: financování České televize a Českého rozhlasu.
Premiér připomněl opakovaná jednání s generálním ředitelem České televize Hynkem Chudárkem a začal číst z programového prohlášení vlády. Zdůraznil závazek zrušit poplatky, zachovat nezávislost médií a umožnit kontrolu jejich hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem.
"My jsme o těch poplatcích mluvili přece na náměstích, na mítincích. A my přece musíme plnit program," řekl.
To je samozřejmě legitimní politický argument. Vláda může prosazovat změny, s nimiž šla do voleb. Volební program ale není odpovědí na každou otázku po jejich podobě, důsledcích nebo způsobu projednávání. Vítězství ve volbách nezbavuje kabinet povinnosti vysvětlovat konkrétní řešení a opozici nezbavuje práva je kritizovat.
Babiš však nesouhlas opět shrnul pod výrazně jednodušší označení.
"Tak proč tahle hysterie? Proč? Já to nechápu," uvedl.
V jeho výkladu se spor soustředí především na to, proč mají platit lidé, kteří televizi nesledují, a proč poplatky odvádějí firmy. Odpůrci změny ale řeší také to, kdo bude určovat příjmy veřejnoprávních médií, jak budou chráněny před politickým tlakem a zda navržené peníze postačí na jejich fungování. Na tyto otázky samotná věta o plnění programu nestačí.
Pozoruhodné bylo i premiérovo vysvětlení, proč koalice předlohu nečekaně předřadila k projednávání. Podle něj opozice měsíce hrozila, že její postup zablokuje.
"No a proto jsme to načetli nečekaně. Protože oni by ani nedovolili to načíst," upřesnil.
Babiš tak překvapivé zařazení nepopíral. Obhajoval ho jako reakci na očekávaný odpor opozice. Následně znovu nabídl prostor k diskusi.
"Vždyť bude druhé čtení, tak tam si to můžeme klidně vydiskutovat," uvedl.
Právě zde však zůstává slabé místo celé Babišovy obhajoby. Pokud je totiž vláda připravena vést klidnou a věcnou debatu, měla by stejně věcně zacházet i s námitkami. Označovat je předem za hysterii, lži či důsledek volební porážky není příliš přesvědčivá pozvánka k jednacímu stolu.
Navíc ani podle samotného premiéra není konečná podoba financování uzavřena.
"A hledám způsob, aby to nešlo ani z rozpočtu," doplnil.
To je jedna z nejdůležitějších vět celého videa. O zrušení dosavadního systému mluví premiér s jistotou, zatímco způsob jeho nahrazení dál hledá.
Peníze na vysílání, regionální redakce, zpravodajství nebo tvorbu totiž budou potřeba i po případném zrušení povinných poplatků. Rozhodující bude, odkud přijdou, jak se stanoví jejich výše a jak obtížné bude tato pravidla politicky měnit.
Babiš slíbil zákonnou záruku financování a odmítl úmysl zasahovat do veřejnoprávních médií.
"Když se ten zákon schválí, tak to bude zákon. A tam bude ta záruka, že ta média dostanou ty peníze," prohlásil.
Zákonná úprava je, pravda, důležitá, její kvalita se však neposuzuje podle toho, kolikrát zazní slovo zákon. Záleží na konkrétních pojistkách, předvídatelnosti příjmů a ochraně redakční nezávislosti.
V závěru videa se ovšem od pravidel vrátil k motivům svých odpůrců. Vysvětlení nabídnul jediné.
"Protože oni se nesmířili s tím, že prohráli volby. Svobodné, demokratické volby," uvedl.
Takové vysvětlení je pro vítěze voleb pohodlné. Umožňuje neřešit, zda může být některá výhrada oprávněná, a místo toho připsat kritikům špatné smiřování s výsledkem. Jenže demonstrace, nesouhlas a kontrola vlády pokračují i po volbách.
Nedělní vystoupení tak nabídlo dva různé obrazy premiérova vztahu ke kritice. U vyznamenání se pochválil, že ji dokáže překonat a podepsat i »hejtry«. U veřejnoprávních médií ji znovu vysvětloval hysterií a volební porážkou.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
