Češi vždy poměřují prezidenta s Masarykem, vysvětluje analytička přísnost na hlavu státu. Jsme monarchistická republika, dodává historik
Sotva usedne na stolec na Pražském hradě a rozkouká se, dostává se každý prezident pod nepřetržitou palbu kritiků. Vyprávět by o tom mohl Petr Pavel, který se snaží o poklidný styl vládnutí, ale přesto je mu soustavně něco vytýkáno. Své ostatně prožili i Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Mediální analytička Irena Ryšánková pro ŽivotvČesku.cz vysvětlila, že lidé stále poměřují každého prezidenta s první hlavou státu – Tomášem Garriguem Masarykem. S tím souhlasí historik Michal Macháček.
Speciální vztah Čechů k vlastním prezidentům je ve skutečnosti unikát. Do hlavy státu projektujeme své emoce, představy, naděje, hroutíme se, když zvítězí kandidát, který nám není libý, vznášíme se v oblacích, pokud uspěje náš favorit. V průběhu pětiletého mandátu pak dochází k dramatům, nespokojení fanoušci dávají svého někdejšího favorita do klatby, kritici odvolávají příkrá slova. Popularita prezidenta postupně padá a na konci maximálně desetiletého období už se vyhlíží nový spasitel. A cyklus se může opakovat.
Otázkou je, kde se všechen tento emoční náboj v Češích bere. Mediální analytička Irena Ryšánková vidí zdrojnici v neustálém porovnávání s odrazem, možná krásným obrázkem, prvního československého prezidenta. "V České republice navíc máme tendenci každého prezidenta poměřovat s Tomášem G. Masarykem, respektive jeho odrazem uchovaným v kolektivní paměti. TGM je vzorem důstojnosti, moudrosti, vzdělanosti, morálky a všech kladných vlastností, které bychom tak rádi viděli u všech prezidentů. Nakolik je tento Masarykův obraz pravdivý, dnes nikdo neví, ale stále se nad námi vznáší jako etalon prezidentství," vysvětlila Irena Ryšánková pro ŽivotvČesku.cz.
Historik Michal Macháček upozornil, že právě Masaryk modifikovaně přejal monarchistickou tradici. Stejně tak podotkl, že právě s Masarykem lidé srovnávají, první prezident představuje ideál. "Prezidentství je klíčová součást i symbol české státnosti. Monarchistická tradice je přítomna i proto, že byla přejímána, byť v modifikované podobě, prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem a jeho okolím, na to se víceméně navazuje. A Masaryk bývá u nás chápán jako ideál prezidentství," sdělil Michal Macháček pro ŽivotvČesku.cz.
Svou roli hraje i fakt, že prezident republiky sídlí na královském Pražském hradě. Podle Ireny Ryšánkové ale už nyní nejde ani tak o to, že by hlava státu seděla na pomyslném trůnu, ale o samotnou dispozici Pražského hradu, který se »vznáší« na ostrohu nad Matkou měst. "Samozřejmě, že Pražský hrad je izolované a exkluzivní místo. Soubor budov na kopci tvoří fakticky i pocitově hradbu mezi prezidentem a »lidem v podhradí«. To nemusí být nutně špatně, úřad prezidenta sám z podstaty nese jistou izolovanost. Hrad to jen opticky zdůrazňuje," uvedla Irena Ryšánková pro ŽivotvČesku.cz.
Podle historika Michala Macháčka je Česko ve skutečnosti monarchistickou republikou. Roli stolce nebo trůnu na Pražském hradě vidí jako stále živou. "Můžeme bez větší nadsázky hovořit o monarchistické republice, což je korunováno právě prezidentským sídlem. Na Pražském hradě je stále jakýsi stolec, který propůjčuje svatý Václav jako věčný vládce českých zemí," ozřejmil svůj pohled Michal Macháček.
Na zvýšených nárocích občanů na prezidenta, které dokáží hlavu státu pěkně potrápit, nevidí mediální analytička nic zvláštního. "To, že lidé mají na osobu prezidenta nároky, je jen logické. Není součástí »davu«, jako jsou zákonodárci. Je to jediná čnící postava, která se neschová," poznamenala Irena Ryšánková.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
