Co člověk vnímá minuty před svou smrtí: Psycholog Klimeš promluvil o procesu, který mnohdy provází závěr života
Je to otázka, která fascinuje lidstvo od nepaměti – co se děje v člověku těsně před smrtí? Zda je lidský skon plný bolesti a nepříjemných pocitů, nebo jde o proces, který je vlastně mírný, na to pro ŽivotvČesku.cz odpověděl známý odborník - totiž podle psychologa Jeronýma Klimeše je skutečnost jiná, než se mnoho lidí domnívá. "Máme-li na mysli čas bezprostředně před smrtí, a nebavíme se teď o něčem nestandardním, tak umírání není vyloženě nepříjemné," řekl Klimeš pro ŽivotvČesku.cz.
Samotná smrt je přirozenou součástí každého života. Nevyřešené vztahy, nesplněné sny nebo neprojevené city se ale mohou stát zdrojem obav při rekapitulaci v závěru života. Mnozí se také domnívají, že smrt je naplněna strachem a bolestí – podle Klimeše, jak uvedl pro ŽivotvČesku.cz, však z fyzického hlediska nejde o bolestivý proces.
Jak tělo reaguje na smrt
Psycholog dále vysvětlil, že krátce před smrtí tělo postupně vypíná své funkce, je to automatický proces. "V případě, že jde o krátký čas před umíráním, tak samotný proces nebolí z toho důvodu, že tělo vypíná postupně celý systém," zdůraznil pro ŽivotvČesku.cz.
"Člověk necítí bolest, hlad, maximálně sucho v ústech, ale smrt v takovém případě není prožitkově nepříjemná. To, co nás na smrti děsí, je strach ze smrti, což máme v sobě naprogramované - je to přirozenou součástí života," popsal Klimeš a mimo jiné se podělil i o příběh jedné ze svých pacientek, která se dlouhou dobu bála smrti a její obavy byly značné.
"Jedna pacientka si dlouze povídala s mou doktorkou o svém strachu z nadcházející smrti. Když pak umírala, její poslední slova byla: »Vyřiď paní doktorce, že to není tak strašné, jak se toho obávala«." O příhodě Klimeš dále uvedl, že dokazuje, že obavy ze smrti jsou často větší než samotný zážitek umírání.
Poslední fáze života a příprava těla
Podle Klimeše je tělo připraveno na konec své cesty a je evolučně »nastaveno« tak, aby umírání nebylo vyloženě dramatické. "Na konci umírající už nemá chuť jíst a pít. Tělo se postupně dehydratuje," vysvětlil Klimeš pro ŽivotvČesku.cz. "Netvoří se žádné sekrety, žádná moč ani stolice, méně hlenu na plicích. Tudíž i méně bolestí v břiše, menší nevolnost. Už žádné zvracení, žádný kašel. Celé tělo se zpomaluje," doplnil k průběhu posledních fází života.
Pocity smutku a odloučení často střídá klid a odevzdanost. "Ústa mohou být suchá, ale člověk si snadno uleví cucáním kostky ledu nebo mokré látky. Převládá únava a mysl začíná být odtažitá, obvykle s pocitem pohody, někdy i mírnou euforií. Umírající už nemají příliš zájem mluvit, stačí jim držet se někoho za ruku nebo se dívat oknem na paprsky slunce či poslouchat zpěv ptáků nebo nějakou krásnou hudbu," vysvětlil dále psycholog Klimeš s tím, že jeho slova jsou zaměřena obecně.
Konec životní cesty
Během posledních okamžiků života dochází k pozvolným změnám v dýchání, občas k takzvanému chropění, což je přirozená reakce těla na nedostatek kyslíku ve tkáních.
"Pak většinou dojde k několika posledním neúplným nádechům a samovolným záškubům těla a obličeje, které jako by vzdorovaly ztrátě životní síly," dodal pro ŽivotvČesku.cz psycholog s tím, že zmíněné pohyby nejsou znakem utrpení, ale jen následkem úbytku kyslíku v těle.
Když tělo ztratí poslední zbytky síly, svaly se uvolní a vše skončí. Smrt je podle Klimeše závěrečnou etapou evolučně vypilovaného procesu, který se řídí přírodními zákonitostmi.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
