Jaká je podoba konce světa podle Nostradama: Prorok znal přesné datum, věří vykladači jeho slov. Promluvil odborník
Francouzský astrolog, lékař a mystik Michel de Nostredame zvaný Nostradamus, který žil v 16. století, patří mezi nejcitovanější proroky. Učenec po sobě zanechal čtyřverší, ze kterých se snaží vykladači číst jeho poselství a snaží se určit datum, kdy přijde konec světa. "Bděte tedy, neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde," stojí v Matoušově evangelium o konci dějin. Michel de Nostredame datum konce znal, alespoň si to myslí ti, kteří se snaží jeho textům porozumět. Přijde konec světa v roce 3797? Nebo je konec světa už za rohem? Podle knihy Nostradamus – Příchod Apokalypsy od Kurta Allgeiera lidstvo nečekají dobré časy. Například už v roce 2028 mají mocnosti rozpoutat další globální válečný konflikt. Upínání se k budoucnosti z hlediska psychiky vysvětlil sociolog Vojtěch Bednář. "V krizi přichází situace, kdy se potřebujeme obrátit směrem k budoucnosti. Protože to ale po vlastní ose neumíme, tak hledáme někoho, kdo nás tím provede," vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz.
Evangelista Matouš popisují druhý příchod Ježíše Krista a konec lidských dějin jako nečekanou událost, na kterou řada lidí nebude připravena. "Můj druhý příchod se bude v určitém smyslu podobat svatbě. Ti, kteří mne budou očekávat, jsou jako deset družiček, které vyhlížely ženicha, aby ho přivítaly světlem svých lamp. Jenom pět z nich bylo prozíravých a vzalo si s sebou nádobky s olejem na doplnění svítilen. Ostatní dívky na to lehkomyslně zapomněly," řekl Ježíš svým učedníkům a varoval je, aby bděli, protože nikdo nezná dne ani hodinu, kdy poslední dny nastanou.
Lineární koncept dějin, kdy lidstvo kráčí od vzniku po zánik, nenechával klidným ani Nostradama. Učenec, který se v roce 1503 narodil do židovské rodiny, ale konvertoval ke křesťanství, znal skvěle Bibli i židovskou mystiku kabalu. Zřejmě věřil, že konec světa lze vypočítat, problematické je, do jaké míry se o to skutečně snažil a do jaké míry mu to přisuzují zástupy vykladačů, kteří žijí z jeho prorockého odkazu.
Napětí mezi následovníky Nostradamova odkazu se začalo stupňovat již před rokem 1999. "Rok jeden tisíc devět set devadesát devět sedm měsíců z nebes přijde velký král děsu, aby vzkřísil velkého krále z Angoulmois. Předtím potom, Mars bude vládnout štěstím," stojí ve verši, který budil mrazení. Nostradamus zde určuje přesné datum, které není zahaleno do ezoterických jinotajů. Lidstvo ale zpětně může hodnotit, že v roce 1999 konec světa nenastal.
Věštby slavného proroka končí rokem 3797. Nemá to být ale zánik definitivní, spíše velká přeměna lidské podstaty. Vykladači rok interpretují jako dobu, kdy lidstvo opustí materiální stránku a naplno se přiblíží duchovní podstatě. Rok 3797 je datum, které Nostradamus stanoví jako konec svých proroctví. Někteří vykladači a okultisté ale od čísla 3797 odečítají rok 1555, tedy rok, kdy Nostradamus uveřejnil první část svých proroctví. Pak jim vyjde číslo 2242, tedy budoucnost, která rozhodně nevypadá tak futuristicky vzdálená jako rok 3797. Podle některých vykladačů pak velké změny musí lidstvo očekávat už v roce 2087.
Podle knihy Nostradamus – Příchod Apokalypsy od Kurta Allgeiera lidstvo nečekají dobré časy. Lidstvo například už v roce 2028 má rozpoutat další globální válečný konflikt. Dojde k rozkolu v církvi, povstane malý národ, který bude chtít vládnout všem, vypukne velká epidemie a ve městech poroste tráva do výše kolen, nebude možné určit, kde stálo město a kde les. To jsou obraty, se kterými pracuje německý astrolog a filosof Kurt Allgeier.
I velcí proroci a astrologové ale museli jíst a někde brát peníze. Platí to jak pro německého vykladače Allgeiera, tak pro samotného Nostradama. Podle kritických interpretů jeho dílo nemělo hovořit k budoucím generacím, ale k Nostradamovým mecenášům, kteří za věštby a horoskopy dobře platili.
Je tedy otázkou, zda Nostradamus své verše psal s vědomím, že je jednou budou vykládat ti, kteří přijdou v proudu času, nebo je psal pro zisk a nabízel »zboží«, které v 16. století šlo dobře na odbyt. A je dobré si přiznat, že dobře na odbyt jde i ve století jednadvacátém.
Upínání se k budoucnosti a snaha nahlédnou na věci, které teprve přijdou, vychází z toho, že lidé mají obavy a pociťují nejistotu. Kdo cítí krizi, tak se upíná ke dni, kdy tato krize skončí - tedy do budoucnosti. Takový člověk chce vědět, kdy klid a jistota zase přijdou, proto vyhledává proroky a vědmy. Mechanismus pro ŽivotvČesku.cz popsal sociolog Vojtěch Bednář.
"Jedna z potřeb, kterou člověk má, je potřeba transcendence - tedy potřebujeme vědět, že existuje něco, co nás přesahuje, co je mimo logiku a mimo racionalitu. Když nastane krize, tak se člověk dostává do nejisté situace, dochází k nabourání něčeho, čemu se říká ontologická jistota. Svět kolem nás najednou nefunguje tak, jak jsme zvyklí, tak jak to standardně chodí, to je přesně ten moment, kdy se upínáme k transcendenci, protože nemáme tu jistotu, tak ji hledáme do budoucna u něčeho vyššího, než je člověk. Když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší, to říkala moje babička a vždy všechno nějak překonala. V krizi přichází situace, kdy se potřebujeme obrátit směrem k budoucnosti. Protože to ale po vlastní ose neumíme, tak hledáme někoho, kdo nás tím provede, kdo bude zástupcem té transcendence - to jsou pak náboženská a spirituální hnutí, proroci, kartářky či vědmy," vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz sociolog fenomén strachu a na něj navazující naslouchání vědmám a prorokům.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
