Jako sestřička pomáhala lidem, po operaci nádoru skončila na vozíku. Příběh Soni odhaluje paradox života
Jako zdravotní sestřička na interním oddělení pomáhala druhým, v roce 2020 musela podstoupit operaci nádoru, teď potřebuje pomoc sama. To je příběh Soni (48), které při operaci byla narušena mícha a skončila na invalidním vozíku. Pro ni i rodinu to byla velmi těžká rána. Ale nevzdali se a zvládli životní zkoušku skvěle. Dokázali získat první finance na pomůcky i rehabilitace, které jsou ale velmi nákladné, uvedla to pro ŽivotvČesku.cz Dominika Uhrová z NF Galenos, který pomáhá shánět potřebné prostředky pro Soňu.
Příběh Soni ze Světlé nad Sázavou není tím, který by byl beznadějný. Maminku tří dětí sice zasáhly vážné zdravotní potíže, ale vývoj její léčby je prakticky zázrak. Paradoxem v jejím životě je, že před dvěma lety jí byl diagnostikován nádor v míše na krční páteři, kdy následně musela být operována. Zákrok se zdařil v tom, že se lékařům podařilo nádor plně odstranit, ale došlo na poškození míchy. Sympatická sestřička přestala cítit nohy, cit v rukou měla pouze slabý. Ocitla se na invalidním vozíku a na dlouhé měsíce byla oddělena od svých nejbližších, hlavně od tehdy teprve devítiletého nejmladšího syna.
"Její manžel s celou rodinou ale vynaložili všechny síly, aby sehnali finanční prostředky na přestavbu domova pro potřeby jejich maminky na vozíčku. A díky mnoha dobrým lidem, kteří se složili na rehabilitace a fyzioterapie, mohla paní Soňa začít cvičit a zvolna se přibližovat ke svému snu, být zase co nejvíce soběstačná a k dispozici svým blízkým," uvedla dále pro ŽivotvČesku.cz Dominika Uhrová z Nadačního fondu Galenos.
Soňa popsala, že si na začátku intenzivní fyzioterapie nedokázala představit, že by mohla dokázat i jinou činnost, než že aspoň s pomocí rukou přesedne z vozíku na lůžko nebo na WC. Po několika měsících ale zvládla k přesunům částečně zapojit i dolní končetiny a zlepšila se také její koordinace trupu. Těšily ji pozitivní reakce nejen rodiny, které pro ni byly obrovskou motivací pro další terapie.
Uvedla, že to byla velká dřina a překážky si vyžádaly hodně její trpělivosti a odhodlání. Dnes už se dokáže dostat do kleku a také se ze země sama posadí na vozík či naopak se spustí šikovně z něj dolů. Stále ale ještě bohužel necítí pohyby a polohy dolních končetin, popsala dále Dominika Uhrová.
Soňa potřebuje další intenzivní individuální terapii, specializovanou přesně na míru její diagnózy. Od dalších rehabilitací si slibuje, že ještě více posílí své tělo a konečně se dokáže sama postavit. Pro svůj sen, aby zase mohla chodit a postarat se o sebe, svoji rodinu a pacienty v nemocnici, je ochotna i nadále dělat maximum. "Moje děti jsou pro mě motorem, abych došla k cíli," sdělila pro ŽivotvČesku.cz žena, které zákeřné onemocnění obrátilo život o 180 stupňů. Pokud chcete sestřičce Soně pomoct, lze tak učinit na oficiální stránce Pomoc pro Soňu.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
