Je to společenský kvas, říká Pollert o vznikající vládě a trojí sporné linii Klempíř, Macinka, Turek
Komentář: Vznikající koalice ANO, SPD a Motoristé otevírá tři sporné linie. A to petici části kulturní obce proti možné nominaci Oty Klempíře (Motoristé) na ministerstvo kultury, obavy ekologických organizací z obsazení životního prostředí Motoristy pod vedením Petra Macinky a reputační zátěž kolem minulých výroků Filipa Turka (Motoristé), o němž se mluví v souvislosti se zahraničím. Společným jmenovatelem je jak silná emoce ve veřejném prostoru, tak i otázka, zda ji politika dokáže proměnit v data, program a srozumitelné priority. Pro ŽivotvČesku.cz složitou situaci okomentoval lékař, glosátor a někdejší olympionik Lukáš Pollert.
Ota Klempíř reagoval na otevřený dopis zhruba 500 umělců výzvou k trpělivosti. Tvrdí, že program Motoristů pro kulturu je připravený, a zdůrazňuje, že chce být hodnocen až ve chvíli, kdy na stůl položí rozpočet pro »živou kulturu«, parametry financování divadel a konkrétní pravidla grantů. Za klíčové považuje provázání činnosti ministerstva s kraji a obcemi, protože většina kulturní agendy je v samosprávách. Vzkaz je jednoduchý: »Nejdříve čísla, potom soudy«.
Podobně ostře se rýsuje spor o životní prostředí. Předseda ANO Andrej Babiš po schůzce s ekologickými organizacemi naznačil, že Motoristé o resort nepřijdou, jejich požadavky označil za nesmyslné. Šéf Motoristů Petr Macinka odmítá obavy z oslabení ochrany přírody a naopak ji staví mezi priority hnutí. Jde o první test, zda politická prohlášení překlopí budoucí vedení MŽP do měřitelných cílů, od ochrany krajiny po adaptaci na sucho a kvalitu ovzduší.
Nejcitlivější zůstává otázka Filipa Turka. Prezident Petr Pavel varuje před rizikem »velké blamáže«, pokud se potvrdí autenticita sporných statusů z minulosti. Turek část popírá, část relativizuje s tím, že šlo o humor, a připouští, že »ne vše« bylo správné. U postu, který reprezentuje zemi navenek, se neodpouští ani drobné reputační šrámy, na rozdíl od jiných resortů je zde laťka legitimně nejvýš.
Do této mozaiky vstupuje pro ŽivotvČesku.cz lékař a olympijský vítěz Lukáš Pollert s uklidňujícím rámcem. "Považuji to za zcela normální vývoj v každé společnosti. Někdo s někým nesouhlasí, někdo nesouhlasí víc a dává to víc najevo, například demonstracemi, prohlášeními, peticemi, a někdo méně. Řekl bych, že je to normální společenský kvas, dokonce zdravý kvas. Zkrátka to žije. Žijeme, všímáme si okolí, to je dobře," zamyslel se pro ŽivotvČesku.cz. A dodal k procesu sestavování kabinetu: "Zatím žádné výhrady nemám. Teprve se rodí společná témata a koaliční smlouva mezi SPD, Motoristy a Babišem. Oni se nějakým způsobem dohodnou, uvidíme. Teď je míč na jejich straně. První krok bude, že se v úvodu listopadu sejde Sněmovna, a pak prezident pověří vítěznou stranu sestavením vlády."
Pointa Pollertova komentáře je dvojí. Emoce a tlak veřejnosti jsou legitimní, bez nich by politický proces zakrněl. Ale o kvalitě nové vlády nerozhodne počet podpisů pod peticí ani počet tiskovek, nýbrž text koaliční smlouvy, programové prohlášení a rozpočtové priority. U Klempíře půjde o parametry podpory »živé kultury«, u Macinky o jasně měřitelné cíle ochrany přírody a u Turka o schopnost obstát v nejpřísnějším testu reprezentace.
Dokud se tyto tři linie nepřesunou z rétoriky do dokumentů a činů, platí Pollertův apel, a to vyčkávat, ptát se a připravit si metr, kterým bude možné nové vládě její sliby férově přeměřit.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
