Mlčoch Turek. Přiznal, že ve Sněmovně neřekl ani slovo, na tiskovkách se ale cpe před kamery. Prý ztráta času
Glosa: Ve Sněmovně ticho, před kamerami ale ochotně v první řadě. Poslanec Motoristů Filip Turek přiznal, že v dolní komoře dosud veřejně nevystoupil, protože mu to připadá jako ztráta času. Jak jsme si všimli v redakci ŽivotvČesku.cz, mimo jednací sál se objevuje o to častěji, a to zejména tam, kde jsou mikrofony, tiskovky a šance znovu na sebe upozornit.
Jsou politici, kteří mluví moc. Jsou politici, kteří mluví málo. A pak je tu poslanec a vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek, zvláštní parlamentní úkaz, který dokázal vymyslet nový styl veřejného působení - ve Sněmovně mlčet a mimo ni být skoro všude.
Na oslavě narozenin XTV si v sobotu postěžoval, že efektivita české Poslanecké sněmovny je ještě horší než v nenáviděném europarlamentu. "I když je tam těch lidí 200 místo 720, tak tím časem se tam plýtvá mnohem víc," prohlásil pro Blesk.cz. A přidal i vysvětlení, proč od něj veřejnost ve Sněmovně vlastně nic neslyšela. "Já jsem tam v podstatě ještě veřejně nevystoupil, protože to považuji zatím za jakousi ztrátu času. A navíc máme ještě mnoho, mnoho času, protože na těch našich rezortech, které máme čtyři, je stále nalezlých plno, řekněme progresivistických, levicových, někdy zelených, někdy různých jiných parazitů a my jsme se rozhodli je postupně derazitovat," řekl.
To je upřímnost, která si jednoznačně zaslouží pozornost. Ne snad proto, že by byla odvážná, ale protože je zcela odzbrojující. Poslanec veřejně přizná, že na půdě, kam byl zvolen, nevystupuje, protože mu to přijde jako ztráta času. Jinými slovy by se to dalo shrnout tak, že mandát si vzal, mikrofon ale ne.
Dá se přemýšlet i tak, že by na tom možná bylo něco komicky poctivého, kdyby neexistovala druhá část příběhu. Turek totiž nepůsobí jako politik, který by trpěl stydlivostí nebo nedostatkem potřeby veřejně se projevovat. Řečniště ve Sněmovně ho neláká, ale tiskovky po jednání vlády ano. Tam ho lze zahlédnout opakovaně, zejména u témat, která mají přesah k Motoristům. Vleze tam, postojí, někdy krátce promluví, občas si rýpne do »progresivistických liberálů« a zase zmizí.
Bylo to vidět i na tiskové konferenci k návrhu zákona o médiích veřejné služby, kde figuroval jako vládní zmocněnec. Neřekl mnoho, ale i to málo stačilo, aby na sebe upozornil. Sarkasticky poznamenal, že zastánci veřejnoprávních médií budou moci koncesionářské poplatky platit dobrovolně dál a České televizi přispívat podle vlastní vůle. Ve Sněmovně ticho. Na tiskovce obligátní šleh slovním bičem. Turek zkrátka působí dojmem politika, který se nechce zdržovat prací v sále, ale velmi nerad by přišel o záběr kamery.
A právě tady začíná být celá věc méně legrační. Poslanecká sněmovna není televizní kulisa ani čekárna na lepší chvíli. Je to místo, kde má poslanec mluvit, přesvědčovat, argumentovat, nést odpovědnost a také se nechat konfrontovat. Pokud někdo sám přizná, že tam nevystupuje, protože mu to připadá jako ztráta času, neříká tím nic o bídě parlamentu. Říká tím hodně o sobě.
Ostatně i z webu Sněmovny je podle dostupného přehledu patrné, že od začátku listopadu, kdy dolní komora funguje v novém složení, v profilu Turka zatím nefiguruje položka »řeč ve sněmovně« - to znamená, že u mikrofonu neřekl ani slovo. To je na politika, který se rád stylizuje do role nekompromisního bourače systému, vlastně dost přesná vizitka. Systém je prý špatný, ale místo střetu s ním přichází opatrné postávání vedle mikrofonů po vládních jednáních.
Samozřejmě, i mlčení může být někdy sofistikovaná taktika. Jenže u Turka to čím dál víc vypadá spíš jako laciná póza. Když ve Sněmovně mluvil prezident Petr Pavel, Turek na sebe upozornil tím, že si listoval přílohou Haló sobota, tedy někdejší víkendovou kulturní a společenskou přílohou Rudého práva. Redakce ŽivotvČesku.cz o tom psala článek. Provokace se povedla, fotografie obletěly republiku, publikum dostalo svůj moment. Jenže přesně v tom je problém. Tam, kde jiní politici předvádějí alespoň slušný výkon, Filip Turek předvádí pubertální výjev.
Senátor Václav Láska to pro ŽivotvČesku.cz okomentoval bez pardonu: "Myslím si, že někde hluboko uvnitř tuší, jaká nula je. A aby si to nemusel připustit naplno, tak musí dělat takovéhle kroky, že se snaží vlézt všude. I tam, kde ho nikdo nechce. Asi ho to musí stát strašné úsilí a nezávidím mu, jak dennodenně musí dělat takovéhle těžko pochopitelné věci, aby sám sobě prokázal, jaký je chlapák."
Humor celé situace je v tom, že Turek Sněmovnu kritizuje za plýtvání časem, zatímco sám v ní šetří až nadbytečně slovy. Výsledkem jeho jednání je jedno - tedy to, že poslanec, který nevystupuje ve Sněmovně a místo toho obchází tiskovky jako host na cizí svatbě, nepůsobí jako rebel. Naopak. Působí jako dekorace s ambicemi.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
