Nechat školáky opakovat ročník nejde. Frustrace dětí z covidové doby se projeví v budoucnu, říká sociolog

Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
Foto: Profimedia.cz
Josef Šťastna | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 11. 3. 2021

Boj s koronavirem trvá déle než rok a trpí celá společnost. Seniorům jde o životy, podnikatelům o živobytí a dětem o budoucnost. Sociální izolace a frustrace naplno doléhá na české školáky. Odborník si ale nemyslí, že řešením je nechat opakovat školní ročník. "Ten rok lidem nevrátíme. Došlo by k roztržení kontinuity," uvedl pro ŽivotvČesku.cz sociolog Vojtěch Bednář.

Lze z hlediska sociologie vyjádřit, co se děje s dětmi, které dlouhé měsíce nechodí do školy?

Musíme si uvědomit, že ty důsledky nebudou vidět hned, ale budou vidět se zpožděním několika let.

Jak tomu má obyčejný člověk rozumět?

Řekněme, že se tady rozbil socializační řetězec, probíhá dlouhodobá frustrace u školou povinných. Ty děti se na to zadaptují a jsou schopné v tom systému nějakou dobu fungovat a jakmile ta opatření pominou, tak jsou schopné se vrátit do normálnějšího stavu, než který je nyní, ale problém je v tom, že ta negativa se mohou začít projevovat až po několika letech.

Chápu. Může to mít nějaké sekundární dopady?

Ano. Už dnes některé děti situaci nezvládají a plní ordinace psychologů. Ale skutečný dopad těch problémů může přijít až se zpožděním, to si v tuto chvíli zcela neuvědomujeme, protože vnímáme akutní část problému.

Tomu se dá rozumět. Když se podíváme přímo do problematiky, objevují se hlasy, že by bylo nejlepší nechat celý školní rok opakovat. Co si o tom myslíte?

Z logistického hlediska je to extrémně obtížná záležitost. Má to plusy i mínusy, jsou hlasy, které po tom volají. Ale je dobré si uvědomit, že ten rok lidem zpět vrátit prostě neumíme. Příkladem: Když máte třeba děti ve 3. třídě, tak jsou zvyklé postoupit o rok výš. V současném případě by došlo k roztržení kontinuity. Takové rozhodnutí může mít nezamýšlené důsledky, které si nyní neuvědomujeme. Já osobně bych ročník opakovat nenechal, ale spíše bych hledal cesty, jak dětem co nejvíce kompenzovat to, o co přišly.

A to jak?

Vynaložit maximální úsilí k tomu, aby tato doba a pak i přechod do vylepšení, ve které doufáme, představovalo pro děti co nejmenší zátěž.

Pro mnoho rodičů je náročné se o děti starat vlastně 24 hodin denně. Můžete dát nějakou základní radu, co dělat či naopak co nedělat?

Nejsem specialista, abych dával podrobné pedagogické rady. Ale myslím, že hlavně rodiče by se měli dívat na věci pozitivně a dívat se dopředu. Nelitovat toho, co se stalo a proč se to stalo, ale soustředit se na to, jak zvládnout situaci, kterou nyní máme a spolu s dětmi se dívat dopředu.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.