Obnovit Tuzex a bony, roh hojnosti socialismu. To jediné už chybí k vládním radám nakupovat v cizině
Komentář Jiřího Ovčáčka: Mohutný klokot doby, kdy už vlastně neexistují žádné jistoty, dokreslují vážně míněné vládní rady, aby Češi drcení inflací výhodněji nakupovali v sousedním Německu a Polsku. Rozpočet Berlína a Varšavy si smlsne, ovšem zbytku českého podnikatelského stavu pod knutou byrokracie, daní a neefektivního státu zbydou jen oči pro pláč. K dokonalosti vládních rad už chybí jen obnovení prodejen Tuzex, kde bychom si za bony mohli rovnou kupovat levnější zboží z dovozu. Ušetří se za cestování a stát také vydělá nějakou tu kačku. Že vám to přijde, milí čtenáři portálu ŽivotvČesku.cz, absurdní? Jenže pokud jde o absurdity, naše republika je šampionem, vlastně takovým živoucím absurdním dramatem jako z pera Václava Havla.
Nedávné video premiéra Petra Fialy se sladkou pochoutkou zahraniční výroby, která v našich končinách stojí více peněz a váží méně než u sousedů, vyvolalo pozdvižení ze dvou příčin. Petr Fiala má letité image konzervativního politika, který váží slova, je trpělivý a nepodléhá špatnému rádci - emocím. Video s Nutellou vskutku do tohoto pečlivě budovaného obrazu nezapadlo. A pak zde je prosté lidské naštvání. Po čtyřiatřiceti letech od listopadu 1989 se v republice řeší, že za hranicemi mají kvalitnější zboží. Přesně to se probíralo v rámci povolené kritiky i za pozdního socialismu, kdo pamatuje, ví, že se debatovalo i o nízké estetické úrovni obalů československých výrobků.
Není divu, že se na premiéra Petra Fialu snesly po obrazové produkci s cukrovinkou hromy a blesky. "Fakt, že premiér nakupuje v Bavorsku, aby pak národu sdělil, že zboží je tam levnější a ve větším balení, to je úplná pohroma. Co si z toho máme vzít? Že vláda pracuje tak mizerně, že v Německu mají zboží levnější, při naprosto odlišné kupní síle?" povzdechla si pro ŽivotvČesku.cz mediální analytička Irena Ryšánková. K tomu přidejme i vážně míněné vládní rady nakupovat v Polsku. Což už zoufalí Češi dostatečně činí, protože drahota v našich obchodech vysává peněženky. Mimochodem, Poláci jako lid podnikavý také nelení. Například s ovocem a zeleninou vyrážejí do českého pohraničí, kde ve stáncích hravě prodávají produkty svého zemědělství.
Poznámka o obnově Tuzexu a bonů může připadat zbytečně jedovatá, ironická a ostrá. Jenže to, co se děje s Českem, si žádá okamžitý budíček. Nejde vůbec o to, jestli je vláda pravicová nebo levicová, ba dokonce není třeba ani nasazovat premiérovi psí hlavu. Jde o to, že je třeba makat na probuzení Česka. Je nutné dát lidem reálnou naději na budoucnost. Ne vzdušné zámky, plakáty, proklamace, řeči o restartu a tuny PR balastu. Je nutné říci, co konkrétně chceme, jak toho konkrétně dosáhneme, co nás to konkrétně bude stát. Jinak se z Česka stane omšelý skanzen Evropy, kterým se budou ploužit rezignovaní jedinci. A národní společenství bude rozbité na padrť.
Probuzení naděje si ale žádá spolupráci. V politice však nyní sledujeme jen slovní agresivitu, vychloubání, ideologizaci, kádrování, pomluvy, nálepkování. Kdo je odpudivý k druhému člověku, tomu je tleskáno a voláno bravo. Jestli tohle nezměníme, jestli si rychle politici vládní a opoziční nebudou umět sednout k jednomu stolu a dohodnout se na společném minimu pro obnovu republiky, nepomohou žádné recepty, zlaté, stříbrné ani diamantové.
Tristní přitom je, že právě rozklad demokratických společností na navzájem se nenávidící bubliny přímo hraje do karet orientálním despociím, které tomu všemu mohutně tleskají. I to by si měli politici uvědomit. To vše ale neznamená, že budeme zase mít v zájmu jednoty jeden jediný povolený, tzv. správný názor. Naopak, různost názorů, pokud je spojena se vzájemným respektem, vede k debatě a hledání kompromisu a společného postupu. Ještě máme chvilku čas změnit trasu. Ale mnoho už ho opravdu nezbývá.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
