Okno do historie: Krach třetí pětiletky v ČSSR otevřel dveře reformám a naději roku 1968
Závažné ekonomické problémy se v naší moderní historii objevovaly opakovaně a vždy měly dalekosáhlé politické a společenské důsledky. Právě na tento zajímavý fenomén se podíváme s portálem ŽivotvČesku.cz. Komunisté se snažili ekonomické štrapáce většinou bagatelizovat nebo balit do ideologického hávu, ale krach třetí pětiletky v roce 1962 oficiálně přiznala i vládnoucí strana. Hospodářská krize ovšem otevřela dveře reformním snahám, které vyvrcholily na jaře 1968. Pak je udusily sovětské tanky.
Měnová reforma v roce 1953, která byla faktickým státním bankrotem, znamenala, že většina občanů začínala hospodařit vlastně od nuly. Pozvolné uvolnění po smrti J. V. Stalina v témže roce přineslo větší ekonomickou aktivitu, od poloviny 50. let se Československo s cílem získat valuty pootevřelo i západním turistům. Šířila se televize, motorizace a modernizace. Země koncem 50. let prožívala něco, co lze pojmenovat malým hospodářským »boomem«.
V roce 1958 ale lze vysledovat další politické zásahy s negativními ekonomickými důsledky. U příležitosti 10. výročí února 1948 byly spuštěny rozsáhlé čistky proti tzv. bývalým lidem. Ředitelé, vedoucí pracovníci, ale i řadoví zaměstnanci byli propouštěni ze svých míst třeba jen proto, že blízký rodinný příslušník před rokem 1948 vlastnil obchod. Na jejich místo nastupovaly nezkušené dělnické kádry.
Čistky v té době vyvolávaly opatrné nesouhlasy, záchranu lidé hledali například v přímluvě vlivných členů KSČ ve svém podniku. Toto tzv. dokončení února 1948 vyvrcholilo v roce 1960 oficiálním vyhlášením vítězství socialismu v Československu, novou ústavou a změnou názvu státu. Ideologie opět ovládla ekonomiku a následky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Třetí pětiletka plánovaná na roky 1960 až 1965 byla v duchu doby mimořádně ambiciózní, počítala s investicemi ve výši 322,41 miliardy Kčs. Šlo o vyšší sumu, než byla vynaložena za celých uplynulých jedenáct let. Ideologické fráze, politická přání a propaganda ale nemohou zakrýt za žádného režimu realitu.
Nastalo totální zhroucení třetí pětiletky, plány zkrachovaly. Situace došla tak daleko, že v prosinci 1962 komunisté na svém sjezdu dokonce posvětili zrušení třetí pětiletky. Až do roku 1964 pak trval pokles národního důchodu, nebyl dostatek zboží, například masa.
KSČ se samozřejmě snažila svá vlastní chybná rozhodnutí svalit na zlovolné faktory. Od Karibské krize v roce 1962, kdy hrozila atomová válka mezi SSSR a USA, po roztržku mezi čínskými a sovětskými soudruhy. Ale opět, realitu špatného rozhodování nešlo zcela zakrýt. Zelenou proto dostaly reformní snahy, prosluly především koncepce Oty Šika, které počítaly s větší rolí trhu v ekonomice.
Pokusy změnit k větší efektivitě fungování československé ekonomiky doplnily v první polovině roku 1968 touhy po reformě politické zosobněné v koncepci socialismu s lidskou tváří. Nelibě tyto touhy nesly konzervativní komunistické režimy ve většině států východního bloku, hlavně v SSSR.
Výslednicí byla okupace Československa 21. srpna 1968 a nastolení režimu normalizace, která znamenala v ekonomické oblasti posun k vyšší míře konzumerismu, ale nedokázala po razantnějším nástupu digitalizace na Západě modernizovat hospodářství.
Pokud se vrátíme do druhé poloviny 50. let, uvolnění se již nepodařilo komunistům zastavit v kulturní oblasti. Koncem desetiletí sice ještě přicházely krátkodobé zákazy filmů, ale probuzení československé kultury mučené dříve diktátem socialistického realismu už stopnout nešlo. Vznikají divadla jako Semafor, Na Zábradlí, kinematografie obohatila národní fond kritickými snímky a vysoce ceněnou tvorbou. Ale to už je jiný, také pozoruhodný příběh.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
