Okno do historie: Rudý baron z NDR se setkal s Hitlerem. Byl strašný, když se dostal do extáze, popsal v pamětech
Pruský statkář, diplomat, antifašista a hlasatel socialismu Wolfgang Gans Edler Herr zu Putlitz zemřel v NDR, napsal v nekrologu západoněmecký týdeník Der Spiegel 21. září 1975. Uzavřela se životní dráha šlechtice, kterému se na říkalo Rudý baron NDR, protože po druhé světové válce nakonec zakotvil překvapivě v komunistickém východním Německu, které mu přitom vyvlastnilo majetek, jeho bratr zemřel ve vězení. Von Putlitz měl přitom za sebou pozoruhodnou a dobrodružnou diplomatickou dráhu, kdy se několikrát pracovně setkal i s vůdcem třetí říše Adolfem Hitlerem. A právě tento příběh přináší ŽivotvČesku.cz.
Von Putlitz byl titulován jako posledního junker, což bylo označení šlechtických majitelů velkostatků v Prusku, tedy právě ve východním Německu. Závěr první světové války zavedl tohoto šlechtice do služeb Výmarské republiky, po pádu císařství vzniklého demokratického německého státu. Od počátku ale toto zřízení trápila nestabilita, drsný hospodářský propad, včetně hyperinflace, a vzrůstající moc extrémních politických sil v čele s nacisty. V roce 1933 přichází konec Výmarské republiky a kancléřem se stává Adolf Hitler.
Pruský šlechtic, jehož osud sledujeme, pracoval i po uchopení moci nacisty ve službách německé diplomacie, ačkoliv nesdílel učení šíleného diktátora. A právě v rámci svých povinností, kdy měl na starosti zahraniční novináře, se von Putlitz setkával zblízka s Hitlerem. Ve svých pamětech, které byly publikovány v roce 1963 v Československu již ve druhém vydání pod názvem »Diplomat vzpomíná«, zanechal pozoruhodný popis Hitlerovy psychologie v příznačně nazvané kapitole »U Hitlera«.
Von Putliz vypráví, že se ho jeho kolegové, kteří neměli tu možnost vidět vůdce nacistů vlastně z očí do očí, ptali na dojmy. "To se nedá popsat. Působí na mě tak, že se i svírá močový měchýř, pomočil bych se do kalhot jako malý kluk," odvětil šlechtic svým druhům na ministerstvu. A v pamětech přidal popis Hitlerových záchvatů zuřivosti. "Hitler byl strašný, zejména když se dostal do extáze," zahájil a pokračoval: "Byl schopen hovořit zcela rozumně o nejrůznějších věcech. Najednou však dostal záchvat zuřivosti. Začal křičet. Chrlil ze sebe záplavu zmatených slov a přitom gestikuloval jako šílenec. Řval, div se stěny neotřásaly, a sliny mu stříkaly od úst na všechny strany".
Podle von Putlitze bylo zřejmé, že Hitler jako šílený fanatik je všeho schopen. K tomu přidal drb z kuloárů říšského kancléřství, který o vůdcově zuřivosti panoval. "Jistě se nešuškalo bez příčiny, že někdy ve vzteku hryže koberce nebo záclony," napsal a doplnil další vlastní svědectví: "Podivné ale bylo, že právě tak náhle jako se rozzuřil, zase se uklidnil a mohl po záchvatu zcela normálně a rozumně pokračovat v rozhovoru".
Šlechticovo putování diplomacií nacistické říše zla ale nakonec po šesti letech skončilo. A to dramatem, které by bylo skvělým scénářem pro filmový trhák. Po službě v Londýně nakonec von Putlitz zakotvil v Nizozemsku, byla to jeho poslední „štace“ ve službách třetí říše. V zemi tulipánů šlechtice zastihlo vypuknutí druhé světové války. Zrodil se tajný plán útěku, který zorganizovali britští přátelé, se kterými von Putlitz za zády nacistů navázal spolupráci. Využito bylo holandské dopravní letadlo. Vše bylo skryto do poslední chvíle před všudypřítomnými nacistickými špehy.
"Blízko živého plotu jsme spatřili dopravní letadlo, jehož vrtule se již točily. Auto zastavilo u plotu. Rychle jsme popadli své kufříky a prolezli plotem. Dveře kabiny již byly otevřeny, pilot již seděl vpředu a mával na nás, abychom nastoupili. Zavřeli jsme za sebou dveře a za několik okamžiků se letadlo odpoutalo od země," popsal von Putlitz, který unikl z Holandska se svým přítelem Willim. "V kabině pro 30 cestujících jsme byli pouze my dva," dodal šlechtic. Let byl šťastný, podařilo se přistát v Londýně. "Člověče, Willi, už nikdy v životě nebudeme muset říkat Heil Hitler!" byla první slova ve svobodné Anglii, která měla před sebou těžkou bitvu s Hitlerovým letectvem.
Pruského junkera za druhé světové války čekala ještě další zajímavá dobrodružství, po porážce nacistického Německa se do této země vrátil, ovšem do její západní části. Nebyl zde ale spokojen, a tak nakonec šlechtic a diplomat překvapivě zakotvil v nově vzniklé komunistické Německé demokratické republice.
Okamžiku, kdy se stal občanem tohoto rudého státu, věnuje závěr svých vzpomínek. "Jednou z rána zastavilo před naší zahrádkou auto s berlínský číslem. Vystoupil z něho asi sedmadvacetiletý major lidové policie. Přijel, aby mi předal německý osobní průkaz. Stiskl mi srdečně ruku a blahopřál mi jako novému občanu Německé demokratické republiky," hrdě se svěřuje německý šlechtic, kterému právě tento životní kotrmelec vynesl přezdívku Rudý baron NDR.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
