Okno do historie: Tragédie a zkáza československých prezidentů. Válka, koncentrák, velká lež a náhlá smrt. Dějství třetí
Rizikové pracoviště Pražský hrad. Být prezidentem v našich končinách je vskutku úděl nelehký a často provázený dramatickými událostmi. Pel moci stírají vichry dějin a místo radosti se dostavují pocity zmaru. Druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký, s jehož osudem se seznámíme v seriálu portálu ŽivotvČesku.cz, byl příkladem politika, který vystoupal na vrchol moci v Československu, aby nakonec svou misi nedokončil. Stalo se tak v době, kdy se společnost nadechovala po temném stalinském období plném hrdelních procesů.
Smrt Klementa Gottwalda v roce 1953 postavila komunistickou stranu před volbu, kdo usedne místo něj na prezidentský stolec. Vybrán byl politik a odborář Antonín Zápotocký, který měl za sebou bohatou kariéru a pozoruhodné životní osudy. S politickou prací započal již za Rakouska-Uherska, od roku 1914 byl činný v sociální demokracii. První světovou válku pak prožil v řadách armády mocnářství, bojoval například na území dnešní Ukrajiny.
Po vzniku Československa patřil k vedoucím představitelům nově ustavené komunistické strany. A rudé partaji už zůstal věrný do konce života, patřil k organizátorům stávek za velké hospodářské krize ve 30. letech. Mnichovská dohoda a následně okupace Čech a Moravy německou brannou mocí, to byl dočasný konec politické dráhy Antonína Zápotockého. V dubnu roku 1939, tedy už za německého protektorátu, se s chotí pokusil o útěk do země komunistům zaslíbené – Sovětského svazu, ale byl zadržen a uvržen do žaláře.
Nakonec Antonín Zápotocký skončil v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde byl vězněn až do roku 1945, tedy do konce druhé světové války. A pak přichází hvězdný čas, kdy jde ve šlépějích vrchního komunisty Klementa Gottwalda. Lídr rudých se v roce 1946 stává československým premiérem, v roce 1948 je zvolen prezidentem republiky. Antonín Zápotocký střídá Klementa Gottwada, stává se předsedou vlády. Na jaře roku 1953 náhle Klement Gottwald umírá. A Antonín Zápotocký je 21. března 1953 zvolen prezidentem republiky.
Vše vypadalo zářivě, fantaskně, vrchol je tu. Jenže. Realita totalitního Československa nedovoluje užívat nerušeně dvorských laskomin Pražského hradu. Praktický život kalí pobyt na vrcholu, vpadá neohlášeně a neomaleně. Domácí ekonomická situace je po bezhlavém znárodňování, překotném přechodu zahraničního obchodu za zemi sovětů a orientaci na těžký průmysl věru nedobrá. Množství peněz v oběhu je děsivé a státní finance v příšerném stavu. A je to tu, padne tajné rozhodnutí o měnové reformě, skrytém státním bankrotu.
Ledva se Antonín Zápotocký stal prezidentem, obdržel úlohu, která navždy poznamenala jeho pověst. Dva dny před měnovou reformou ve veřejném vystoupení hlava státu popřela, že se velký finanční zásah uskuteční. Jaký to byl pro občany Československa šok, když 1. června 1953 přišli o úspory. Však například v Plzni se dělníci mohutně bouřili, zasahovaly bezpečnostní složky. Mnoho nepomohly ani propagační kampaně, které vyzdvihovaly, že skončil přídělový lístkový systém a ceny se snížily.
Bylo ale už po Stalinově smrti a v Sovětském svazu se politicky oteplovalo. V Československu se sice komunisté zuby nehty bránili uvolňování, ale nakonec byli nuceni aspoň malinko povolit opratě. Polovina padesátých let byla ve znamení drobného nadechnutí. Antonín Zápotocký například překvapivě odsoudil v projevu násilné nahánění rolníků do JZD, čímž ovšem způsobil vlnu rozpadů těchto zemědělských družstev.
V době jeho prezidentského mandátu se také částečně uvolnil cestovní ruch pro cizince z kapitalistických zemí, však ČSR potřebovala valuty. Objevily se první vlaštovky spolupráce, například s Rakouskem v roce 1956 při příležitosti 200. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta. Uvolnění se projevilo i v kinematografii, postupně ubývají budovatelské schematické filmy a vznikají první společenskokritická díla. V roce 1956 se také konal sjezd československých spisovatelů, na kterém zazněly odvážné kritické projevy.
Antonín Zápotocký ale prezidentský mandát nedokončí. Následuje opět osud Klementa Gottwalda a náhle umírá 13. listopadu 1957 na infarkt. Oproti předchůdci však není tělo Antonína Zápotockého balzamováno a vystaveno, doba stalinismu je už opravdu pryč. Po státním pohřbu je urna uložena na pražském Vítkově, po listopadové revoluci roku 1989 do rodinného hrobu. Zbývá dodat, že druhý komunistický prezident po sobě nezanechal jenom vzpomínky na politické kroky, byl též spisovatelem, připomeňme díla Rudá záře nad Kladnem nebo knížku pro děti Barunka.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
