Ovčáček odhadl, kdo vyhraje volby. Promluvil o Zemanovi i Pavlovi a proměně světového řádu
Rozhovor: Bývalý mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz, kde působí jako komentátor, hodnotí působení současné hlavy státu Petra Pavla, jeho silné i slabé stránky a naznačuje, že klíčovým testem prezidentovy politické zralosti budou letošní povolební jednání o nové vládě. Mluví o možných koaličních scénářích pro hnutí ANO, vyjadřuje se k válce na Ukrajině i ambicím Vladimira Putina a Donalda Trumpa a přidává vlastní pohled na proměnu světového řádu, který se podle něj vrací k mocenským dohodám velmocí v duchu 19. století.
V rozhovoru pro DVTV jste uvedl, že prezident Petr Pavel je dobrý prezident. Podle průzkumu agentury STEM má prezident po dvou letech v úřadu důvěru 51 procent občanů. Jde o data z letošního dubna. V čem spatřujete jeho slabá místa, v čem jsou naopak jeho kvality?
Začnu kvalitami. Je zkušený voják. A vojáci rozumí dobře válečné situaci. Všimněte si, že o válce na Ukrajině hovoří otevřeně a bez příkras. Ví, jaká je reálná situace, a nerozpakuje se to sdělit veřejnosti. Jen mírně s nadsázkou řečeno, politici války zahajují a vojáci je končí. Protože znají situaci na válečném poli. Slabším místem je absence hlubší politické zkušenosti, kterou ovšem v úřadě může postupně nabývat. Prubířským kamenem pana prezidenta bude ústavní proces sestavování vlády po říjnových volbách. Budou nutná závažná rozhodnutí.
Bývalá hlava státu Miloš Zeman, jehož jste byl letitý mluvčí a nyní ho mediálně zastupujete, se nikdy k Pavlovi nevyjádřil. Pouze dříve uvedl, že »dobře o něm mluvit nemohu a špatně o něm mluvit nechci«. Jsou témata, podle vás, na kterých by oba politici našli shodu a kde by se rozcházeli?
Představte si, že shodu vidím právě u Ukrajiny. Oba dosud říkali podobná stanoviska, pokud se jedná o válečnou situaci a ukončení bojů. Nicméně se velmi rozcházejí politicky.
Konkrétně v čem?
Miloš Zeman aktivně podporuje opozici, zejména Andreje Babiše, pan prezident je vnímán jako spojenec současné vlády. Jinak je mi sympatické, že Miloš Zeman volí tuto veřejnou polohu nekomentovat. Jsem ze staré školy a prezidenty republiky ctím. Rád bych, aby aspoň úřad hlavy státu udržel si úctu a vážnost. Vše ostatní už je těžce poškozeno na pověsti kvůli nevybíravému politickému boji.
Chybí vám práce pro Hrad?
Vzpomínám, nezapomínám, ale už se nechci vracet do minulosti. Nechybí. Výborná zkušenost, pozoruhodné věci jsem prožil, svět procestoval, státníkům ruku podal, ale to už není můj život. Být dnes na Hradě je moc těžké. Kvůli mezinárodní i domácí situaci. Vlastně chybí onen prezidentský bonus, pozitivně nejvyšší ústavní funkci v zemi prožívat. Tíha doby je neúprosná.
Když zůstaneme u tuzemské politiky, blíží se volby. Odhadnete, jak dopadnou?
Lze očekávat vítězství hnutí ANO. Pak ovšem nastane složitější fáze. S kým vládnout! Těžká volba. Andrej Babiš bude pravděpodobně mít na výběr z partnerů, kteří nebudou levní, myslím politicky. Tady už se nebude nabízet jako partner rychle slábnoucí SOCDEM. Na pořadníku jsou političtí sekáči a Andrej Babiš bude muset hodně jednat. Nelze časem vyloučit i různá překvapivá řešení, i za účasti některé současné vládní strany. Povolební politika vždy vychází z reality parlamentní, ne z předvolebních slibů. A pozor, klíč hledejme v zahraničí. Alfou a omegou bude vztah k současným USA. Co se má stát, ať se stane!
Pokud bude muset hnutí ANO vytvořit dvoubarevnou vládu, komu dá přednost?
Vycházíte z toho, že bude víc možností. Zatím to ale vypadá, že k většině v Poslanecké sněmovně pomůže ze současné opozice jedině SPD díky předpokládanému počtu mandátů. Nemyslím si ovšem, že to je pro hnutí ANO lákavá koaliční volba, je to rozeznatelné. Bude tedy ve hře i úvaha o jednobarevné vládě, menšinové, kdy pak lze vyjednat podporu napříč politickým spektrem. Tedy ve hře budou určitě i uskupení Kateřiny Konečné (Stačilo!) a Filipa Turka (Motoristé sobě), pokud překročí pět procent hlasů. A zde může hnutí ANO, v obou případech, konvenovat mocenský pragmatismus.
V posledních dvou letech se aktivně snažíte o podporu napadené Ukrajiny. Skončí válka podle vás letos?
Pro letošní rok jsou jen dvě krajní možnosti. Tlak USA povede k příměří, a tedy faktickému ukončení války, nebo bude konflikt ještě brutálnější. Protože když se nezdaří oheň uhasit, mohutně vzplane. Bude tlak na faktické akceptování ztráty území, aniž by se jich Ukrajina ústavně vzdala. Podobná situace je s Kosovem. Srbsko jeho ztrátu neuznává, ale fakticky je to nezávislý stát. S tím rozdílem, že tady by získané ukrajinské území považovalo Rusko za svou součást. Víte, to všechno je návrat do 19. století, do období koncertu velmocí. Do období imperiálního. Konec snu 90. let o globalizaci a světovém řádu založeném na pravidlech. Je to dokonce konec éry po roce 1945, jak byl rozvržen svět. Čeká nás tvrdá doba, kdy velmoci se nebudou ptát, ale budou konat. Chtějí si rozdělit a uspořádat svět. Chtějí Big Deal. Tak tomu říkám, co prožíváme. To je realita. A je na nás, jak v ní obstojíme. Pro začátek bychom neměli opouštět Ukrajinu. Jinak později nikdo nebude pomáhat nám, až ten čas přijde.
Pokud by neskončila, jaký bude její výsledek jednoho dne?
Je tu hodně otazníků. První je, jako dlouho dokáže vojensko-průmyslový komplex Ruska využívat ekonomiku, zda bude dostatek finančních zdrojů na vedení války. Pokud docházejí, po čase by tak jako tak došlo na jednání. Jestliže by ale Rusko dokázalo za pomoci tichých spojenců dál válčit, mohou se naopak vyčerpat ukrajinské a západní zdroje. Je to velká přetahovaná o to, kdo se první vyčerpá. V prvním případě by Ukrajina udržela většinu území, v druhém by padla a její zbytková část by byla ruskou loutkou.
O co podle vás Vladimiru Putinovi jde - čeho chce docílit?
Učinit z Ruska znovu mocné impérium, které bude mít podíl na správě světa. Zlí duchové minulosti jsou už dávno v myslích lidí. A toto je jeden z projevů. Tvrdé, nesmlouvavé a trpělivé znovuvybudování východní říše, která ovládá okolní i vzdálenější státy ve své sféře vlivu. Ivan Hrozný, Petr Veliký, soudruh Stalin a Vladimir Putin. Carská moc, která v duchu ideologie Třetího Říma spasí svět. Mějme se na pozoru! Ukrajinci tragicky vědí, co to znamená. Svět spasí láska, ne tvrdost karabáče. Ale ani ve 21. století to četní lidé nevědí a nebo se tomu smějí.
Cíle Donalda Trumpa vidíte kde? Chce být slavný, uctívaný nebo je tam jiná motivace?
Jestli něco Donaldu Trumpovi věřím, tak je to úcta k lidskému životu a touha po míru. Když rozhořčen mluví o zabíjení ve válce na Ukrajině, není to póza. Je z generace, která ještě vnitřně má v sobě otisk hrůz druhé světové války. To formuje. Je zde ale také ryzí pragmatismus. Donald Trump chce zachránit USA před ztrátou ekonomické, politické a vojenské moci. Kroky, které činí, jsou vedeny tímto směrem. Učinit Ameriku znovu velkou. Držím mu palce, protože bez silných USA ovládnou svět autoritáři. Projevem těchto pragmatických snah je ale právě dohoda velmocí, třeba o Ukrajině. To je ten návrat do 19. století moderními prostředky. Čas malin nezralých je pryč. Někdy je mi z toho smutno, ale život musí jít dál. Jedinou cestu pro budoucnost vidím ve smíření. Se sebou, druhými. Pak snad se vyhneme katastrofám nelidskosti, které mohou nastat.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
