Petr Fiala nehází flintu do žita. A může mu to vyjít. Volební analýza Jiřího Ovčáčka
Komentář: Obrovská očekávání od roku 2025 naplňují Česko. Mnozí si do nadcházejících dvanácti měsíců projektují sny a přání. Porážka vlády Petra Fialy, epochální geopolitické tahy Donalda Trumpa, konec války na Ukrajině, Andrej Babiš ve Strakově akademii. Vize, které jedny naplňují nadšením, druhé děsí. Realita nebude tak jednostranná, naopak, bude mnohem zašmodrchanější. V analýze portálu ŽivotvČescku.cz si například rozebereme, proč není radno odepisovat premiéra Petra Fialu.
Mezinárodní řád založený na pravidlech je užitečná věc. Už za dob kancléře Clemense von Metternicha se osvědčil jako lék na neduhy světa, mnoho omezující míru konfliktů a střetů mezi velmocemi a vytvářející prostředí pro ekonomický rozvoj.
Leč, dnové spořádaní nikdy nevydrží věčně a nastupují divoká období, kdy platí pravidlo silnějšího. Nejsou to časy jednoduché, vše je v pohybu, nic není jisté a míra nesouladu, ba nevraživosti ve společnostech roste nebývale.
A právě v takových časech se nacházíme. Pravidla přestala definitivně platit s ruskou agresí proti Ukrajině. Divočina ovládla mezinárodní vztahy a jednotlivé státy se náhle staly součástí hry v ringu, koloseu světových dějin.
I Česko, srdce Evropy, čelí přívalům divokého světa, východní impéria baží po vládnutí a ovládání, západní společenství, jehož jsme součástí, se brání. Rozjitřená atmosféra vede k dramatizaci politického života, lidé se navzájem obviňují z těch nejhorších úmyslů.
A v takové situaci čekají Česko na podzim roku 2025 klíčové parlamentní volby. Připočítáme-li nejistou ekonomickou situaci, lze s jistotou konstatovat, že předvolební kampaň bude, a neobávejme se to poznamenat otevřeně, doslova hnusná.
Budou padat ta nejhorší obvinění, od vlastizrady po kolaboraci, emoce rozdělí rodiny i pracoviště. Ne proto, že by Češi byli špatní, to příboj světa doráží na rodnou zem a jako mnohokrát v minulosti kosí poklid milované vlasti.
Výběr pro voliče se zužuje na dva základní tábory, které reprezentují dva politici - Petr Fiala a Andrej Babiš. Není rozdílnějších osobností. Akademický a rozvážný v klání s energickým a rozhodným. Voda a oheň. Usedlý biedermeier a rozevlátý funkcionalismus. Ano, zjednodušující příměry, ale v zásadě vystihují situaci. Volební preference přitom dávají mnohem větší šanci divoké řece Andreje Babiše proti poklidné hladině nížinného toku Petra Fialy.
Jenže. Není nic staršího v divokém světě, jaký jsme si definovali, než aktuální průzkum veřejného mínění. V klokotu vášní a dramatických válečných událostí tu zatouží mysl českého člověka po jistotách minulých i udržitelných. Hrozba východních despocií též mocně zapůsobí a politik anglického střihu s brýlemi dostává další šanci. Zní to jako holý nesmysl? Nenechte se mýlit - Petr Fiala opravdu neřekl poslední slovo. Klidný biedermeier je českému živlu nakonec často bližší než moderna s výšinami plánů.
Co dodat? Vše uvedené se samozřejmě bude odvíjet od vývoje války na Ukrajině. Zde je rozuzlení. Má obrovský vliv na vnitřní dění v Česku a dynamiku personálních, politických a bezpečnostních dějů u nás. Světový klíč tedy má v ruce především jeden člověk. Donald Trump. Odemkne dveře ke spravedlivému míru, nebo se klíč zlomí v zámku ku katastrofě? I na to rok 2025 přinese odpověď.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
