Policie ukázala nejhorší zvěrstvo pisatelů na síti. Situace je vážná a podceňování se může vymstít. Proti zlobě postavme soucit a sounáležitost
Komentář Jiřího Ovčáčka: Policie se po čtvrtečním šokujícím masakru na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zaměřila také na sociální sítě, kde se začínají objevovat zlé příspěvky schvalující masovou vraždu. Není radno nic podceňovat. Velkou chybou by bylo upadnout po děsivém dění do tenat vzájemné nevraživosti a úkorných slov. Své místo v lidských srdcích by si měl nalézt soucit a též vzájemná sounáležitost. Je to skutečná výzva pro politiky, novináře a pro všechny občany. Masový vrah nesmí zasít semena svého zrůdného činu do národního společenství. Vraždil z nenávisti k lidem, a pokud se nenávist usídlí mezi námi, bude to jeho posmrtná výhra.
Příslušníci policie oznámili, že monitorují sociální sítě. V případě adorace masového vraždění bude čekat autory trestní řízení. Požádali také veřejnost, aby hlásila podezřelé příspěvky. Konají prostě svou práci. Problém je ale mnohem širší. Lidé se ještě ani nestačili vzpamatovat z faktu, jak strašlivý zločin se poprvé v historii stal v České republice, a už vypukly různice, vzájemné obviňování, výtky, probublává vztek a frustrace.
Ta méně viditelná část naší práce je monitoring sociálních sítí. Okamžitě po střelbě týmy analytiků začaly rozpracovávat a zkoumat různé posty. Pisatelé těch nejhorších zvěrstev budou mít příležitost svoje hrdinství ukázat i v rámci trestního řízení. pic.twitter.com/GQas1AJZfe
— Policie ČR (@PolicieCZ) December 22, 2023
Společenská atmosféra v naší vlasti byla trudná už před střelbou na Filozofické fakultě UK, napětí bylo zřetelné. Lidé jsou nespokojení, ničí je příval negativních zpráv, přibývající války, hospodářská nejistota, drahota, vše, jak se zdá, se ponořilo do bezvýchodné šedi. Do toho všeho prší urážky, ideologická známkování, nálepkování, osočování, ponižování. Ne, tohle není opravdu dobré. Vrah uskutečnil svůj zrůdný plán před Vánoci, ke kterým jako světlému bodu těžkého roku upínali lidé své maličké naděje.
Kam dál? Co bude? Jaká budoucnost? Nejen naše společnost ztrácí soucit, sounáležitost, vytrácí se lidskost. Musíme plnit, dodržovat, neuhýbat nebo nepodléhat. To slýcháme často a intenzivně. Jde přitom o to změnit pohled na druhé. Když vyzývám občany, aby vydrželi těžkosti, nesmím k nim promlouvat jako k poddaným. Když poslouchám rady vládního politika, mohu přemýšlet o tom, jak těžké je v této době kočírovat republiku. Vztek a touha ovládat – to nikam nevede. To je cesta do pekel.
Neznamená to vzdát se přesvědčení, kritického pohledu na názory nebo činy druhého. Ale v temné národní hodině bychom si měli rychle uvědomit, že dehumanizace oponenta vede k následkům nedozírným. Každý z nás může přispět ke snížení napětí ve společnosti, každý může, když se rozčílí, raději odložit sociální sítě a prostě nic nenapsat. Ministr, stejně jako třeba strojvůdce, je lidská bytost. A jako lidé bychom se k sobě měli chovat. Nechceme-li, aby posmrtně zvítězil vrah, objevme znovu krásu blíženské lásky. Vánoce nám ji připomínají.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
