Komentář Jiřího Ovčáčka

Češi moc milují, když jsou považováni za světové. Často pak ale nevidíme, co právě naši pověst kalí. Třeba nepořádek na ulicích. Schválně se podívejme kolem sebe, jak jsou naše města zaneřáděna odpadky. O to větší šok člověk zažije na válečné Ukrajině. Čisto a pořádek.

Komentář: Státní kasou se prohání vítr. Tvrdá realita. Snad nikdo proto nemůže pochybovat, že je nutné začít šetřit. Škrtat o závod. Vláda to ví. A slouží jí ke cti, že se snaží něco dělat. Absolutně ale selhává v empatii. Sebechvály je dost, ale chybí vlastní příklad v šetření a pokorné jednání s těmi, na které škrty tvrdě dopadnou. S občany.

Komentář: Komunistický režim před rokem 1989 tvrdil, že je v ČSSR svoboda slova. Ale pozor, nesmělo se »podrývat« socialistické zřízení. Nyní slyšíme něco podobného. Svobodu slova máme, ale neradno se dopouštět »podrývání«. Je to jakési prokletí této země, že se často snažíme být ke své škodě »papežtější než papež«. Chceme patřit na Západ, ale často se přikláníme k ruským způsobům. Jenže právě svoboda slova i pro ty, s nimiž nesouhlasíme, je základem západního směřování.

Komentář: Česká společnost prožívá permanentní neklid. Jedna negativní zpráva střídá druhou. Vznikají oprávněné obavy o budoucnost. A přibývá nespokojených lidí. Svítí varovná červená kontrolka pro vládu. Ta ale dělá hrubou chybu, když nekomunikuje s odpůrci.

Komentář: Navenek situace ještě vypadá relativně normálně. Obchody jsou plné zboží, po covidových restrikcích lidé opět jezdí na dovolené a politici hýří sliby. Tvrdá čísla ale ukazují, do jak dramatické ekonomické situace se Česká republika začíná propadat.

Komentář: Spor mezi nadšeným mládím a rozvážným stářím provází lidstvo snad od jeho samotného počátku. Zároveň ale evropská kultura měla vždy lidi ve vysokém věku ve vážnosti a bylo považováno za povinnost prokazovat stáří úctu.