Prezidentův věrný přítel po boku pod lupou: Petr Kolář je štít a meč Petra Pavla
Komentář Jiřího Ovčáčka: Prezident Petr Pavel si připomněl první výročí zvolení v přímé volbě občany naší vlasti. Příležitost k bilanci i nahlédnutí do zákulisí fungování Pražského hradu. Snad největší pozornost dlouhodobě vyvolává poradce hlavy státu, přítel po boku, mezinárodně uznávaný a respektovaný diplomat Petr Kolář. S portálem ŽivotvČesku.cz se pokusíme odpovědět na otázku, proč právě blízký spolupracovník prezidentův vyvolává takovou pozornost. Řeč bude o pragmatismu, vlivu, ideálech a realitě české politiky.
"Budu rád, když zůstanu přítelem po boku pana prezidenta," řekl Petr Kolář přesně před rokem v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz. Přání bylo naplněno, i po dvanácti měsících je uznávaný diplomat blízkým spolupracovníkem prezidenta Petra Pavla. V mezičase ale prošel Pražský hrad turbulentním vývojem, který zaujal mediální svět i veřejnost. Proběhly razantní personální změny, z týmu hlavy státu odešla například tisková mluvčí Markéta Řeháková, v posledku byl oznámen konec kancléřky Jany Vohralíkové.
Životopis Petra Koláře zahrnuje jak významnou diplomatickou dráhu, tak působení v americké lobbistické agentuře. Právě to je příteli po boku neustále předkládáno jako výtka a je předmětem spekulací a roztodivných úvah. Skutečnost ale bývá mnohem prozaičtější. K tomu je nutné rozptýlit mlhu, která se vždy kolem různých mediálně atraktivních nálepek rozprostře. Petr Kolář je především člověk s letitými zkušenostmi z vrcholové politiky i jejího zákulisí, a proto je pro prezidenta Petra Pavla, který má za sebou dráhu vojenskou, neocenitelným průvodcem českou politickou džunglí.
Petr Kolář bezesporu vnáší do prezidentského světa potřebný zralý pragmatismus, který jediný dokáže pomoci bezpečně procházet hustým stromovím, kde číhají různé politické pasti a nástrahy. Pokud by Petr Pavel byl obklopen výhradně sice věrnými, ale světa velké politiky neznalými druhy, případně nadšenci s »planoucím zrakem«, velmi brzy by drsně narazil na realitu a prožil by nepříjemný pád – za neskrývané radosti politiků v podhradí. Právě znalosti politického prostředí a siločar současného světa, to je neocenitelná devíza přítele po boku.
Být ale jenom pragmatikem může vést k pružnému přizpůsobování se okolnímu světu a politice bez jakýchkoliv zásad. Petr Kolář proto dodává na Pražském hradě ještě notný kus idealismu, který je navázán na jasné prozápadní směřování bez vytáček a uhýbání. Přítel po boku dlouhé roky prosazuje orientaci České republiky do euroatlantického společenství, a proto také patří k výrazným podporovatelům Ukrajiny, jež čelí už takřka dva roky kruté ruské agresi.
Petrovi Kolářovi to nebrání vidět dnešní složitý svět realisticky a nepatří v českém veřejném prostoru k lidem, kteří by si situaci lakovali na růžovo nebo se prezentovali plamennými hesly, výkřiky a fangličkami, s cílem zvýšit svoji popularitu mezi voliči. Když hovoří o situaci na válčící Ukrajině nebo v USA před prezidentskými volbami, sdělí svůj pohled, ale neuchyluje se k laciným výkřikům. Idealismus totiž nepotřebuje být ideologický.
Nejnověji přítel po boku vyjevil svůj sen, aby se Česko stalo jakýmsi středobodem svobodného a demokratického světa. Není to snění bezpředmětné, naše vlast je považována za srdce Evropy, také je ze strategického a bezpečnostního hlediska klíčovou křižovatkou. "Z Prahy bych nejradši udělal hlavní město světových demokracií," řekl Petr Kolář v rozhovoru pro portál CzechCrunch. Výrok dokresluje svět přítele po boku, který by rád upevňoval propojení českého národa s americkou civilizací, které má své kořeny už v 19. století. Připomeňme Americký klub dam, který vznikl roku 1865 pod mocnými dojmy návštěvy Vojty Náprstka v USA.
Ale zpět k prosté české politice. Mnoho se spekuluje o vlivu Petra Koláře na personální změny na Pražském hradě nebo o umných lobbistických tazích. Realita politického života ale bývá vždy skryta za efektními slovy a je často velmi prostá. To je nutno stále opakovat. Přítel po boku je z podhradí ostřelován z jednoho jediného důvodu. Objektivně je z lidí kolem prezidenta Petra Pavla nejschopnějším spolupracovníkem s největšími politickými zkušenostmi. Je tedy přítelem po boku bezesporu klíčovým.
Proto je zcela logické, že právě takový člověk je předmětem výsostně negativního zájmu politických oponentů nebo lidí, kteří by rádi měli na Pražském hradě prezidenta dekorativního, pasivního, prostě muže pro poštovní známku. Pokud by se totiž podařilo zcela zamezit vlivu Petra Koláře na prezidenta republiky, Petr Pavel by přišel o svůj štít a meč, stal by se tak politicky bezbranným. Jak se velmi správně říká, na vrcholu moci mocně fouká. Jen silné osobnosti se umí v tomto vichru udržet a politicky přežít.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
