Přítel Gabriely Jiráčkové popsal seznámení a cestu za dokonalostí. Její skutečný věk jsem zjistil na hotelu
Za každým silným mužem stojí pohledná žena. Ale platí to i obráceně. Českou Barbie Gabriel Jiráčkovou (21) na její životní cestě jistí její přítel architekt Maxmilian Ladislav Semela (37). A nejen to. Sám říká, že Barbie vlastně stvořil. "Ženské tělo je fenomén, který obdivují generace umělců již po tisíciletí. Až dnešní doba však umožňuje nám lidem zasahovat i do živých organismů a přetvářet je, designovat, opravovat a vylepšovat všechno to, co příroda sama neumí," uvedl Max pro ŽivotvČesku.cz.
Maxi, začneme od začátku. Verzí, jak jste se s Gabriel seznámili, existuje hodně. Jak to tedy bylo?
Ano, těch verzí koluje dost (smích). Ta jediná správná ale je, že moderně a zcela adekvátně dnešní době - online. Bylo to týden po té, co Loli už nebylo 15, přičemž já si až do prvního společného check-inu na hotelu, kdy se předkládají občanky, myslel, že je jí tak 21 a jen tak mladince vypadá… Příjemné překvapení to bylo (smích).
Tomu se dá rozumět. Vzpomenete si, čím vás Gabriel okouzlila, co byl takový ten první plamínek?
To právě souvisí s tím naším seznámením. Zaujaly nás navzájem naše umělecká nadání, životní cíle a spousta společných témat z branže. Lolo totiž byla v té době už zkušenou zpěvačkou a já zase znal showbyznys z cest po celém světě se svou bývalou přítelkyní slovenskou supermodelkou. Samozřejmě mě Lolo okouzlila i svou krásou a dokonalými proporcemi své tváře. Jsem přeci jen architekt a vyznat se v kráse je mé povolání, na které mám i kulaté razítko. Oslovili jsme se ovšem poprvé textovou formou, takže jsme ani nevěděli, jak vlastně vypadáme, a Lolo mě zkrátka dostala právě vyspělostí své osobnosti. A to mám na ni i nejraději, její povahu a osobnost.
Jestli si správně pamatuji, v minulosti jste řekl, že Barbie je vlastně její životní projekt. Jak tomu má člověk rozumět?
Máte dobrou paměť. Začnu trochu ze široka. Jak už jsem se zmínil, jsem v prvé řadě architekt. Od svých dvanácti let aktivně navrhuji domy, parky, náměstí, interiery i užitný design, nejprve v rodinné firmě a později ve vlastním atelieru. Je to tedy už 25 let, co vkládám své vize a fantazie do neživých věcí a tvořím umění, které zůstane mlčky na tomto světě po stovky let. Je však naprosto přirozeným vývojem každého umělce, že styl své tvorby má potřebu posouvat dál a experimentuje. Součástí mých studií na fakultě architektury byla i figurální kresba, sochařství, základy anatomie a umělecká fotografie, s tím i 9 let úžasného vztahu s jednou slovenskou supermodelkou a společné cestování po celém světě od Milána, Mnichova přes Paříž, Barcelonu až po Tokio a Hong Kong, kde jsem všude na módních přehlídkách obklopen těmi nejkrásnějšími ženami světa sbíral inspiraci, jež později přerostla v mou touhu tvořit umění živé. Totiž právě ženské tělo je fenomén, který obdivují generace umělců již po tisíciletí. Až dnešní doba však umožňuje nám lidem zasahovat i do živých organismů a přetvářet je, designovat, opravovat a vylepšovat všechno to, co příroda sama už neumí. Designem dokonalého ženského těla a principy krásy se zabýval už Platón, Michelangelo i Leonardo da Vinci a v novodobé historii například Disney a nebo Mattel právě se svou ikonickou panenkou Barbie. A Lolo mi panenku Barbie připomínala už na první pohled. Vlastně všem ji připomínala už od jejího dětství. A tak jsme si společně řekli, že když už nezbývá právě Lolo mnoho k oné po tisíce let hledané dokonalé kráse, že my dva umělci si společně uděláme tu radost a přírodě k dokonalosti trošku pomůžeme. To, že vznikl takový celosvětový mediální zájem o příběh Lolo, jak že se to vlastně ta holka z Čech dostala až na stránky hollywoodských časopisů, to už je jen příjemné zpestření našeho původně malého a pouze osobního projektu, na který se nyní už další byznys nabaluje zcela přirozeně.
Je z vás cítit nadšení. Pojďme k osobnějšímu tématu, čím vás vlastně vaše partnerka umí rozzlobit?
Musím dlouho přemýšlet, protože si zkrátka nemohu snadno vybavit nic, čím by mě opravdu uměla naštvat. Tedy v osobním životě. V tom profesním je to ale naprosto jasné - svou poctivostí. Nejradši by se rozdala a všechno, i zbytečnosti, dělala na 110 %. Času však není nekonečně mnoho, zatímco práce na její kariéře a našich projektech téměř nekonečně mnoho je. Často ji tedy musím usměrňovat, že na charitu a dobrodiní bude mít ještě mnoho příležitostí a tím více bude moci pomoci, čím více bude mít vlivu, který je však potřeba nejprve svědomitě vybudovat.
Ví se o vás, že jste oba gurmáni. Kterými pokrmy se rozmazlujete nejraději?
S jídlem je to u mě podobně, jako když mám říct, kde bydlím. To s oblibou používám repliku babičky kořenářky z pohádky Byl jednou jeden král: Já jsem všude zdejší. Stejně jako i označení, co o sobě s oblibou říká Bolek Polívka, že nejsem ani více Čech či Slovan nebo Evropan, ale že jsem »Zeměkoulec«. Zkrátka všude tam, kde jsem strávil nějaký čas, jsem si vždy oblíbil nějaké místní jídlo, ať už to bylo risotto milanese, Zwetschgendatschi, ratatouille, pealla a nebo hongkongské žloutkové koláčky. No a Lolo, jak tak spolu cestujeme, tak ji beru na místa, kde už vím, jak vaří, jakou tam mají specialitu a nechávám ji objevovat a přicházet na nové chutě, které kdysi zachutnaly mě. Ze všeho je většinou nadšená a stává se to naší společnou vášní. Zatím měla opravdu vážný problém a naprosto odmítá Olomoucké syrečky a pivo (smích).
Vaše partnerka je mediálně hodně známá. Prozradíte, čím se živíte vy?
K činnosti architekta a designera jsem si po návratu z ciziny přibral ještě i roli investora. Především ta mě dnes živí. S mými partnery ze Semela Ateliers kromě toho, že navrhujeme úžasné domy pro klienty z celého světa a máme pobočky nejen v Česku, ale například i v Alicante ve Španělsku, dlouhodobě investujeme do e-commerce start-upů a v poslední době i do pokročilých technologií, aplikace umělé inteligenci a virtuální reality. Právě díky mým skvělým byznys partnerům mám dnes kromě běžných povinností CEO čas i pro Lolo. Jsem její osobní strážce, řidič, manager i producent v jedné osobě (směje se). A nebýt pandemie, už dávno zase jezdím po světě.
Epidemie je největší téma současnosti. Co vám koronavirus všechno vzal?
Především tím, že se nejedná jen o lokální epidemii ale o pandemii, změnil se trh globálně a na všech frontách. Některé naše intenzivně připravované projekty tak zcela vzaly za své, naopak jiné, které se měly probouzet pozvolna, ty zažívají raketový vzestup - všechno se překotně žene do onlinu a naráží na nedostatek času potřebného na kvalitní přípravu a plánování. Současná situace mi tedy hlavně vzala čas.
Je něco, co vám pandemie naopak dala či co vám nečekaně umožnila, když se na to podíváme z druhé strany?
Paradoxně i v tomto případě je odpovědí čas. Showbyznys je právě tím odvětvím, kterému pandemie čas naopak přidala - zpomalila jej. To, co jsme před pandemií absolutně nestíhali, objevovat se na všech společenských akcích, kam jsme byli pozváni, a zároveň i pracovat na kariéře Lolo. Nejednou to vyústilo v pat, kdy odmítnout pozvání by bylo střelením se do jednoho kolene, zatímco vynechat například zvukovou zkoušku ve stejném termínu by bylo střelením se zase do druhého kolene. Akce, ze kterých jsme se tak museli několikrát omluvit a které nás mrzí ze všech nejvíce, byly například od skvělé Tatiany Makarenko, která na nás i tak naštěstí nikdy nezanevřela. Tedy díky času, který nám pandemie v tomto směru dala, si teď všechno nadeženeme, abychom se v budoucnu už přátelům a partnerům nemuseli tolik omlouvat.
Velké téma jsou také vakcíny. Necháte se očkovat, nebo naopak patříte k lidem, kteří to berou jako nedůležité?
Samozřejmě. Na očkování rozhodně půjdu. Vždycky jsem chodil na očkování jak proti nemocem, které se vyskytují tady u nás v Česku, tak i proti nemocem cizím před cestou do zahraničí. Absolutně nechápu tu pomatenost a primitivnost lidí, kteří zřejmě »objevili Ameriku« a věc, tak běžnou pro každého cestovatele, odmítají jako nějakou zvůli pekelnou. Zřejmě ještě nikdy nikam necestovali. Teď je to odlišné jen v tom, že nemoc přicestovala sem. Žádný jiný rozdíl v tom není. A nutno podotknout, že všechny vakcíny které jsem kdy dostal, měly vždy každá celou řadu možných nežádoucích účinků, a mnohdy i mnohem drsnějších, než jsou ty u vakcíny na covid-19. Přijde mi až úsměvné, děsivě úsměvné, jak obrovských rozměrů dosahuje kolektivní hygienická naivita společnosti, která zjevně už zcela zapomněla, že právě očkováním se svět zbavil těch nejšílenějších nemocí, které kosily lidstvo po staletí a po milionech. Že právě masivnímu celosvětovému očkování v minulosti vděčíme za možnost »normálně žít«, na kterou jsme si už tolik zvykli. Principy očkování jsou však známé už téměř 100 let a stejnou dobu se i vyvíjí a zdokonalují. Tedy nic nového pod sluncem, nad čím bych měl vážněji uvažovat či snad dokonce pochybovat. Jdu! A měl by jít každý! Z vlastní zodpovědnosti.
Umíte odpočívat, nebo jste pořád v zápřahu? Možná mě k tomu napadá, jestli prozradíte, jak by měl vypadat ideální den?
Ideál pro svůj ideální den jsem hledal poměrně dlouho. Samozřejmě jsem vyzkoušel jak absolutní nic nedělání na Bali, tak i nekončící párty na jachtě na Jadranu, stejně jako adrenalinovou adventuru v Alpách nebo naspeedovanou workoholickou jízdu nonstop 72 hodin za počítačem a maraton schůzek a jednání. Ani jedno mě však neuspokojilo dle mých očekávání. Jsem kreativní materialista se závislostí na umění a smyslem pro environmentální udržitelnost světa… Ať už to znamená cokoliv (smích). Zkrátka každý můj den je ideálně prožitý, protože na každý den si mixuji vychytaný koktejl činností, které mě naplňují a zároveň posouvají vpřed. Naopak jsem nervózní, když se mi to někdy nepovede a já prožiji den, který ideální nebyl. Každý den mám rozdělený po 2 až 3 hodinových intervalech a v těchto intervalech točím mé oblíbené činnosti - byznys, kreativní navrhování, sebevzdělávání, fitness, společenská interaktivita, inspirace a četba. Žádný den tak není stejný a přitom každý den zvládnu všechno, co zvládnout chci.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
