Reklama:

Režisér Jiří Strach prozradil zákulisí Anděla Páně 3, nového filmu s Jiřinou Bohdalovou a vtipných hokejových klipů

Jiří Strach
Jiří Strach
Foto: Nextfoto
Se svolením Jiřího Ovčáčka
Jiří Ovčáček | Redaktor a komentátor
[email protected]
Publikováno: 19. 5. 2024

Rozhovor: Režisér Jiří Strach je nejenom báječný umělec, ale také laskavý a milý člověk s pozitivním pohledem na svět a druhé lidi. Dokazuje to i v exkluzivním rozhovoru pro portál ŽivotvČesku.cz. Hovoří o radosti ze škodováckých hokejových klipů, ve kterých po dlouhé době okusil hereckou práci. Prozrazuje, že podepsal smlouvu s producentem na film Anděl Páně 3, a vyznává se z obdivu k herečce Jiřině Bohdalové, které svěřil hlavní roli v novém filmu Svatá. Snímek připravila Česká televize pro premiérové vysílání na svém prvním programu v neděli 19. května od 20:10 hodin.

Reklama:

Pane režisére, na sociálních sítích se odvíjí příběh s názvem »Domácí hokejová pohádka«, na kterém jste spolupracoval s Táňou Malíkovou. Aby čtenář více měl jasno, jde o spoty k domácímu šampionátu v hokeji a kampaň s logem Škoda Auto. Musím se přiznat, že v nich nacházím »Strachovský rukopis«, jsou zábavné, mají logiku a především z nich čiší milý a nenásilný humor. Bylo těžké jim dát lidově řečeno »život«?

Strachovské je to možná proto, že role režiséra, který má za úkol pohádkově zrežírovat hokejové mistrovství, mi byla psána přímo na tělo. Za vším ale stojí agentura Socialsharks, především Daniel Krásný, který je jejich autorem. A dobře si zapamatujme to jméno, neboť se za ním skrývá budoucí významný český spisovatel a scenárista. Režie se pak ujal velmi talentovaný absolvent FAMU Vojtěch Konečný. I o něm také ještě uslyšíme. Takže já si po letech užil té krásné herecké pozice, že mohu jen hrát, nemám za nic odpovědnost a blbnu si před kamerou, jak mě napadne. Mám velkou radost, že diváci přistoupili na tu hru a baví je to. Je to reklama na snad poslední věc, která ještě dokáže rozdělený národ na chvilku spojit - hokejové fandění. Takže to s nadsázkou není reklama, ale bohulibá, prospěšná a svorná záležitost. Za to patří Škodovce velký dík.

Reklama:

Táňa Malíková v nich působí, a omlouvám se, zda-li se pletu, jako hokejem nepolíbená blondýna. Byla to sázka na jistotu, snad nikoho se nedotknu, že mnohé ženy mají v hokeji takzvaně hokej?

Ale vždyť i já tam působím jako naprostý hokejový trotl, úplný sportovní antitalent. Nepolíbená blondýna a namistrovaný režisér tvoří sestavy z již nehrajících hráčů! Je v tom velká sebeironie, která nás oba s Táňou baví. Dnes každý všemu přece perfektně rozumí - hokeji, fotbalu, politice i mravnosti. Právě z toho si děláme legraci, vysmíváme se sami sobě i všem, kteří se berou příliš vážně.

Když si tak hezky povídáme, musím se zeptat, jak je to u vás v rámci podobných velkých akcí, jakou hokejové mistrovství je. Jste oddaný fanoušek?

Vlastně ano. Jsem srdcař. Ale vedle toho nemám rád veliká shromáždění davů, takže raději bývám zalezlý doma u televize. Ale pokud jde o pražskou fotbalovou Slavii, tam rád dělám výjimky a do Edenu jdu v červeno-bílém fandit celkem často.

Že jste geniální režisér s mimořádným darem, to se o vás obecně ví. Co se o vás neví, jak jste na tom se sportem vlastně vy?

Pánbůh mě obdařil jinými dary než sportovním talentem. Odmala se mnou nikdo nechtěl hrát fotbal. Když jsem byl s někým v týmu, vždycky jsme prohráli. Asi jsem nikdy neměl trochu toho sportovního štěstíčka. Jediné, co opravdu umím dobře, to je sjezdové lyžování. Rodiče mě na ten zasněžený kopec postavili už ve třech letech a baví mě to dodnes. Jednou vyzvu Šárku Strachovou na souboj ve slalomu, v obřáku, ve sjezdu, to je fuk, ať si sama vybere, v čem chce být poražena. Ale ať už to dopadne jakkoli, jedno je předem jisté: vyhraje někdo z rodiny Strachů (směje se).

Příznačně se možná zeptám, jak jste na tom s bruslením - kdy jste naposledy na nohy nazul boty s ostrými noži?

Tak to opravdu naposled někdy v dětství. Vzpomínám si, že před lety, když to bylo v módě, koupil jsem si ty kolečkové inlajny. Rozsekal jsem se asi po třech stech metrech. Tak letěly do kouta. Pak jsem zkoušel sportovní štěstí na koloběžce. Skončilo to pod kopečkem ve Stromovce zlámanými prsty a sešitou bradou. Ne, se sportem na mě opravdu nechoďte, já patřím do kavárny.

A schválně, jak režisér Jiří Strach tipuje - na jakém místě český hokejový nároďák skončí?

Věřím vždy ve vítězství! Jinak to fandění nemá smysl. Přece nebudu fandit za bronzovou medaili, to je blbost. Ale i kdyby to nedopadlo, už teď jsem spokojen. Kluci předvádí velké odhodlání, bojovnost, žene je dopředu skvělé domácí publikum. Radost ze hry se již u mě dostavila, já jsem spokojen.

A když už jsme v úvodu nadhodili »jednu domácí pohádku«, tak určitě budete tušit, čím jsou mimo jiné významné roky 2005 a 2016 pro českou opravdovou pohádku?

Tuším, kam míříte. Zmiňujete rok premiér obou Andělů Páně...

Proto se na závěr nabízí už povinná otázka, kdy se my - fanoušci fenomenálních dvou dílů pohádkové komedie Anděl Páně - dočkáme dílu třetího. Náš rozhovor si však žádá ukončení ještě originálnější. Tak tedy, navrch ke všemu. Jiřina Bohdalová a váš nový film Svatá. Cítíme, že bude výjimečný. Máme pravdu?

O trojce Anděla teď nesmím mluvit, protože jsem podepsal s producentem smlouvu, kde se prozatím zavazuji k mlčenlivosti. Ale podepsaná smlouva - chytrému napověz. A Jiřina Bohdalová jako Svatá? Myslím, že se nám povedlo natočit pozoruhodný film. Nejen kvůli tématu, které možná vyvolá mnohé kontroverze, ale především kvůli úžasnému výkonu paní Jiřinky. I ten, kdo nepatří do jejího fanklubu a píše o ní na sítích nejrůznější hejty, i ten, je-li alespoň elementárně spravedlivý, bude muset uznat, že to, co dokáže tahle dáma zahrát v dvaadevadesáti letech, to je vskutku mimořádné, zasluhující obdiv.

Reklama:

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Reklama:
Reklama: