Richard Krajčo o svém dětství: Proplouval jsem jako lepší »průměrňák«, říká zpěvák. Prozradil známky
Fenomenální zpěvák, herec a skladatel Richard Krajčo (43) dosáhl v umělecké sféře velkých úspěchů. S kapelou Kryštof se těší velkému zájmu fanoušků a získal i několik významných ocenění. Ještě než se vydal na dráhu muzikanta, byl dítětem, jehož sny s hudbou až do příchodu puberty nesouvisely. Hrál fotbal, v oblibě ho měly spíš dívky než chlapci a byl velmi slušný. "Žádné průšvihy, žádné drogy, žádný alkohol, žádné útěky z domova," uvedl Richard Krajčo pro ŽivotvČesku.cz.
Ještě než začal Richard Krajčo slavit jeden úspěch za druhým v umělecké sféře a získal si miliony fanoušků, byl obyčejným dítětem. Jako chlapce ho víc než hudba lákal sport a mezi vrstevníky stejného pohlaví se přílišné oblibě netěšil.
"Byl jsem takový normální, řekl bych. Hrál jsem fotbal, školou jsem proplouval jako lepší průměrňák, byl jsem spíš oblíbený u spolužaček než spolužáků, takový ti třídní svaloušové mě mezi sebe moc nebrali. Podle slov mé maminky jsem se ale příliš na všechno vyptával a tím okolí malilinko znervózňoval. Teď vidím u svého syna, jaké to tehdy asi se mnou mohlo být. Člověk musí mít trpělivost a slušnou vyřídílku, aby ho svou odpovědí uspokojil. Pokud jsem byl skutečně i já takový, mohlo to být se mnou po této stránce náročné," prozradil Richard Krajčo pro ŽivotvČesku.cz, jaký byl jako chlapec ve školním věku.
Ačkoliv ostatní vrstevníci mezi sebe budoucího fenomenálního hudebníka příliš nepřijímali, jeho prospěch ve škole byl slušný a chování vždy na jedničku.
"Dvojku z chování jsem nikdy nedostal. Karin (manželka, pozn. red.) o mně říká, že když mě poslouchá, má pocit, že jsem byl skautík. Žádné průšvihy, žádné drogy, žádný alkohol, žádné útěky z domova, jen ta trojka z češtiny, co jsem měl v sedmičce, že mi kazí čistý rejstřík," popsal frontman velmi úspěšné kapely Kryštof pro ŽivotvČesku.cz svá solidní žákovská léta.
Richard Krajčo hrál od dětství fotbal a hudba pro něj až do dospívaní nebyla směrem, kterým se chtěl v životě vydat. "Touha stát se hudebníkem přišla až v pubertě. Fotbal mi přestal dávat emoční stimul a já ho našel v hudbě. Nejdřív jako posluchač. Pamatuji si první nahrávky, které mě uhranuly. Alba U2, Helmutovu stříkačku, do toho Beatles a pak mě zválcovali Oceán a Depeche Mode. Byl jsem lapen do čar a kouzel muziky a všechno to, co se ve mně hromadilo za pocity, najednou potřebovalo ven. Jen kopáním do balónu to nešlo a tak přišla kytara a okamžitě s tím první pokusy začít skládat," vysvětlil oceňovaný umělec pro ŽivotvČesku.cz, jak k muzice přišel.
"Vlastně to byl puberťácký emocionální ventil, který mi pomáhal se rvát se svými pocity. Tehdy mě ale nenapadlo, že by to měla být má práce. Že se písně budou někomu líbit, že se v nich někdo najde, že v nich objeví třeba to, co já, když jsem muziku začal vnímat. Ale stalo se. A je to krásné," dodal pro ŽivotvČesku.cz zpěvák s dlouholetou a velmi úspěšnou kariérou, který i v době covidu před pár dny se svou kapelou uspořádal úspěšný on-line koncert.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
