Rozhovor: Anděl Páně 3 možná nebude. Film ohrožuje hamižnost, posteskl si režisér Jiří Strach

Jiří Strach
Jiří Strach
Foto: Nextfoto
Jiří Ovčáček | Redaktor a komentátor
[email protected]
Publikováno: 16. 5. 2023

Vánoce bez filmu Anděl Páně si už čeští diváci ani nedovedou představit. Po jedničce a dvojce lidé řadu let apelují na režiséra Jiřího Stracha, aby natočil pokračování. Jenže Anděl Páně 3 možná vůbec nevznikne. Jak prozradil Jiří Strach v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz, pokračování ohrožuje hamižnost některých lidí.

Pane režisére, některé otázky jsou pokládány třeba stokrát. A takovým dotazem začnu náš rozhovor, nelze jinak. Co Anděl Páně 3? Kdy bude? 

To je poměrně složitá otázka... Objevily se nečekaně nové složitosti. Jelikož byl druhý díl poměrně úspěšný -  tedy vydělal nějaké peníze - najednou se kolem vyrojila spousta lidí, kteří by na tom úspěchu chtěli participovat. A já říkám, že oba dva díly jsme točili nezištně. Nikdo ani na vteřinu nepočítal, že si z toho něco odnese. A proto jsme měli ono Boží požehnání, které nás dovedlo k úspěchu. Kdybychom najednou začali počítat zlaťáky, tak o to požehnání přijdeme. Takže - Anděl trojka možná nebude. Protože nepřipustím hamižnost mnohých. Tu ať jednou rozsoudí pravý Pán Bůh v nebi - ne Jirka Bartoška.

Když sleduji vaši tvorbu, připomíná mi barevný kontrast. Natáčíte mysteriózní detektivní seriály, kdy divák u obrazovky doslova hryže kapesník, na druhé straně nebeského Anděla. Baví vás protiklady?

Víte, mě by nebavilo sedět stále na jedné židli. To je, jako kdybyste pořád musel jíst svíčkovou a nemohl to proložit řízkem. Jasně, producenti nás do toho nutí: "Teď jsi natočil dobrou pohádku? Natoč nám další! Teď jsi natočil diváckou mystery? Pořád už nám toč jen mystery!" Takhle to nefunguje. Tvůrce nelze svazovat, nepracujeme v továrně. Filmová tvorba není práce u pásu. A koneckonců - žádná tvorba. Ta potřebuje svobodu. Jednou natočit to, podruhé to. Bohužel, v posledních letech cítím významné tlaky proti svobodě, a to nejenom té umělecké. Je to cesta, která nás přivede do záhuby. Je málo tolerance mezi lidmi. A svoboda a tolerance, to jsou spojité nádoby. A nad nimi trůní láska.

Nedávno oslavili narozeniny vám blízcí lidé. Jiřina Bohdalová a kardinál Dominik Duka. Co jste jim popřál? A vlastně, proč máte oba tak rád?

Víte, proč mám oba rád? Protože mají svůj kmetský věk. A ten jim oběma dává tu neuvěřitelnou svobodu říkat si, co si opravdu myslí. Nikdo už jim nemůže ublížit, nikdo je nemůže zranit, nad nimi už nevyhraje cancel culture, protože své životy i kariéry mají dávno za sebou. A tehdy nastupuje skutečná moudrost, ano, až v tomto věku. A člověk té moudrosti rád naslouchá, rád se z ní učí. Protože v těchto lidech je naprostá esence upřímnosti. Nepotřebují hrát před nikým žádné hry. Ani přede mnou, ani před světem. Jejich odkaz je v pravdě. Kolik lidí se dnes ohání pravdou, přitom netuší, co pravda je. Mají ji jen za beranidlo svých vlastních egoistických tužeb. Tady ne. Tady jde o to, aby nabyté poznání bylo předáno mladším. Mimochodem, nemám kolem sebe jen kardinála a Jiřinu. Rád naslouchám i profesorům Jiřímu Svobodovi, Jiřímu Kuthanovi, Petru Piťhovi a Evě Kantůrkové. Ale kladu si zásadnější otázku. Co budeme dělat, až se tito giganti odstěhují do nebe? Kdo to po nich převezme?

Jste skutečně věřící člověk, to není v postmoderní době jednoduchá cesta. Ale nebudu se ptát, jaké je po ní kráčet. Jakou největší radost vám víra v Boha přináší?

Já dříve dal mnoho rozhovorů, v nich jsem povídal mnoho o víře a Pánubohu. A dnes už si to netroufám... Víte, ta víra v mém životě už dosáhla takového transcendentního rozměru, že už není slovy v rozhovoru předatelná. Prostě jen je. Vnímám to tak, že se nůžky mezi mnou a současným světem až moc rozevřely. Je to disharmonie. A člověk si klade otázku, jak svědčit o Bohu lidem dnes. Slovy? Ne, slov je všude moc. Filmy? Ach, je tolik filmů... Svět už nechce naslouchat. Často myslím na slova Písma: "Když vás někde nepřijmou, odejděte z toho domu a setřeste prach svých nohou..." A tak odcházím z tohoto světa a neberu si s sebou jejich prach. Vypnul jsem twitter, nechci jim nic říkat. Jen budu. A až přijdou a budou se ptát, proč mně je dobře a jim ne, rád jim řeknu, kde je to podstatné.

A na závěr, co byste vzkázal lidem v té naší krásné zemi, kteří prožívají dobu nejistoty a mnohých strachů?

Kdo jsem já, abych dával nějaké rady. Anebo něco vzkazoval. Obecně mi dnes chybí pokora. A tento recept si možná dřív naordinuji sám sobě, než bych ho nutil jiným. Obávám se ale, že slovo pokora bývalo z našeho světa, dnes už neexistuje. 

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.